24. 07. 2010, 11:30:37
Ách jo. Asi mám úplně podivnou představu o pánech tvorstva.
Jsme spolu s přítelem přes tři měsíce (áno, není to zas tak dlouho, vím). Mazlíme se, dělá mi to rukou, pusou a je to prostě šikula.
Nikdy nespal s žádnou holkou. Oukej, to mi vůbec neva, proč taky, připadá mi to hezký
Vím, že ho vzrušuju, nicméně když má dojít na sex, odtáhne se, prostě nevím - nenechá si ani sundat kalhoty, když mu chci oplatit jeho "péči".
Když se mazlíme je vzrušenej a celej se třese...a pak najednou nic.
Tak jsem to nějak nevydržela a zeptala se, jestli má strach (tak jasný, že má, má to být jeho poprvé)...ale nějak jsem na to chtěla zavést řeč. A on že má, že se na to nějak necítí, že v tomhle ohledu není nadrženej.
Já nevím proč, ale vyrazilo mi to dech. A napadlo mě taky třeba, že to svoje poprvý třeba ani nechce prožít se mnou.
Já mám sex ráda a chybí mi, nechci na něj vůbec nijak tlačit, třeba se spraví časem, ale vyznělo to tak, že by mu nevadilo, kdyby se mnou neměl sex nikdy.
Je mu 22, mám ho ráda a přitahuje mě, z tohohle je mi ale nějak smutno. Nebyl to ojedinělý případ, nervu z něj oblečení, abyste rozumněli, prostě poznám, že to nechce.
Naše mazlení dopadá tak, že já jsem nahá (vrhá se na mě, ale v tom smyslu, aby udělal dobře mě a šmitec) a on má na sobě kalhoty.
Jedinkrát měl na sobě jenom trenýrky, tak jsem se chopila šance a zkoušela mu to dělat pusou...rukou...a ani to s ním nehlo mám dojem. Říkal, že ho to nebere, když to má být jen o něm.
Ale nakonec...jasně, mám orgasmus a je to pěkný, jen mi chybí ta vzájemnost, cítím se pak jako neschopná milenka a je mi smutno.
Váš názor?
Jsme spolu s přítelem přes tři měsíce (áno, není to zas tak dlouho, vím). Mazlíme se, dělá mi to rukou, pusou a je to prostě šikula.
Nikdy nespal s žádnou holkou. Oukej, to mi vůbec neva, proč taky, připadá mi to hezký
Vím, že ho vzrušuju, nicméně když má dojít na sex, odtáhne se, prostě nevím - nenechá si ani sundat kalhoty, když mu chci oplatit jeho "péči".
Když se mazlíme je vzrušenej a celej se třese...a pak najednou nic.
Tak jsem to nějak nevydržela a zeptala se, jestli má strach (tak jasný, že má, má to být jeho poprvé)...ale nějak jsem na to chtěla zavést řeč. A on že má, že se na to nějak necítí, že v tomhle ohledu není nadrženej.
Já nevím proč, ale vyrazilo mi to dech. A napadlo mě taky třeba, že to svoje poprvý třeba ani nechce prožít se mnou.
Já mám sex ráda a chybí mi, nechci na něj vůbec nijak tlačit, třeba se spraví časem, ale vyznělo to tak, že by mu nevadilo, kdyby se mnou neměl sex nikdy.
Je mu 22, mám ho ráda a přitahuje mě, z tohohle je mi ale nějak smutno. Nebyl to ojedinělý případ, nervu z něj oblečení, abyste rozumněli, prostě poznám, že to nechce.
Naše mazlení dopadá tak, že já jsem nahá (vrhá se na mě, ale v tom smyslu, aby udělal dobře mě a šmitec) a on má na sobě kalhoty.
Jedinkrát měl na sobě jenom trenýrky, tak jsem se chopila šance a zkoušela mu to dělat pusou...rukou...a ani to s ním nehlo mám dojem. Říkal, že ho to nebere, když to má být jen o něm.
Ale nakonec...jasně, mám orgasmus a je to pěkný, jen mi chybí ta vzájemnost, cítím se pak jako neschopná milenka a je mi smutno.
Váš názor?
