Ahoj, tak jsem Vás našla

[Ne-diskusni-forum-la]

Ahoj Markéto, jak to tady popisuješ, úplně se mi nyní vybavil zážitek podobného rázu, i když naštěstí ne tak drastický. To jsem ještě chodila na gymnázium, přejížděla sem a protože mi ujel autobus, nezbývalo mi nic jiného, než se pozdržet navečer v nádražní hale. Byli tam už snad jen tři, čtyři lidé a ke mne si přisedl jeden neodbytný otrava, takový ten klasický slizoun, co si pak dokonce dovolil na mne sáhnout, tenkrát jsem z toho byla úplně hotová, dnes bych si s ním poradila raz dva, no ale naštěstí okolo procházela jedna paní, která to uviděla, a tak jej vyhodila.
Řekla bych, je to určité trauma, nicméně sexuální orientace je vrozená záležitost, projevující se primárně citovou náklonností k určitému pohlaví, čili právě to, do kterého pohlaví se dokážeme zamilovat, je vypovídající o naší sexuální orientaci. Tím traumatem nebo nakupením traumat v této oblasti se může změnit jen náš vztah k sexualitě, nikoliv sexuální orientace sama. Když si vzpomenu na sebe na střední, vyprávění spolužáků a barvité líčení jejich zážitků mne také nechávalo chladnou, neoslovoval mne zkrátka ten způsob. A když to hodnotím s odstupem, vím, že hojně přeháněli, že to zdaleka nebylo takové, jak to líčili, spíše se jenom chlubili, chtěli být zajímaví.
S tou asexualitou je to tedy otázka, být tebou, nechala bych to ještě otevřené pro další sebezkoumání. Třeba já jsem o sobě zjistila takovou věc, ne, že bych tedy přímo prahla po sexu, v tom se nic nemění, ale zjistila jsem, že když najdu duševně k sobě odpovídajícího muže....a že já jsem v tomto hodně náročná , tak už mi možná sexuální vyhlídka nepřijde tak odstrašující až nemožná, ale celkem přirozená jako něco, co možná ke vztahu tak nějak patří, alespoň občas. Čili třeba i u tebe může být problém v tom určitém přístupu, obecném přístupu k sexualitě a sexu, který je dnes, jak můžeme vidět, převažující, ne tak v sexualitě samé.
Je to totiž tak, že dva lidé by se měli přirozeně skrze nějakou duševní jednotu dopracovat až třeba k tomu intimnímu, fyzickému projevu, ale to by mělo přirozeně vyplynout, ne tak, že jeden druhého bude do něčeho nutit, co protistrana tak necítí, je-li to tak, pak to je projev právě té duševní nejednoty a známka, že vztah není v pořádku. Pak nemá vůbec smysl se do něčeho nutit, natož ten vztah tímto uměle udržovat. Bohužel dnes se právě až příliš mnoho zdůrazňuje ve vztazích fyzická výkonnost a na tu podstatnou stránku, duševní, která má té fyzické vždy předcházet, se jaksi pozapomíná. A tady může spočívat pro některé lidi jádro pudla, jak se tak říká....Může se pak zdát, že je obtížné až téměř nemožné najít v tomto výchozím "klima" odpovídajícího partnera, nicméně oni jsou, jen člověk musí být trpělivý... Ale na to musíš každopádně přijít sama, zdali to tak nějak může či nemůže být. Čili další sebezkoumání je snad to nejlepší, co můžeš v této věci učinit, o tom jsem téměř přesvědčena.