15. 02. 2010, 18:52:29
Ahoj, jsem tu nová a mám radost, že jste tady, jenom nevím, jestli mezi vás patřím. Jsem vdaná 10 let za úžasného muže, který sex miluje a povýšil ho na umělecké dílo. je toho názoru, že den bez sexu je utrpení. já naopak. kdyby sex najednou vymizel ze světa, asi bych si toho ani nevšimla. je to 10 let pokusů a omylů, 10 let naděje, že možná se se mnou něco změní. mám období, kdy mně to baví, pak období, kdy to snesu a období, kdy je mi to odporné a nesnesu to vůbec. mému manželovi nepostačuje žádná forma náhrady, přijde mu to pořád jako náhrada a on chce mně. vždycky jsem se tomu divila, ale sexuální pud je prý vrozený. tak já jsem asi nejaká nepovedená, protože mně se nic takového "nevrodilo." můj manžel je ochotný se kvůli mně jakkoli změnit, ale chtít po něm změnu v sexualitě je z mé strany přímé nabourání jeho přirozenosti a to prostě nemůžu. hodně si o tom povídáme a je u toho vždy hodně slz a bolesti, ale já nevím, jak dál. trpí on i já. a nechci ho ztratit, je dobrý manžel, dobrý chlap a dobrý tátá našeho syna. a vůbec, všechno je dobrý, kdyby nebylo toho blbýho sexu. moje povídání o tom, že co na tom , proboha, všichni vidíte, ho jenom zraňuje. mate mně skutečnost, že mně to někdy baví a nemůžu se dopídit, proč je mi to někdy tak odporný. není to zdravím, nebo nemocí, vzhledem, podmínkami, manželem, není to ničím, já to nechápu. poraďte mi, prosím. děkuji.
