26. 12. 2009, 22:02:27
Ahoj, jsem tu dnes poprvé. Stejně tak se poprvé dozvídám o tom, že existuje něco jako asexualita. Jak jsem si tak pročítala vaše příspěvky a otázky, zjistila jsem, že by to mohl být i můj případ a udivuje mě, jak to že mě to nenapadlo dřív?
Jak už to tak asi bývá, moje dětství nebylo jednoduché. Otec neprojevoval lásku nám dětem, ani mamince. Spíš tomu bylo naopak. Do 14 jsem netušila, že existuje něco jako láska mezi partnery a tehdy to pro mě byl opravdu velký šok, ze kterého jsem se vlastně dosud nevzpamatovala. U nás byly řeči o sexu tabu, tabu bylo všechno, co se nějak týkalo projevování citů apod. Zjistila jsem přesto, že existuje láska a ta mě velmi lákala, ale co je to ten sex? Nebylo těžké "vypátrat" o co se jedná. Ve škole jsem si postupně musela vyslechnout nově nabyté zkušenosti svých spolužaček a odpovídat na dotěrné otázky, kdy že já to taky zkusím. Nelákalo mě to, ale připadala jsem si divná. Nechápala jsem čím to je. Všechny svoje "nápadníky" jsem odmítala téměř okamžitě, protože mě děsila představa toho, že s nimi budu muset spát. Měla jsem strach přiznat jim, že mě to neláká. Ten mám do teď, a proto se bohužel vyhýbám jakémukoli vztahu. Přitom uvnitř sebe cítím, že po lásce(bez sexu) toužím. Přestože mám přátele a teď už i skvělý rodinný život, mám pocit, že to pořád není ono, že mi ten "někdo" chybí.
Co vy, jako zkušenější soudíte? Jedná se o asexualitu nebo je problém jinde? Mám nějakou šanci najít někoho s podobným stylem uvažování? Zatím mám obavy i z toho, přiznat to svému okolí. Jak to obvykle vezme okolí?
A poslední dotaz, který pro mě není jednoduchý, je možné , že se jedná jen o strach z prvního sexu, který nakonec všechno vyřeší (strach z neznámého)?
P.S. Sexuální touha by byla, ale narážím na problém, že je mi jen ta představa odporná, připadá mi to směšné, nechutné, zvířecí...
Jak už to tak asi bývá, moje dětství nebylo jednoduché. Otec neprojevoval lásku nám dětem, ani mamince. Spíš tomu bylo naopak. Do 14 jsem netušila, že existuje něco jako láska mezi partnery a tehdy to pro mě byl opravdu velký šok, ze kterého jsem se vlastně dosud nevzpamatovala. U nás byly řeči o sexu tabu, tabu bylo všechno, co se nějak týkalo projevování citů apod. Zjistila jsem přesto, že existuje láska a ta mě velmi lákala, ale co je to ten sex? Nebylo těžké "vypátrat" o co se jedná. Ve škole jsem si postupně musela vyslechnout nově nabyté zkušenosti svých spolužaček a odpovídat na dotěrné otázky, kdy že já to taky zkusím. Nelákalo mě to, ale připadala jsem si divná. Nechápala jsem čím to je. Všechny svoje "nápadníky" jsem odmítala téměř okamžitě, protože mě děsila představa toho, že s nimi budu muset spát. Měla jsem strach přiznat jim, že mě to neláká. Ten mám do teď, a proto se bohužel vyhýbám jakémukoli vztahu. Přitom uvnitř sebe cítím, že po lásce(bez sexu) toužím. Přestože mám přátele a teď už i skvělý rodinný život, mám pocit, že to pořád není ono, že mi ten "někdo" chybí.
Co vy, jako zkušenější soudíte? Jedná se o asexualitu nebo je problém jinde? Mám nějakou šanci najít někoho s podobným stylem uvažování? Zatím mám obavy i z toho, přiznat to svému okolí. Jak to obvykle vezme okolí?
A poslední dotaz, který pro mě není jednoduchý, je možné , že se jedná jen o strach z prvního sexu, který nakonec všechno vyřeší (strach z neznámého)?
P.S. Sexuální touha by byla, ale narážím na problém, že je mi jen ta představa odporná, připadá mi to směšné, nechutné, zvířecí...
