Chci se svěřit

[Ne-diskusni-forum-la]

Mio, asi Tě příliš nepotěším, ale dokud bereš antidepresiva, tak se otěhotnění obecně příliš nedoporučuje. A to hlavně z toho důvodu, že lék proniká skrze placentu do vyvíjejícího se plodu a diskutuje se zde v této souvislosti míra rizika pro vznik některých vývojových odchylek. Kvalitní článek k této problematice je např. zde : http://www.tigis.cz/PSYCHIAT/PSYCH300/05bares.htm Nicméně samo fyziologické těhotenství je zátěž pro organismus matky, což může logicky ještě zhoršit průběh stávající choroby, a proto se v těch případech, kde vysazení psychofarmaka není možné a žena je již těhotná, upravuje po dohodě s lékařem dávkování léků anebo se přechází k šetrnějšímu přípravku. Možnosti zde jsou, ale vždy se individuálně posuzuje míra rizika pro matku a dítě, je prokázané, že je-li matka hluboce depresivní, na plod to může mít dokonce zhoubnější účinky než když je matka vhodným lékem kompenzovaná. Vliv na nenarozené dítě je v rovině jak psychické, tak fyziologické....např. abnormální vylučování adrenalinu a kortizolu ve stresu...je známá destruktivní záležitost z hlediska fyziologického. Jeho míra se dá dokonce zjistit v moči, tedy z moči lze poznat, jak je kdo stresovaný ! V rovině psychické nenarozené děťátko může zprostředkovaně skrze matku vnímat úzkost, nejistotu, její ambivalentní prožívání, to může mít vliv na pocit utváření jeho pozdější primární důvěry ke světu a jeho další prožívání sebe sama a reality.... Čili tedy, abych to shrnula, těhotenství při užívání AD možné je, ale je třeba počítat s rizikovými faktory. Nejméně problematické jsou z tohoto pohledu asi antidepresiva ze skupiny SSRI. Kojení dítěte po porodu při užívání AD se rovněž nedoporučuje.
Jinak, u nás v ČR, je obecně velmi tragické, že osamělá žena nemá možnost umělého oplodnění. Chápu to jako omezování osobní svobody nesmyslnými zákony. Příhodný článek k tomu napsala Michaela Marksová - Tominová zde : http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/mi...temid=1950
Zvláště tato myšlenka z jejího článku se mi líbí : Kromě toho, pokud se pro umělé oplodnění samotná žena rozhodne, nepochybuji o tom, že má všechno velmi dobře rozmyšlené. Takové dítě je také více než stoprocentně chtěné a s láskou očekávané – což se bohužel zdaleka nedá říci o všech dětech počatých přirozenou cestou. Případů, kdy spolu dva vzájemně se neznající lidé začnou žít jen kvůli tomu, že je – zcela neplánovaně – dítě na cestě, je bezpočet. Některé dopadnou dobře, jiné nikoli. Matka, která začínala jako vdaná, může být brzy svobodná, zatímco ta na začátku osamělá může brzy získat k dítěti otce. V dnešní době bychom měli být vděčni za každé dítě, vychovávané zodpovědně a s láskou. Neplodným ženám, které v životě měly méně štěstí a nenašly si včas partnera milujícího děti, ze srdce přeji, aby jim naše zákony konečně umožnily mít dítě. Je absurdní a zrůdné jim toto využití medicínského pokroku odepírat. A argumenty o narušení tak zvané „tradiční rodiny“? Ty mi připadají jak z jiného světa. Ale to je na další článek…