02. 02. 2023, 01:31:55
Myslím, že na mladé lidi jsou kladené velké nároky... nebo za mě tedy určitě byly. Správně vypadat, správně se chovat - i ve vztahu a v sexu. Chtít mít děti, samozřejmě...
Čím je člověk starší, tím ty nároky okolí opadají - prostě když je vám už 40 a stále jste stejní, okolí akceptuje, že asi takoví fakt teda jste. "Jednou potkáš toho pravýho, se kterým určitě ty děti budeš chtít mít!!" - to vám ve 40ti už nikdo neříká, naštěstí To je ale trochu mimo téma.
Já jsem hrozně dlouho netušila, co je se mnou špatně... strávila jsem hodiny a hodiny - dohromady spíš dny, týdny, měsíce... dumáním a hledáním a omlouváním se a "neměla bych fakt začít chodit k psychiatrovi, nejsem fakt nemocná?". Kolik času jsem probrečela někde zavřená po nadávkách, které jsem si vyslechla...
Časem jsem to tak moc řešit přestala, ne proto, že bych pochopila, ale spíš jsem byla už moc unavená z toho věčného zkoumání, proč jsem divná. No tak prostě jsem - dejte mi chvíli pokoj.
A teď - po fakt dlouhé době, zjišťuju, že asi fakt jsem taková, jaká jsem, že jiná už nebudu... a je mi tak dobře. Je to divný, ale fakt je mi dobře.
A je fajn vědět, že v tom nejsem sama... že nejsem zase tak moc divná, když i jiní jsou takoví. Díky za možnost se vypovídat a omlouvám se za román
Čím je člověk starší, tím ty nároky okolí opadají - prostě když je vám už 40 a stále jste stejní, okolí akceptuje, že asi takoví fakt teda jste. "Jednou potkáš toho pravýho, se kterým určitě ty děti budeš chtít mít!!" - to vám ve 40ti už nikdo neříká, naštěstí To je ale trochu mimo téma.
Já jsem hrozně dlouho netušila, co je se mnou špatně... strávila jsem hodiny a hodiny - dohromady spíš dny, týdny, měsíce... dumáním a hledáním a omlouváním se a "neměla bych fakt začít chodit k psychiatrovi, nejsem fakt nemocná?". Kolik času jsem probrečela někde zavřená po nadávkách, které jsem si vyslechla...
Časem jsem to tak moc řešit přestala, ne proto, že bych pochopila, ale spíš jsem byla už moc unavená z toho věčného zkoumání, proč jsem divná. No tak prostě jsem - dejte mi chvíli pokoj.
A teď - po fakt dlouhé době, zjišťuju, že asi fakt jsem taková, jaká jsem, že jiná už nebudu... a je mi tak dobře. Je to divný, ale fakt je mi dobře.
A je fajn vědět, že v tom nejsem sama... že nejsem zase tak moc divná, když i jiní jsou takoví. Díky za možnost se vypovídat a omlouvám se za román