Nezapadám, a ráda bych si to ujasnila

[tri-diskusni-forum-mene]

Nejsi opožděná, prostě to v sobě nemáš. Jak říkáš jako by ti chyběla nějaká součástka.
Podobně jako když si v partě venku a ostatní pijou alko a ty ne. A ty vidíš jak se dostávají do toho intoxikovaného stavu když začinají být mimo a tobě se to nelíbí protože nejsi na stejné notě. Tady je to stejný v tom když se třeba mazlíte v posteli a najednou u něj vidíš změnu. Zrychlený tep, zrychlený dech, jiný způsob doteků apod. A to tě znervózní, znechutí a odradí, protože víš kam to povede
Momentálně mám taky partnerku pro kterou je sex důležitý, bohužel jí to nestačí jiným způsobem, ale pro spokojenost potřebuje klasický sex. Časem a praxí jsme se naučil ho poskytnout, ale teď ji vadí že já z toho moc nemám a radost z něj je spíš jednostraná, co naděláš
Je to prostě vztah a ten je o kompromisech. Těžký je to v tom že jste oba v protipólu, on chce pořád a ty nikdy.
Budeš někdy "normální"? Upřímně? Asi ne, prostě jsme takový odjakživa. Tělo nějak funguje a je teoreticky schopné sexu, ale mozek to jaksi odmítá
Ale je tu prostor pro zlepšení, sama říkáš že dokážeš dělat více věcí než v minulém vztahu. Chce jen prostě trošku vůle a donutit se do té nekomfortní zóny, ale samozřejmě ne moc tlačit na pilu, když tě to teda dokáže dovést až do stavu pláče Čím více to budete po troškách zkoušet a budeš mu věřit, tím víc se dokážeš uvolnit a třeba nakonec budeš umět tolerovat i samotný sex. Bude tě to někdy vzrušovat a přivádět do extáze jako ostatní? Nejspíš ne :/
Co se týče fyzické bolesti tak neporadím, možná to chce jen více cviku a praxe s průnikem, možná se nedokážeš správně uvolnit...

Moc děkuji za reakci - asi jsem tohle potřebovala slyšet

To přirovnání s "jediným střízlivým na party" přesně chápu - ten pocit je opravdu velmi podobný... A právě ta divnost mi na tom asi vadí nejvíc - navíc jsem ještě odjakživa přecitlivělá na všechno, a to tomu úplně moc nepomáhá

Vůbec by mi nevadilo že mi to fyzicky nic moc neříká, a opravdu nepotřebuji být ze sexu štěstím bez sebe - ten pocit blízkosti je fajn, stejně tak jsem ráda že je to příjemné partnerovi. Bohatě by mi stačilo, kdybych byla nějak schopná zabránit těm nepříjemným dojmům kolem toho... Ale je pravda že se to časem lepší, tak třeba to časem bude opravdu "jen trochu zvláštní" a nebude to nepříjemné - za to bych byla moc ráda. 

A tedy obdiv za to, že dokážeš provozovat "klasický sex" - z klučičí strany si tohle opravdu představit nedovedu... U mě to jde vůbec zkoušet jen po velmi malých krůčkách, a to jsem holka V tomhle jsem ale opravdu vděčná, že ve vztahu dělám kompromisy nejen já, ale i přítel, a snažíme se to opravdu dělat spíš jako takové "příjemné intimní" s tím, že když konečně zareaguje moje tělo jak má, tak občas zkusíme i něco dalšího... A v tu chvíli je to paradoxně většinou celkem v pohodě, spíš z toho mám tak nějak zvláštně strach, když jsem sama se svými myšlenkami. Ten strach je trochu z toho jak je to cizí, z toho že si vlastně nejsem jistá jestli to takhle chci a pak nejracionálnější část a to to, že ani tohle nebude stačit - buď jemu, a nebo že jednou mě dožene ten strach z toho všeho a nepůjde to už vůbec... Ale možná o tom jen zbytečně moc přemýšlím.

Jinak ještě na téma asexuality - vždy mi na tom přišlo zvláštní právě to, že moje tělo někdy po nějakém delší mazlení a dotýkání "začne reagovat správně", a někdy jsem pak díky tomu tak nějak mimo i já - což právě nevím, jestli vůbec může být součást asexuálního člověka nebo ne... Ohledně absence sexuální přitažlivosti k čemukoli, nezájmu (až lehkého strachu) k sexu atd. bych totiž klidně řekla že asexuální jsem, ale tohle mi do toho obrázku nějak nesedí... Ne že by mi opravdu záleželo na tom, abych zapadala do nějaké škatulky - spíš se snažím pochopit co se tedy se mnou v tomhle ohledu děje, a nějak to třeba využít k tomu, abych se nemusela cítit nepříjemně...