28. 03. 2021, 20:49:14
evikula: Ahoj a vítej na tomto fóru. Myslím, že většina zdejších členů se mnou bude souhlasit, že asexulita se dá definovat různě a zahrnuje pod sebe až překvapivě širokou škálu lidí. Nehledě na to, že jakékoli škatulkování je vždy zjednodušování mnohovrstevnaté a proměnlivé skutečnosti; a zároveň je to vždy subjektivní záležitost a troufám si tvrdit, že vlastní pocit je právě ten rozhodující faktor.
Z tvého příspěvku je znát, že jsi o věcech dost přemýšlela a není to nějaký náhlý rozmar. Když zmiňuješ ten první vztah a jeho ukončení, neřekla bych, že to bylo kruté. Naopak by bylo víc nefér to zkoušet dál, i když bys tomu nevěřila, a dávat falešnou naději svému protějšku. Takhle to sice nejspíš zabolelo, ale o to dříve se s tím mohl vyrovnat a jít svou cestou.
Řekla bych, že to s těmi fantaziemi máme trochu podobné. (A taky s tou racionalizací, která stav spíš komplikovala než usnadňovala.) Dříve jsem taky snívala hlavně o tom romantickém začátku a seznamování, objímání, líbání, ale málokdy jsem ve fantaziích docházela až k vlastnímu sexu. Ale i kdyby, pořád to byly jen fantazie, takže tam se mi to třeba i líbilo. Jenže když jsem to zkoušela v praxi, nedopadalo to dobře. Po letech mě napadlo, co by se stalo, kdybych se na to vykašlala a přestala to přemáhat a (marně) zkoušet. Okamžitě jsem si odpověděla, že by se mi ulevilo! A bylo rozhodnuto. V tom už se ale můj příběh odlišuje, protože já už jsem pak o další pokusy neměla zájem a nějak to moc nešlo ani fyzicky, takže jsem se raději smířila s tím, že budu sama, než se s někým přemáhat. (A pak se to vyvrbilo zase úplně jinak, jak už to v životě bývá...)
Je skvělé, že se ti podařilo najít vztah, který – zdá se – funguje a že jsi partnerovi otevřeně dokázala říct, jak to máš nastavené, takže to nebylo nějaké překvapení, popřípadně nevyslovené tajemství, které by vás akorát odcizovalo.
A vůbec: díky za tvůj příběh a zkušenost. Věřím, že to spoustu lidí může utěšit, povzbudit nebo inspirovat k vlastnímu hledání.
(A taky jsem ráda, že nejsem jediná, kdo tu píše dlouhé romány
)
Z tvého příspěvku je znát, že jsi o věcech dost přemýšlela a není to nějaký náhlý rozmar. Když zmiňuješ ten první vztah a jeho ukončení, neřekla bych, že to bylo kruté. Naopak by bylo víc nefér to zkoušet dál, i když bys tomu nevěřila, a dávat falešnou naději svému protějšku. Takhle to sice nejspíš zabolelo, ale o to dříve se s tím mohl vyrovnat a jít svou cestou.
Řekla bych, že to s těmi fantaziemi máme trochu podobné. (A taky s tou racionalizací, která stav spíš komplikovala než usnadňovala.) Dříve jsem taky snívala hlavně o tom romantickém začátku a seznamování, objímání, líbání, ale málokdy jsem ve fantaziích docházela až k vlastnímu sexu. Ale i kdyby, pořád to byly jen fantazie, takže tam se mi to třeba i líbilo. Jenže když jsem to zkoušela v praxi, nedopadalo to dobře. Po letech mě napadlo, co by se stalo, kdybych se na to vykašlala a přestala to přemáhat a (marně) zkoušet. Okamžitě jsem si odpověděla, že by se mi ulevilo! A bylo rozhodnuto. V tom už se ale můj příběh odlišuje, protože já už jsem pak o další pokusy neměla zájem a nějak to moc nešlo ani fyzicky, takže jsem se raději smířila s tím, že budu sama, než se s někým přemáhat. (A pak se to vyvrbilo zase úplně jinak, jak už to v životě bývá...)
Je skvělé, že se ti podařilo najít vztah, který – zdá se – funguje a že jsi partnerovi otevřeně dokázala říct, jak to máš nastavené, takže to nebylo nějaké překvapení, popřípadně nevyslovené tajemství, které by vás akorát odcizovalo.
A vůbec: díky za tvůj příběh a zkušenost. Věřím, že to spoustu lidí může utěšit, povzbudit nebo inspirovat k vlastnímu hledání.
(A taky jsem ráda, že nejsem jediná, kdo tu píše dlouhé romány
)
"Možná to byla chyba... ale stejně jsem ráda, že jsem to udělala!" (Ilmatar)