10. 08. 2020, 10:47:24
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 10. 08. 2020, 11:10:06 uživatelem Cho-diskusni-forum-dec.)
Zdravím,
text je nejspíš napsaný tak, jak byl, protože se jedná o volání o pomoc, kdy jsou logické myšlení a empatie převálcované nezvladatelnou bolestí, pocitem beznaděje a hlubokého zranění. Osobně si myslím, že bylo správné nechat pisatelce její vlákno alespoň chvíli k dispozici. Takto uteče s pocitem další křivdy a bude jí o to hůře. Jestli se v tomto případě může jednat o situaci, kdy dotlačením až na samé dno, pomůže se ode dna odrazit, nevím.
Jak takové zašlapání nadějí na vůbec jakékoliv důstojné pokračování v žití a anihilace investic 25 let do skupiny, kde jsem mnoho kolegů přivedl a vychoval, a 30 let do projektu, který mnoho lidí stále i po našem vypuzení živí, jsem zažil na sobě a dohromady se smutnými událostmi a chybami v osobním životě mě to dostalo do stavu, ze kterého se roky dostávám zpět.
Takže si myslím, že by bylo lepší dotyčnou nechat alespoň se vypsat. Moc by jí to (nejspíš) pomohlo, je to účinná terapie. Ale třeba kupení dalších ran povede také k nějakému zlomu v jejím životě.
Přeji všem, ať se do takovýchto stavů nikdy nemusí dostat,
Chodec
(10. 08. 2020, 02:24:54)Magramal Napsal(a): Ale v případě, kdy je článek napsán v angličtině jen kvůli tomu, že se autorovi čeština nelíbí, tak v tom musím souhlasit s Julianou, protože nijak jinak než pohrdání mateřštinou a házení klacků pod nohy případných čtenářů se to nazvat opravu nedá.
text je nejspíš napsaný tak, jak byl, protože se jedná o volání o pomoc, kdy jsou logické myšlení a empatie převálcované nezvladatelnou bolestí, pocitem beznaděje a hlubokého zranění. Osobně si myslím, že bylo správné nechat pisatelce její vlákno alespoň chvíli k dispozici. Takto uteče s pocitem další křivdy a bude jí o to hůře. Jestli se v tomto případě může jednat o situaci, kdy dotlačením až na samé dno, pomůže se ode dna odrazit, nevím.
Jak takové zašlapání nadějí na vůbec jakékoliv důstojné pokračování v žití a anihilace investic 25 let do skupiny, kde jsem mnoho kolegů přivedl a vychoval, a 30 let do projektu, který mnoho lidí stále i po našem vypuzení živí, jsem zažil na sobě a dohromady se smutnými událostmi a chybami v osobním životě mě to dostalo do stavu, ze kterého se roky dostávám zpět.
Takže si myslím, že by bylo lepší dotyčnou nechat alespoň se vypsat. Moc by jí to (nejspíš) pomohlo, je to účinná terapie. Ale třeba kupení dalších ran povede také k nějakému zlomu v jejím životě.
Přeji všem, ať se do takovýchto stavů nikdy nemusí dostat,
Chodec
