05. 06. 2020, 08:35:05
Saint-Exupéryho kážeš, ale nepraktikuješ.
Smysl ti nedává tvoje interpretace mého komunikačního prostředku, což ale neimplikuje, že smyslu objektivně pozbývá to, co jsem ze svého pohledu do daného prostředku vkládal.
"Toxickou dynamikou" myslím vaše automatické sklony odsoudit člověka a zazdít jakoukoli možnost k němu v komunikaci přistupovat otevřeně a jako dospělý k dospělému v okamžiku, kdy si ho asociujete s něčím, co vám nevoní (v tomhle případě s vaším konceptem "sluníčkáře"). Když tyhle vaše tendence vidím už po X-té, přijde mi to jako předvídatelná posloupnost (až z toho čpí ty silné neuronové vazby, na které v dané situaci nasedáte) bez špetky nadhledu, a řeknu vám na to "buďte pro jednou hodní" (zkuste se někdy s lidmi bavit jako dospělý s dospělým předtím, než ho automaticky do startu označíte za nedospělého a daným způsobem k němu budete přistupovat) a "vyndejte si ten klíček ze zad" (podobnost jednání s hračkou na klíček, kterou když "natáhnete", začne vykonávat své automatické akce bez možnosti se odchýlit od kurzu).
Na mých textech nic moc filozofického nevidím, pouze mi přijde, že zaprvé pro lepší vyjádření toho, jakým způsobem něco myslím, používám spoustu vyjádření na základě podobnosti (což nejde dohromady s tím, že, jak to ze své strany vnímám, nedokážeš "číst mezi řádky" a upínáš se na význam jednotlivých slov natolik, že přes ně nevidíš význam toho, co se druhý člověk pokouší sdělit, a současně automaticky předpokládáš, že je tvá interpretace spravná, aniž bys měla ve zvyku dolovat u druhé strany pro upřesnění ve chvíli, kdy ti něco nedává smysl), a za druhé pro mě není snadné se orientovat v tom, co všechno si běžný člověk může misinterpretovat okolo jednoduchých věcí, které píšu (mívám s tím problém i ve chvílích, kdy někdo předloží svůj postoj a já se ho ptám na upřesňující otázky proto, abych mohl lépe porozumět tomu, jaké důvody za daným postojem jsou - člověk si tázání zamění za zpochybňování, a pokud není schopný otevřeně komunikovat a nechat se vytrhnout ze své slepé větve, od daného okamžoku komunikuje více se svojí vlastní misinterpretací, než s tím, co mám na mysli já).
Příště by minimálně u adevra pomohlo, kdyby na správnosti své misinterpretace tolik netrval i ve chvíli, kdy mu řeknu, že nic z toho, co mi odepsal, nesouvisí s tím, o čem mluvím, a že ve svém uvažování zabíhá do dalekých krajin, ve kterých komunikuje převážně sám se svojí hlavou... Mám někdy v komunikaci s tebou, adevře, pocit, že kdybys napsal: "Babiš je svyně!", a já ti naznačil, že tam máš hrubku, automaticky bys mě zaškatulkoval jako milovníka Babiše, nabalil si na svoji představu o mojí osobě celý soubor vlastností, postojů a životních hodnot, které máš v té tvé kůře mozkové na daný koncept navázané, a začal se ubírat po slepé komunikační větvi se svojí vlastní hlavou. Osobně si to neber, nijak zle to nemyslím a je to jen můj pocit, který si někdy odnáším.
Smysl ti nedává tvoje interpretace mého komunikačního prostředku, což ale neimplikuje, že smyslu objektivně pozbývá to, co jsem ze svého pohledu do daného prostředku vkládal.
"Toxickou dynamikou" myslím vaše automatické sklony odsoudit člověka a zazdít jakoukoli možnost k němu v komunikaci přistupovat otevřeně a jako dospělý k dospělému v okamžiku, kdy si ho asociujete s něčím, co vám nevoní (v tomhle případě s vaším konceptem "sluníčkáře"). Když tyhle vaše tendence vidím už po X-té, přijde mi to jako předvídatelná posloupnost (až z toho čpí ty silné neuronové vazby, na které v dané situaci nasedáte) bez špetky nadhledu, a řeknu vám na to "buďte pro jednou hodní" (zkuste se někdy s lidmi bavit jako dospělý s dospělým předtím, než ho automaticky do startu označíte za nedospělého a daným způsobem k němu budete přistupovat) a "vyndejte si ten klíček ze zad" (podobnost jednání s hračkou na klíček, kterou když "natáhnete", začne vykonávat své automatické akce bez možnosti se odchýlit od kurzu).
Na mých textech nic moc filozofického nevidím, pouze mi přijde, že zaprvé pro lepší vyjádření toho, jakým způsobem něco myslím, používám spoustu vyjádření na základě podobnosti (což nejde dohromady s tím, že, jak to ze své strany vnímám, nedokážeš "číst mezi řádky" a upínáš se na význam jednotlivých slov natolik, že přes ně nevidíš význam toho, co se druhý člověk pokouší sdělit, a současně automaticky předpokládáš, že je tvá interpretace spravná, aniž bys měla ve zvyku dolovat u druhé strany pro upřesnění ve chvíli, kdy ti něco nedává smysl), a za druhé pro mě není snadné se orientovat v tom, co všechno si běžný člověk může misinterpretovat okolo jednoduchých věcí, které píšu (mívám s tím problém i ve chvílích, kdy někdo předloží svůj postoj a já se ho ptám na upřesňující otázky proto, abych mohl lépe porozumět tomu, jaké důvody za daným postojem jsou - člověk si tázání zamění za zpochybňování, a pokud není schopný otevřeně komunikovat a nechat se vytrhnout ze své slepé větve, od daného okamžoku komunikuje více se svojí vlastní misinterpretací, než s tím, co mám na mysli já).
Příště by minimálně u adevra pomohlo, kdyby na správnosti své misinterpretace tolik netrval i ve chvíli, kdy mu řeknu, že nic z toho, co mi odepsal, nesouvisí s tím, o čem mluvím, a že ve svém uvažování zabíhá do dalekých krajin, ve kterých komunikuje převážně sám se svojí hlavou... Mám někdy v komunikaci s tebou, adevře, pocit, že kdybys napsal: "Babiš je svyně!", a já ti naznačil, že tam máš hrubku, automaticky bys mě zaškatulkoval jako milovníka Babiše, nabalil si na svoji představu o mojí osobě celý soubor vlastností, postojů a životních hodnot, které máš v té tvé kůře mozkové na daný koncept navázané, a začal se ubírat po slepé komunikační větvi se svojí vlastní hlavou. Osobně si to neber, nijak zle to nemyslím a je to jen můj pocit, který si někdy odnáším.