Budoucnost patří nám?

[Jul-diskusni-forum-iana]

Slíbila jsem, že sepíši krátký článek o dvou filosofech, kteří si představovali vychladnutí pohlavního pudu v budoucnosti. Tož tady je.

Oba dva naši myslitelé psali v době, která sebe sama pojímala jako bod zlomu a jako první krok na cestě k budoucnosti odlišné ode všeho, co známe. První z nich žil v osvícenství, druhý na přelomu 19. a 20. století.

William Godwin (1756-1835) byl filosof, spisovatel a nakladatel, jeden z prvních anarchistů. Někomu možná bude povědomý jako manžel feministky Mary Wollstonecraftové a otec Mary Shelleyové, autorky Frankesteina. Patrně s ním mohla být zábava, poněvadž tento chlapík byl jak atheistou, tak pastorem.

Ve svých politických dílech se Godwin zamýšlel nad společností budoucnosti. Jako většina osvícenců v ni vkládal veliké naděje: domníval se, že lidstvo spěje k dokonalosti, moudrosti a štěstí. (Nebylo to tak naivní, jak to z našeho hlediska vypadá, jelikož v 18. století byla idea pokroku nová a ledacos se ji zdálo podporovat.) Při filosofování o stále lepším a lepším lidstvu ovšem narazil na problém přelidnění, který v době velké průmyslové revoluce jaksi visel ve vzduchu. Vyřešil ho vcelku elegantně: tvrzením, že ke zdokonalování člověka patří také vychládání pohlavního pudu. Jak se tedy lidské bytosti budou vzdělávat a stávat se čím dal ušlechtilejšími, přestanou zároveň vyžadovat hrubé tělesné radovánky.

Godwinova vize měla malý nedostatek, a sice absenci argumentů. Proto se do ní také pustil jiný osvícenský filosof, jeden z otců ekonomie a anglikánský pastor Thomas Malthus. Tomu leželo v žaludku právě Godwinovo (ne)řešení problému přelidnění. Z našeho asexuálního hlediska je důležité, že Malthus Godwinovu představu zevrubně rozebral, aby dokázal její bláhovost, a tím nám poskytl vhled do uvažování osvícenského duchovního o lásce a pohlavnosti. Zajímavý je třeba jeho argument, že u některých intelektuálů je opravdu dobře patrná pohlavní chladnost, ale zdaleka to neplatí pro všechny. Prohlašuje, že přirozená lhostejnost ke druhému pohlaví (čti asexualita) není žádnou ctností, nýbrž neutrální vlastností, a že vztah muže a ženy je přirozený a krásný; nevidí na něm nic špatného, co by dokonalejší lidstvo mělo mýtit. (Malthus byl velmi šťastně ženat.) Dodává, že budoucímu úbytku atraktivity mezi pohlavími vůbec, ale vůbec nic nenasvědčuje.

V tom však Malthus možná neměl tak docela pravdu. Jak už jsem zmínila, tito myslitelé psali v době průmyslové revoluce, kdy práce obou pohlaví ve stejných podmínkách částečně setřela rozdíly mezi nimi a kdy se začínala rodit ženská emancipace. Jak bylo řečeno, sám Godwin se oženil s významnou feministickou spisovatelkou (později zemřela při porodu dcery). Není pochyb o tom, že vzájemné připodobnění pohlaví poněkud uškodilo jejich přitažlivosti, která dosud spočívala v tajemné oddělenosti mužského a ženského světa. 

Pierre Teilhard de Chardin /pjér tejár d šardén/ (1881-1955), náš druhý filosof, byl šlechtic, katolický jezuitský kněz a zároveň evoluční biolog a geolog, takže také muž paradoxů. (Řekněme, že občas míval mírné nepříjemnosti.) Vytvořil vlastní originální filosofii, kde sloučil evoluci a náboženství. Někteří ho jistě budou znát jako autora pojmu noosféra, jímž označil vrstvu informací obalující Zemi; v podstatě tím předvídal internet. Teilhard tímto slovem míní propojenost všech lidských myslí.

Noosféra je podle něj stupněm evoluce, který se vyvíjí dál. V oblasti vztahů mezi mužem a ženou to znamená vývoj k takzvané „třetí cestě“ – nebude to ani erotická závislost, ani netečnost, nýbrž vzájemně obohacující přátelství. V něm se nebude plýtvat energií na plození zbytečných lidí, tj. těch, kteří by už byli nad rámec eugenicky omezené porodnosti. Pohlavnost vyhasne a člověk využije svoje síly k hledání boha: „podruhé objeví oheň“. Dvě spřízněné duše pak budou spět ke spáse bok po boku, tak jako on a jeho zbožňovaná sestřenice Marguerita. 

Tuto Teilhardovu myšlenku komentuje sudetoněmecká theoložka Ida F. Görresová. Podle ní je Teilhardova filosofie odrazem a, řekněme, absolutizací vlastní životní zkušenost. Teilhard sám prodělal vývoj od lásky erotické k lásce metafysické, a jelikož se domníval, že ho bůh obdařil „exemplárním životem“, myslel si, že takový zvrat podstoupí celé lidstvo. Inspirace vlastním prožitkem ovšem nemusí znamenat, že neměl pravdu.

Ani Teilhardova vize tedy snad není úplně "mimo". V poslední době se objevují takzvaní antisexuálové, lidé znechucení a přesycení přemírou erotiky všude ve veřejném prostoru. (V důsledku pokroku noosféry, kde jsou jednotlivé mysli čím dál tím svázanější, je možné sdílet mentální obsahy snáze, například na internetu). Proto se sexuality dobrovolně zříkají a hledají uspokojení v neerotických vztazích.

Tak co vy na to? Souhlasíte? Nesouhlasíte? Zajímavé? Praštěné?