01. 01. 2020, 20:09:25
Jmenuju se Jarda a je mi 29 let. Jak začít. Asi tak, že jsem byl vždycky velice stydlivý a nespolečenský. Což se projevovalo a vlastně projevuje, že nemám moc kamarádů a ani vztahů. Nikdy mi to moc nevadilo, ale v poslední době se cítím velice osaměle.
Problém je ale v tom, že si neumím moc představit intimnější vztah s druhým pohlavím. Holky se mi líbí, přitahují mě, ale ještě nikdy jsem s žádnou žádný intimní vztah nezažil. Nevím, jestli jsem asexuál, chození s dívkou si umím představit, ale neumím si představit že bych s ní spal.
Vlastně jsem měl jediný vztah zatím a to před pár měsíci. Kdy jsem poznal úžasnou holku ve které jsem viděl to, co jsem vždycky viděl. Spřízněnou duši, se kterou si budu rozumět, protože toho máme hodně společného. Navíc mi imponovalo, že mi sama řekla, že nechce nikam pospíchat. Beze všeho jsem souhlasil. Když jsme spolu začali chodit, zjistil jsem že ona sama je asi asexuální. Nevadilo mi to, naopak. Takže jsem se jí ani nesnažil osahávat a tak. Sám jsem zvládnul jen držení za ruce a líbat se.
Prožil jsem s ní dva krásný měsíce a beznadějně jsem se do ní zamiloval. Jak jsem byl zamilovaný, neuvědomil jsem si, že když řekla, že nechce nikam pospíchat, myslela tím nejen intimní věci, ale ize nechce pospíchat v tom vztahu. Takže po dvou měsících mi řekla, že to vlastně tak silně necítí a že mě má ráda jen jako kamaráda. Samozřejmě mě to sebralo, jelikož jsem hypersenzitivní.
Nejhorší na tom je, že jsme kolegové v práci, takže se vidíme skoro denně. Když jsem se z toho sebral, tak jsem s ní chtěl udržovat aspoň kamarádské vztahy. Myslel jsem, že jsem z toho venku, ale bylo to těžší než jsem si myslel. Takže kdykoliv jsem s ní mluvil, hrozně to bolelo a sráželo mě to na kolena. Už je to půl roku, co spolu nejsme a dá se říct, že na ni pořád občas myslím. I když ta zamilovanost asi už vyprchala. Dřív jsem doufal, že se k sobě zase vrátíme, protože občas něco řekne, nebo tak, v čem idim naději. Ale vím, že se k tomu nemám upínat.
Abych to shrnul a jen si nestěžoval, jak je ke mě svět krutý, tak jsem 29letý kluk, který nemá intimní zkušenosti s druhým pohlavím, nevím jestli něco takového chci zažít, ale zároveň toužím po někom s kým si budu rozumět, s kým budu trávit čas. Nějakou Spřízněnou duši... Když si ale píšu, nebo se bavím s nějakýma holkama, tak často samy začínají mluvit o sexu, takže se obávám, že pokud bychom si spolu něco začali, chtěla by po nějaké době sex a to je pro mě strašně svazující, takže zatím nejsem schopen jít na rande.
Děkuju za pozornost a snad moc neotravuju.
Problém je ale v tom, že si neumím moc představit intimnější vztah s druhým pohlavím. Holky se mi líbí, přitahují mě, ale ještě nikdy jsem s žádnou žádný intimní vztah nezažil. Nevím, jestli jsem asexuál, chození s dívkou si umím představit, ale neumím si představit že bych s ní spal.
Vlastně jsem měl jediný vztah zatím a to před pár měsíci. Kdy jsem poznal úžasnou holku ve které jsem viděl to, co jsem vždycky viděl. Spřízněnou duši, se kterou si budu rozumět, protože toho máme hodně společného. Navíc mi imponovalo, že mi sama řekla, že nechce nikam pospíchat. Beze všeho jsem souhlasil. Když jsme spolu začali chodit, zjistil jsem že ona sama je asi asexuální. Nevadilo mi to, naopak. Takže jsem se jí ani nesnažil osahávat a tak. Sám jsem zvládnul jen držení za ruce a líbat se.
Prožil jsem s ní dva krásný měsíce a beznadějně jsem se do ní zamiloval. Jak jsem byl zamilovaný, neuvědomil jsem si, že když řekla, že nechce nikam pospíchat, myslela tím nejen intimní věci, ale ize nechce pospíchat v tom vztahu. Takže po dvou měsících mi řekla, že to vlastně tak silně necítí a že mě má ráda jen jako kamaráda. Samozřejmě mě to sebralo, jelikož jsem hypersenzitivní.
Nejhorší na tom je, že jsme kolegové v práci, takže se vidíme skoro denně. Když jsem se z toho sebral, tak jsem s ní chtěl udržovat aspoň kamarádské vztahy. Myslel jsem, že jsem z toho venku, ale bylo to těžší než jsem si myslel. Takže kdykoliv jsem s ní mluvil, hrozně to bolelo a sráželo mě to na kolena. Už je to půl roku, co spolu nejsme a dá se říct, že na ni pořád občas myslím. I když ta zamilovanost asi už vyprchala. Dřív jsem doufal, že se k sobě zase vrátíme, protože občas něco řekne, nebo tak, v čem idim naději. Ale vím, že se k tomu nemám upínat.
Abych to shrnul a jen si nestěžoval, jak je ke mě svět krutý, tak jsem 29letý kluk, který nemá intimní zkušenosti s druhým pohlavím, nevím jestli něco takového chci zažít, ale zároveň toužím po někom s kým si budu rozumět, s kým budu trávit čas. Nějakou Spřízněnou duši... Když si ale píšu, nebo se bavím s nějakýma holkama, tak často samy začínají mluvit o sexu, takže se obávám, že pokud bychom si spolu něco začali, chtěla by po nějaké době sex a to je pro mě strašně svazující, takže zatím nejsem schopen jít na rande.
Děkuju za pozornost a snad moc neotravuju.
