28. 12. 2019, 23:44:22
Takže, tady je onen slíbený hanopis na levičácký kulturní relativismus:
Prvně k samotnému kulturnímu relativismu - jeho hlavním motivem je rovnost, vycházejícím z ideje, že všichni lidé jsou si rovni, slovy našeho současného prezidenta, bez přívlastků (tj. ne před Bohem nebo před zákonem, prostě rovni). Jinak řečeno, všichni jsou stejní, protože jen tento předpoklad může umožnit funkčnost rovnostářské společenosti. To vede postupně k potlačení individuality (viz extrémní případy jako je Zákon Jante, který jsem tu už jednou zmiňoval) a je tudíž v přímém rozporu s individualismem (který levicioví intelektuálové nemají rádi) a kapitalimem (který přímo nesnáší), protože ten je na individualismu a nerovnosti (a tedy specializaci) postaven. Jejich hlavní idejí je prostě rovnost a basta fidli.
Z tohoto důvodu levicový intelektuálové tvrdí, že i všechny kultury jsou si rovny, a jsou ochotni ve jménu této ideologie tolerovat téměř cokoliv - pokud vás někdy napadlo, jak to, že například militantní feministky dokáží protestovat proti hloupostem typu pisoáry na pánském záchodě, zatímco povětšinou ignorují zrůdnosti jako je ženská obřízka nebo vraždění "přebytečných" děvčátek, je to právě tento důvod.
Přitom každém, kdo se dívá na svět bez růžových brýlý levicového intelektuála či "sluníčkáře", je jasné, že když lidé nejsou stejní, nemohou být stejné ani kultury, které se z lidí skládají. Bohužel je tento pohled spojován s věcmi jako xenofobie a hlavně rasismus, takže se něho trochu zastavím:
Hlavní myšlenkou rasismu je "nadřazenost" určitých ras nad jinými, což je, hlavně z hlediska biologie, hloupé, hlavně proto, že většina mezirasových rozdílů je z důvodů přizpůsobení se místnímu prostředí. Ale vzhledem k relativně krátké existence lidstva jako druhu jsou tyto rozdíly převážně jen "kosmetické" (nicméně mající důležitý vliv na věci jako například syntéza vitamínu D) a či jen málo podstatné (např. schopnost Evropanů metabolizovat laktózu i v dospělosti či naopak horší schopnost Asiatů metabolizovat alkohol). Obhájcům této zrůdné ideologie ale nahrály do karet okolnosti jako kultura a přírodní podmínky a dodnes toho zneužívají.
Například oblíbeným "důkazem" o nerovnosti ras je měření IQ. Zaprvé, IQ je relativně špatný "benchmark", zadruhé byla (a je) většina testů koncipována tak, že favorizuje lidi se západním stylem vzdělání (a určitým typem vzdělání obzvlášť). Mimo toho se v ní jasně projevují kulturní vlivy. Třeba Čínané, Japonci a Židé si velmi váží vzdělání, zatímco například arabské národy jsou poměrně anti-intelektuální a knihami, které nejsou Korán, spíše opovrhují*. Nebo na symbolech založená písma asijských národů, která kladou mnohem větší nároky na použití mozku při čtení než písma založená na znacích. Případně nedostatek esenciálních mastných kyselin, nezbytných pro tvorbu mozkové tkáně, během dětství a dospívání, což je zase velký problém v afrických zemích a chudších částech Asie. A nesmíme zapomínat na sňatky mezi blízkými příbunými, které dokáží také silně snížit průměrnou inteligenci obyvatelstva, která jsou podporovány například v arabských zemích či úzkých náboženských komunitách.
Nicméně pokud se ti, co pochází z takovýchto kulturních prostředí, dokáží ze své "nezdravé" kultury vymanit a asimilovat se do kultury zdravější, během několika generací téměř neliší od svého okolí, což je obzvlášť nápadné, když se srovnají s těmi, kdo sice geograficky svou kulturu opustili, ale i ve své nové domovině v ní nadále žijí (to je nejvíce patrné v USA, i když tam do toho v posledních desetiletích dost zasahly sociální programy, které často ve výsledku udělaly víc škody než užitku ... ostatně, u nás je to samé).
Už z tohoto důvodu je jasné, že kultury stejné nejsou, už třeba z toho důvodu, že kdyby tomu tak bylo, tak by neexistoval kulturní vývoj, protože evoluce může probíhat tehdy a jen tehdy, když existují rozdíly. Proto kultury vznikají a zanikají a ty evolučně zdatnější likvidují ty méně zdatné. Občas se dokonce stane, že se některá kultura sama zlikviduje, jako se tomu stalo na Velikonočním ostrově.
Pak je tedy logické, že kultury se z dlouhodobém pohledu budou chovat podobně jako organsimy (svým způsobem na ně můžeme nahlížet jako na další úroveň orgranizace živé hmoty), takže budou vznikat a zanikat, vzájemně se ovlivňovat, některé budou sílit a pak zase slábnout, ty, co se dostanou do rovnováhy se svou "kulturní nikou", budou stagnovat a naopak ty, co jsou pod vlivem tlaku zvnějšku či zevnitř, se budou rozvíjet nebo naopak chřadnout. Velkým rozdílem oproti evoluci samostatných organismů je ale to, že se kultury mohou ovlivňovat navzájem, absorbovat se či naopak dělit (čímž se kruh uzavírá, protože podobným způsobem se mohou chovat jednobuněčne, ale už nikoliv mnohobuněčné organismy). A navíc, ovlivňování funguje i na dálku a dokonce i zpětně, z minulosti, tudíž i kultura dávno zaniklá může změnit kultury existující (jako se to salo během Renesance).
Dost také záleží také na tom, jak kultura funguje uvnitř, viz odkaz z mého předchozího příspěvku. Pokud je kultura rigidní, třeba v důsledku silného svázání náboženstvím a/nebo tradicemi, bude odolná vůči změnám zevnitř, ale málo odolná proti změnám zvnějšku (leda že je sama o sobě velmi silná, jako například imperiální Čína). Naopak kultura, která je flexibilnější, otevřenější, ta dokáže přežít velké změny zvnějšku, ale je náchylná k změnám pocházejícím zevnitř (viz například naše vlastní dějiny). Je důležité najít rovnováhu, protože pokud je kultura až příliš rigidní, stagnuje a je většinou "převálcována" kulturou jinou (nebo zanikne sama, viz výše), zatímco až příliš otevřená může být postupně rozpuštěna zevnitř, až vlastně zanikne (to potkalo např. starověký Řím).
Proč je naše evropská kultura úspěšnější než kultury jiné? Měli jsme prostě štěstí, protože kultury před námi prošly určitými kroky, zatímco jiným se tyto kroky vyhnuly. Některé měli obdobu u jiných kultur (např. vynález písma), šlo o jakousi obdobu kulturní konvergentní evoluce, zatímco jiné obdobu nikde neměly, protože se udály jej jednou a neopakovaly se. Zde proberu hlavně ty druhé.
Ze začátku začnu ze široka. Proč se natolik liší kultury vlhkých, teplých krajů blízko rovníku vůči kulturám chladných a/nebo suchých krajů? Proč jsou obyvatelé řekněme tropické džungle veselí a bezstarostní vuči obyvatelům pouště či mrazivé pustiny? Je to jednoduché - když je okolo vždy dostatek potravy, nemusíte řešit, co bude zítra - stačí žít pro dnešek a zitra vždy nějak bude. Naopak, pokud v poušti dojde voda nebo zemi pokryje několik metrů sněhu, záleží na tom, co jste dělali včera, protože podle toho se určí, jestli budete žít i zítra. Pokud žijete v prvním typu prostředí, nic vás nenutí k vývoji. Naopak, pokud žijete v druhém extrému, většinu času zabere "boj s prostředím" a civilizační vývoj se omezí jen na praktické věci.
Optimálním prostředím pro vzestup kultury je tedy prostředí, kde je nutné dnes myslet na to, co bude zítra, ale není tak drsné na to, aby nebylo možné myslet i na jiné věci. Proto proběhl největší civilizační vývoj právě v těchto prostředí - prvně v (relativně) suché oblasti tzv. Úrodného půlměsíce v oblasti Mezopotánie a Egypta, podruhé v (relativně) chladné Evropě.
V oblasti Mezopotáni vznikla civilizace tak, jak ji známe. Věci, jako městská kultura, architektura, intezivní zemědělství, statní byrokracie, pošta, výběr daní, policie, armáda, písmo, psané zákony, matematika a základ ostaních věd (hlavně lékařsví a astronime) pochází právě odtamtud. Jen díky tomu vznikla civilizace, kde byla natolik specializované dělba práce, že zbylo dost i na to, aby vznikl zároveň i pokrok, i když stále regulovaný tradicemi a náboženstvím.
Druhém, extrémně důležitým krokem, bylo antické Řecko a Řím. V Řecku poprvé došlo k tomu, že vznikly státy dost bohaté na to, aby se jejich obyvatelé mohli zaobírat čímkoliv, co zrovna chtěli (měli na práci otroky). Díky poměrně uvolněné náboženské atmosvéře tam mohli prejít od prakticky-orientovaných věd na vědy mnohem teoretičtejí a hlavně na filosofii. Řekové učinili první praktické kroky (a Římani je dále rozvinuli) v objevování přírodních zákonů a kdyby už tenkrát měli v dispozici lepší matematický aparát namísto něšikovných řeckých a římských čísel, mohli by se dostat ještě dál - bohužel se klíčový objev nuly a poziční soustavy odehrál příliš daleko (konkrétně v Indii), takže se do tehdejšího centra dění nedostal včas. Bohužel, Řím byl nakonec "zbarbarizován" a rozložen kresťansvím, takže padl a v Evropě nastala téměř tisíc let trvajíc "Doba temna", kdy pokrok sice kráčel, ale velmi, velmi pomalu.
Třetí, i když poněkud kontroverzní, bylo zachování antického věděni v troskách někdejší perské říše, o kterém jsem psal už dříve. Je to také dobrý příklad kultury, která zavrhla obecnou vzdělanot a nahradila jí církevní ideologií. Díky tomu se stala velmi úspěšnou vojensky, bohužel za cenu kulturní stagnace (i když v době prvního střetu s Evropou byla kulturně na výši, od té doby se už jen propadala dozadu).
Čtvrtý, velmi významný krok, byla evropská Renesance, obdoba, nebo spíše pokud o napodobení, kultury antického Řecka v době své nevětší sláby. Znovu začal rozvoj věd a filosofie, i když ještě stále brzděný církví (to změnil až následující krok). Díky rozvoji techniky mohly přijít zámořské objevy, které ještě více tlačily na rozvoj vědy. Mimo toho, jednou z hlavních technických vymoženstí se stal knihtisk, klíčový pro šíření informací.
Pátým krokem byla reformace a vznik kalvinismu. Zaprvé to ještě více oslabilo moc církve, zadruhé vznikla světštěji zaměřená kultura, kde hromadění bohatsví už nebylo hříchem, ale potvrzením váší úspěšnosti, nicméně narodíl od jiných, uvolněnějsích nábožensví, kalvinismus stále upřednostňoval askezi a šetrnost, což bylo optimální pro nástup kapitalismu (vice viz Protestantská etika a duch kapitalismu Maxe Webera). Jen díky tomu mohl nastat další krok - jná náboženství by vznik kapitalismu neumožnila.
Šestým byla průmyslová revoluce. Byla podmíněna jak předchozí kalvinistickou "změnou paradigmatu", tak tím, že v její kolébce Anglii se nacházelo uhlí a železná ruda v dostatečném množství a zároveň zde už nebylo nevolnictví, tudíž byl i dostatek pracovních sil. Proto se vyplatilo začít kostruovat stroje a manufaktury, později i továrny a infrastrukturu jako železnice a lepší silnice. A silný tlak (a dostatek peněz) na lepší techologie podmínil i další krok - vědeckou revoluci.
Sedmý (a finální) krok - vědecká revoluce - byla podmínená jak oslabením církevního vlivu během osvícenství, tak průmyslovou revolucí a hladem po nových technologíích. Začala v Anglii, ale postupně se přidala i Francie, Německo, nově vzniklé Spojené státy a nakonec i carské Rusko (stačí si projít učebnici chemie či fyziky a kouknou se na jména). Nerychlejší rozvoj byl kupodibvu v Německu, protože to, narozdíl od Anglie, ignorovalo copyrightové zákony, takže bylo mnohem jednodušší se dostat k infromacím (opět, koukněte se na všechna ta německá jména v učebnícíh matematiky, chemie a fyziky). Byl to zlatý čas vědy a technologie a vrchol klasické (tj. před-kvantové a před-relativistické) fyziky.
Bohužel, to, co přišlo od té doby, už tak dobré nebylo. Sice dále pokračoval úžasný vědecký a technický rozvoj, ale bohužel sebou přinesl i neskutečná zvěrsta obou světových válek (které velkou část onoho pokroku umožnicli či alespoň velmi urychlily) a i přes jisté období techno-optimismu v šedesátých letech postupně začal, minimálně u části obyvatelstva, odklon od vědy, buď zpět k přírodě, nebo k pavědám. Odkouzlení světa, přinesené osvícenci, bohužel opadlo a lidé si našli jak nová strašidla a démony (jako jaderná energie a genetické modifikace), tak nová náboženství (i když bez bohů, nebo alespoň ne těch "starých"
). A lidé, pro které je věda a technika až přiliš nepochopitelná (za což může i školsví), si tak raději volí jednoduché, snadno pochopitelné (a zcela nesprávné) pavědecké teorie.
Například dnes, padesál let od doby, kdy človek kráčel po Měsici a my viděli Zemi tak, jak vypadá z kosmu, stále více lidí věří, že Země je placatá. Přítom tito lidé mají v kapse zařízení, jehož jedna z funkčností přímo závisí na kulatosti Země (a teorii relativity), aby je dovedlo domů k televizoru, jehož signál je šířený přes geostacionární satelit, s funkčností přímo závisející (opět) na kulatosti Země a Keplerových zákonech. Přesto, bez jakékoliv kognitivní disonance, budou čučet díky výsledku moderních vědy a techniky na své oblíbené sportovní přenosy či seriály a budou k tomu baštit cukr "obohacený" výtažkem z kachny ve zředění jedna ku deset na čtyřstou, protože si myslí, že jim odpomůže od nachlazení. Ó bohové, jak hluboko jsme klesli
Ale nezoufejme. I kdyby to měl být konecevropské civilizace, naše vlast má díky své minulosti o neco lepší šanci této zkáze uniknout. A i kdyby ne, stačili jsme už svou pochodeň opět předat dál - jak na západ za oceán (ktde jsou na tom, v určitých ohledech, bohužel ještě hůře než my), tak na východ, kde hlavně Japonsko, Čína a Jižní Korea převzali z naší kultury to, co pokládali za nejlepší, a smíchali to s tou svojí. I když mám pochyby o osudu Japonska a Jižní koreje, v žádném případě se nemusíme bát o osud Číny - i když Čína, která existuje jako bizarní směska staré imperiální Číny, stalinského Ruska, Anglie (či spíš USA) za průmsyslové revoluce a Orwellova románu 1984, má šanci vyspět v něco lepšího po té, co současná generace "Maových dětí" odejde na odpočinek.
Protože kdyby ne, tak by to znamenalo, že první velká katastrofa - asteroid, erupce supervulkánu nebo opětovný nástup doby ledové - bude znamnat, že lidstvo jako druh končí. Nesmíme mít všechna vejce v jednom košíku, to, že Země je klidné místo k živou, je jen izluze daná tím, že kosmické, geologické a klimatické děje operují na příliš velké škále. A což teprve ta opravdu velká kosmická škála - Země jako planeta má sotva dvě miliardy let, než přestane být obyvatelná** a pokud se naši potomci obrátí k teokratickému barbarsví nebo budou zkoušet žít "udržitelně" v "souladu s přírodou", bude to jejich konec.
Jediným smysluplným cílem lidstva jako druhu je tudíž opusti Zemi a osídlit blízký a vzdálený Vesmír, jinak zemřeme spolu se Zemí, která bude jak naší kolébkou, tak naším hrobem. A bráno z tohoto kosmického pohledu, jakákoliv kultura, která odmítá rozvoj věd a techologií směřujícím k tomuto cíly, je špatná a ve výsledku stejně sebevražedná, jako blázniví tesatelé soch z Velikonočního ostrova zmíněného výše. A to je podle mně hlavní důvod, proč je kulturní relativismus pomýlený, stejně jako ti naivové, co ho prosazují. Howg, amen, domluvil jsem.
* Stačí si vzpomenou na údajná slova kalifa Omara, když nechal vypálit Velkou alexandrijskou knihovnu: "Buď tyto knihy odporují Koránu, a proto jsou rouhavé, nebo s ním souhlasí, a proto jsou zbytečné" (viz např. tento článek (v angličtině)).
**Je to dané tím, že v centru Slunce ubývá "spalovaného" vodíku a přibývá "odpadního" hélia. Protože plasma se v slunečním jádře i přes cca. čtyřnásobek hustoty zlata chová jako ideální plyn, je zde tlak přímo úměrný součinu teploty krát počet částic. Když částice ubývají (z čtyř vodíků vznikne jedno helium), musí jít nahoru teplota, aby byla zachována hydrostatická rovnováha. Tudíž vyzářený výkon, úměrný teplotě (resp. její čtvrté až šesté mocnině), stále pomalu stoupá - Slunce začalo asi s 75% toho současného a postupně vzroste až na cca. 150%. To už "zemský termostat" neureguluje ani náhodou. Nicméně to stále nic není proti následující fázi rudého obra, kdy výkon Slunce vzroste o tři řády (!) a ohřeje zemský povrch na cca. 2000 stupňů ...
Prvně k samotnému kulturnímu relativismu - jeho hlavním motivem je rovnost, vycházejícím z ideje, že všichni lidé jsou si rovni, slovy našeho současného prezidenta, bez přívlastků (tj. ne před Bohem nebo před zákonem, prostě rovni). Jinak řečeno, všichni jsou stejní, protože jen tento předpoklad může umožnit funkčnost rovnostářské společenosti. To vede postupně k potlačení individuality (viz extrémní případy jako je Zákon Jante, který jsem tu už jednou zmiňoval) a je tudíž v přímém rozporu s individualismem (který levicioví intelektuálové nemají rádi) a kapitalimem (který přímo nesnáší), protože ten je na individualismu a nerovnosti (a tedy specializaci) postaven. Jejich hlavní idejí je prostě rovnost a basta fidli.
Z tohoto důvodu levicový intelektuálové tvrdí, že i všechny kultury jsou si rovny, a jsou ochotni ve jménu této ideologie tolerovat téměř cokoliv - pokud vás někdy napadlo, jak to, že například militantní feministky dokáží protestovat proti hloupostem typu pisoáry na pánském záchodě, zatímco povětšinou ignorují zrůdnosti jako je ženská obřízka nebo vraždění "přebytečných" děvčátek, je to právě tento důvod.
Přitom každém, kdo se dívá na svět bez růžových brýlý levicového intelektuála či "sluníčkáře", je jasné, že když lidé nejsou stejní, nemohou být stejné ani kultury, které se z lidí skládají. Bohužel je tento pohled spojován s věcmi jako xenofobie a hlavně rasismus, takže se něho trochu zastavím:
Hlavní myšlenkou rasismu je "nadřazenost" určitých ras nad jinými, což je, hlavně z hlediska biologie, hloupé, hlavně proto, že většina mezirasových rozdílů je z důvodů přizpůsobení se místnímu prostředí. Ale vzhledem k relativně krátké existence lidstva jako druhu jsou tyto rozdíly převážně jen "kosmetické" (nicméně mající důležitý vliv na věci jako například syntéza vitamínu D) a či jen málo podstatné (např. schopnost Evropanů metabolizovat laktózu i v dospělosti či naopak horší schopnost Asiatů metabolizovat alkohol). Obhájcům této zrůdné ideologie ale nahrály do karet okolnosti jako kultura a přírodní podmínky a dodnes toho zneužívají.
Například oblíbeným "důkazem" o nerovnosti ras je měření IQ. Zaprvé, IQ je relativně špatný "benchmark", zadruhé byla (a je) většina testů koncipována tak, že favorizuje lidi se západním stylem vzdělání (a určitým typem vzdělání obzvlášť). Mimo toho se v ní jasně projevují kulturní vlivy. Třeba Čínané, Japonci a Židé si velmi váží vzdělání, zatímco například arabské národy jsou poměrně anti-intelektuální a knihami, které nejsou Korán, spíše opovrhují*. Nebo na symbolech založená písma asijských národů, která kladou mnohem větší nároky na použití mozku při čtení než písma založená na znacích. Případně nedostatek esenciálních mastných kyselin, nezbytných pro tvorbu mozkové tkáně, během dětství a dospívání, což je zase velký problém v afrických zemích a chudších částech Asie. A nesmíme zapomínat na sňatky mezi blízkými příbunými, které dokáží také silně snížit průměrnou inteligenci obyvatelstva, která jsou podporovány například v arabských zemích či úzkých náboženských komunitách.
Nicméně pokud se ti, co pochází z takovýchto kulturních prostředí, dokáží ze své "nezdravé" kultury vymanit a asimilovat se do kultury zdravější, během několika generací téměř neliší od svého okolí, což je obzvlášť nápadné, když se srovnají s těmi, kdo sice geograficky svou kulturu opustili, ale i ve své nové domovině v ní nadále žijí (to je nejvíce patrné v USA, i když tam do toho v posledních desetiletích dost zasahly sociální programy, které často ve výsledku udělaly víc škody než užitku ... ostatně, u nás je to samé).
Už z tohoto důvodu je jasné, že kultury stejné nejsou, už třeba z toho důvodu, že kdyby tomu tak bylo, tak by neexistoval kulturní vývoj, protože evoluce může probíhat tehdy a jen tehdy, když existují rozdíly. Proto kultury vznikají a zanikají a ty evolučně zdatnější likvidují ty méně zdatné. Občas se dokonce stane, že se některá kultura sama zlikviduje, jako se tomu stalo na Velikonočním ostrově.
Pak je tedy logické, že kultury se z dlouhodobém pohledu budou chovat podobně jako organsimy (svým způsobem na ně můžeme nahlížet jako na další úroveň orgranizace živé hmoty), takže budou vznikat a zanikat, vzájemně se ovlivňovat, některé budou sílit a pak zase slábnout, ty, co se dostanou do rovnováhy se svou "kulturní nikou", budou stagnovat a naopak ty, co jsou pod vlivem tlaku zvnějšku či zevnitř, se budou rozvíjet nebo naopak chřadnout. Velkým rozdílem oproti evoluci samostatných organismů je ale to, že se kultury mohou ovlivňovat navzájem, absorbovat se či naopak dělit (čímž se kruh uzavírá, protože podobným způsobem se mohou chovat jednobuněčne, ale už nikoliv mnohobuněčné organismy). A navíc, ovlivňování funguje i na dálku a dokonce i zpětně, z minulosti, tudíž i kultura dávno zaniklá může změnit kultury existující (jako se to salo během Renesance).
Dost také záleží také na tom, jak kultura funguje uvnitř, viz odkaz z mého předchozího příspěvku. Pokud je kultura rigidní, třeba v důsledku silného svázání náboženstvím a/nebo tradicemi, bude odolná vůči změnám zevnitř, ale málo odolná proti změnám zvnějšku (leda že je sama o sobě velmi silná, jako například imperiální Čína). Naopak kultura, která je flexibilnější, otevřenější, ta dokáže přežít velké změny zvnějšku, ale je náchylná k změnám pocházejícím zevnitř (viz například naše vlastní dějiny). Je důležité najít rovnováhu, protože pokud je kultura až příliš rigidní, stagnuje a je většinou "převálcována" kulturou jinou (nebo zanikne sama, viz výše), zatímco až příliš otevřená může být postupně rozpuštěna zevnitř, až vlastně zanikne (to potkalo např. starověký Řím).
Proč je naše evropská kultura úspěšnější než kultury jiné? Měli jsme prostě štěstí, protože kultury před námi prošly určitými kroky, zatímco jiným se tyto kroky vyhnuly. Některé měli obdobu u jiných kultur (např. vynález písma), šlo o jakousi obdobu kulturní konvergentní evoluce, zatímco jiné obdobu nikde neměly, protože se udály jej jednou a neopakovaly se. Zde proberu hlavně ty druhé.
Ze začátku začnu ze široka. Proč se natolik liší kultury vlhkých, teplých krajů blízko rovníku vůči kulturám chladných a/nebo suchých krajů? Proč jsou obyvatelé řekněme tropické džungle veselí a bezstarostní vuči obyvatelům pouště či mrazivé pustiny? Je to jednoduché - když je okolo vždy dostatek potravy, nemusíte řešit, co bude zítra - stačí žít pro dnešek a zitra vždy nějak bude. Naopak, pokud v poušti dojde voda nebo zemi pokryje několik metrů sněhu, záleží na tom, co jste dělali včera, protože podle toho se určí, jestli budete žít i zítra. Pokud žijete v prvním typu prostředí, nic vás nenutí k vývoji. Naopak, pokud žijete v druhém extrému, většinu času zabere "boj s prostředím" a civilizační vývoj se omezí jen na praktické věci.
Optimálním prostředím pro vzestup kultury je tedy prostředí, kde je nutné dnes myslet na to, co bude zítra, ale není tak drsné na to, aby nebylo možné myslet i na jiné věci. Proto proběhl největší civilizační vývoj právě v těchto prostředí - prvně v (relativně) suché oblasti tzv. Úrodného půlměsíce v oblasti Mezopotánie a Egypta, podruhé v (relativně) chladné Evropě.
V oblasti Mezopotáni vznikla civilizace tak, jak ji známe. Věci, jako městská kultura, architektura, intezivní zemědělství, statní byrokracie, pošta, výběr daní, policie, armáda, písmo, psané zákony, matematika a základ ostaních věd (hlavně lékařsví a astronime) pochází právě odtamtud. Jen díky tomu vznikla civilizace, kde byla natolik specializované dělba práce, že zbylo dost i na to, aby vznikl zároveň i pokrok, i když stále regulovaný tradicemi a náboženstvím.
Druhém, extrémně důležitým krokem, bylo antické Řecko a Řím. V Řecku poprvé došlo k tomu, že vznikly státy dost bohaté na to, aby se jejich obyvatelé mohli zaobírat čímkoliv, co zrovna chtěli (měli na práci otroky). Díky poměrně uvolněné náboženské atmosvéře tam mohli prejít od prakticky-orientovaných věd na vědy mnohem teoretičtejí a hlavně na filosofii. Řekové učinili první praktické kroky (a Římani je dále rozvinuli) v objevování přírodních zákonů a kdyby už tenkrát měli v dispozici lepší matematický aparát namísto něšikovných řeckých a římských čísel, mohli by se dostat ještě dál - bohužel se klíčový objev nuly a poziční soustavy odehrál příliš daleko (konkrétně v Indii), takže se do tehdejšího centra dění nedostal včas. Bohužel, Řím byl nakonec "zbarbarizován" a rozložen kresťansvím, takže padl a v Evropě nastala téměř tisíc let trvajíc "Doba temna", kdy pokrok sice kráčel, ale velmi, velmi pomalu.
Třetí, i když poněkud kontroverzní, bylo zachování antického věděni v troskách někdejší perské říše, o kterém jsem psal už dříve. Je to také dobrý příklad kultury, která zavrhla obecnou vzdělanot a nahradila jí církevní ideologií. Díky tomu se stala velmi úspěšnou vojensky, bohužel za cenu kulturní stagnace (i když v době prvního střetu s Evropou byla kulturně na výši, od té doby se už jen propadala dozadu).
Čtvrtý, velmi významný krok, byla evropská Renesance, obdoba, nebo spíše pokud o napodobení, kultury antického Řecka v době své nevětší sláby. Znovu začal rozvoj věd a filosofie, i když ještě stále brzděný církví (to změnil až následující krok). Díky rozvoji techniky mohly přijít zámořské objevy, které ještě více tlačily na rozvoj vědy. Mimo toho, jednou z hlavních technických vymoženstí se stal knihtisk, klíčový pro šíření informací.
Pátým krokem byla reformace a vznik kalvinismu. Zaprvé to ještě více oslabilo moc církve, zadruhé vznikla světštěji zaměřená kultura, kde hromadění bohatsví už nebylo hříchem, ale potvrzením váší úspěšnosti, nicméně narodíl od jiných, uvolněnějsích nábožensví, kalvinismus stále upřednostňoval askezi a šetrnost, což bylo optimální pro nástup kapitalismu (vice viz Protestantská etika a duch kapitalismu Maxe Webera). Jen díky tomu mohl nastat další krok - jná náboženství by vznik kapitalismu neumožnila.
Šestým byla průmyslová revoluce. Byla podmíněna jak předchozí kalvinistickou "změnou paradigmatu", tak tím, že v její kolébce Anglii se nacházelo uhlí a železná ruda v dostatečném množství a zároveň zde už nebylo nevolnictví, tudíž byl i dostatek pracovních sil. Proto se vyplatilo začít kostruovat stroje a manufaktury, později i továrny a infrastrukturu jako železnice a lepší silnice. A silný tlak (a dostatek peněz) na lepší techologie podmínil i další krok - vědeckou revoluci.
Sedmý (a finální) krok - vědecká revoluce - byla podmínená jak oslabením církevního vlivu během osvícenství, tak průmyslovou revolucí a hladem po nových technologíích. Začala v Anglii, ale postupně se přidala i Francie, Německo, nově vzniklé Spojené státy a nakonec i carské Rusko (stačí si projít učebnici chemie či fyziky a kouknou se na jména). Nerychlejší rozvoj byl kupodibvu v Německu, protože to, narozdíl od Anglie, ignorovalo copyrightové zákony, takže bylo mnohem jednodušší se dostat k infromacím (opět, koukněte se na všechna ta německá jména v učebnícíh matematiky, chemie a fyziky). Byl to zlatý čas vědy a technologie a vrchol klasické (tj. před-kvantové a před-relativistické) fyziky.
Bohužel, to, co přišlo od té doby, už tak dobré nebylo. Sice dále pokračoval úžasný vědecký a technický rozvoj, ale bohužel sebou přinesl i neskutečná zvěrsta obou světových válek (které velkou část onoho pokroku umožnicli či alespoň velmi urychlily) a i přes jisté období techno-optimismu v šedesátých letech postupně začal, minimálně u části obyvatelstva, odklon od vědy, buď zpět k přírodě, nebo k pavědám. Odkouzlení světa, přinesené osvícenci, bohužel opadlo a lidé si našli jak nová strašidla a démony (jako jaderná energie a genetické modifikace), tak nová náboženství (i když bez bohů, nebo alespoň ne těch "starých"
). A lidé, pro které je věda a technika až přiliš nepochopitelná (za což může i školsví), si tak raději volí jednoduché, snadno pochopitelné (a zcela nesprávné) pavědecké teorie.Například dnes, padesál let od doby, kdy človek kráčel po Měsici a my viděli Zemi tak, jak vypadá z kosmu, stále více lidí věří, že Země je placatá. Přítom tito lidé mají v kapse zařízení, jehož jedna z funkčností přímo závisí na kulatosti Země (a teorii relativity), aby je dovedlo domů k televizoru, jehož signál je šířený přes geostacionární satelit, s funkčností přímo závisející (opět) na kulatosti Země a Keplerových zákonech. Přesto, bez jakékoliv kognitivní disonance, budou čučet díky výsledku moderních vědy a techniky na své oblíbené sportovní přenosy či seriály a budou k tomu baštit cukr "obohacený" výtažkem z kachny ve zředění jedna ku deset na čtyřstou, protože si myslí, že jim odpomůže od nachlazení. Ó bohové, jak hluboko jsme klesli
Ale nezoufejme. I kdyby to měl být konecevropské civilizace, naše vlast má díky své minulosti o neco lepší šanci této zkáze uniknout. A i kdyby ne, stačili jsme už svou pochodeň opět předat dál - jak na západ za oceán (ktde jsou na tom, v určitých ohledech, bohužel ještě hůře než my), tak na východ, kde hlavně Japonsko, Čína a Jižní Korea převzali z naší kultury to, co pokládali za nejlepší, a smíchali to s tou svojí. I když mám pochyby o osudu Japonska a Jižní koreje, v žádném případě se nemusíme bát o osud Číny - i když Čína, která existuje jako bizarní směska staré imperiální Číny, stalinského Ruska, Anglie (či spíš USA) za průmsyslové revoluce a Orwellova románu 1984, má šanci vyspět v něco lepšího po té, co současná generace "Maových dětí" odejde na odpočinek.
Protože kdyby ne, tak by to znamenalo, že první velká katastrofa - asteroid, erupce supervulkánu nebo opětovný nástup doby ledové - bude znamnat, že lidstvo jako druh končí. Nesmíme mít všechna vejce v jednom košíku, to, že Země je klidné místo k živou, je jen izluze daná tím, že kosmické, geologické a klimatické děje operují na příliš velké škále. A což teprve ta opravdu velká kosmická škála - Země jako planeta má sotva dvě miliardy let, než přestane být obyvatelná** a pokud se naši potomci obrátí k teokratickému barbarsví nebo budou zkoušet žít "udržitelně" v "souladu s přírodou", bude to jejich konec.
Jediným smysluplným cílem lidstva jako druhu je tudíž opusti Zemi a osídlit blízký a vzdálený Vesmír, jinak zemřeme spolu se Zemí, která bude jak naší kolébkou, tak naším hrobem. A bráno z tohoto kosmického pohledu, jakákoliv kultura, která odmítá rozvoj věd a techologií směřujícím k tomuto cíly, je špatná a ve výsledku stejně sebevražedná, jako blázniví tesatelé soch z Velikonočního ostrova zmíněného výše. A to je podle mně hlavní důvod, proč je kulturní relativismus pomýlený, stejně jako ti naivové, co ho prosazují. Howg, amen, domluvil jsem.
* Stačí si vzpomenou na údajná slova kalifa Omara, když nechal vypálit Velkou alexandrijskou knihovnu: "Buď tyto knihy odporují Koránu, a proto jsou rouhavé, nebo s ním souhlasí, a proto jsou zbytečné" (viz např. tento článek (v angličtině)).
**Je to dané tím, že v centru Slunce ubývá "spalovaného" vodíku a přibývá "odpadního" hélia. Protože plasma se v slunečním jádře i přes cca. čtyřnásobek hustoty zlata chová jako ideální plyn, je zde tlak přímo úměrný součinu teploty krát počet částic. Když částice ubývají (z čtyř vodíků vznikne jedno helium), musí jít nahoru teplota, aby byla zachována hydrostatická rovnováha. Tudíž vyzářený výkon, úměrný teplotě (resp. její čtvrté až šesté mocnině), stále pomalu stoupá - Slunce začalo asi s 75% toho současného a postupně vzroste až na cca. 150%. To už "zemský termostat" neureguluje ani náhodou. Nicméně to stále nic není proti následující fázi rudého obra, kdy výkon Slunce vzroste o tři řády (!) a ohřeje zemský povrch na cca. 2000 stupňů ...
