02. 09. 2019, 16:47:06
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 02. 09. 2019, 17:13:46 uživatelem Jul-diskusni-forum-iana.)
Adevr: Ano, kulturní význam nenaplněné, protože předčasně ukončené lásky jsem opomněla, díky. 
Sosno, potřetí už to vysvětlovat nebudu. Pokud o tom chceš diskutovat, zkus si přečíst moji odpověď s chladnou hlavou.
Fibril: Zcela určitě není problém v tom, že já jsem ateista a ty věřící. Znám hodně věřících, kteří nemají problém pochopit evoluci. Ani to, co jsem popsala, se v zásadě nevylučuje s idealistickými filosofickými soustavami (vždyť jsem vycházela ze Schopenhauera, což byl idealista jako vyšitý).
Tenhle rozhovor mi připomíná viktoriánské pámbíčkáře pořvávající na Darwina, že motýli byli stvořeni barevní proto, aby se nám líbili, ne že se tak vyvinuli proto, aby se snáze rozmnožili. Dnes už každý křesťanský evolucionista samozřejmě uznává to druhé, aniž by to nějak poškozovalo jeho radost z krásy motýlů.
Polemika proti vědě je podle mě v pořádku, ale ze stanoviska někoho, kdo jí trochu rozumí. Neakceptuji ji u lidí, jejichž přírodovědné obzory končí u mluvícího hada v Ráji. S čímž souvisí, že člověk znalý vědy by ji nikdy neoznačil za "chladnou".
Nepopírám, že všechny druhy lásky fungují na určité společné bázi. Což samozřejmě není důvod udělat z nich mystický guláš a tvrdit, že "vše je Jedno". I v běžném životě, nejen v říši filosofických spekulací se hodí rozlišovat (třeba) mezi láskou přátelskou a mileneckou, protože každá z nich s sebou nese svoje nároky a svoje obohacení. Rezignovat na poznávací kategorie totiž přijde jako sebevražda mně.
Mimochodem, proč mám nedůvěru k běžným kazatelům Lásky:
O chápání mentality, které musí vycházet z její historické podmíněnosti, už psal Adevr. Takže jen dodávám: co když někdo z těch dvou třeba vážně věřil v boha a "lásku, čistou lásku, která je jen jedna", a proto nechtěl nikoho "sejmout"? Byli to přece "jenom" lidé "barbarského a pověrčivého" středověku. (Vlastně renesance, ale to teď nechme stranou.)
Sosno, potřetí už to vysvětlovat nebudu. Pokud o tom chceš diskutovat, zkus si přečíst moji odpověď s chladnou hlavou.
Fibril: Zcela určitě není problém v tom, že já jsem ateista a ty věřící. Znám hodně věřících, kteří nemají problém pochopit evoluci. Ani to, co jsem popsala, se v zásadě nevylučuje s idealistickými filosofickými soustavami (vždyť jsem vycházela ze Schopenhauera, což byl idealista jako vyšitý).
Tenhle rozhovor mi připomíná viktoriánské pámbíčkáře pořvávající na Darwina, že motýli byli stvořeni barevní proto, aby se nám líbili, ne že se tak vyvinuli proto, aby se snáze rozmnožili. Dnes už každý křesťanský evolucionista samozřejmě uznává to druhé, aniž by to nějak poškozovalo jeho radost z krásy motýlů.
Polemika proti vědě je podle mě v pořádku, ale ze stanoviska někoho, kdo jí trochu rozumí. Neakceptuji ji u lidí, jejichž přírodovědné obzory končí u mluvícího hada v Ráji. S čímž souvisí, že člověk znalý vědy by ji nikdy neoznačil za "chladnou".
Nepopírám, že všechny druhy lásky fungují na určité společné bázi. Což samozřejmě není důvod udělat z nich mystický guláš a tvrdit, že "vše je Jedno". I v běžném životě, nejen v říši filosofických spekulací se hodí rozlišovat (třeba) mezi láskou přátelskou a mileneckou, protože každá z nich s sebou nese svoje nároky a svoje obohacení. Rezignovat na poznávací kategorie totiž přijde jako sebevražda mně.
Mimochodem, proč mám nedůvěru k běžným kazatelům Lásky:
Citace:Fibril, před 10 hodinami: Laska, cista laska, je jen jedna...
Citace:Fibril, před 6 hodinami: Meli se bud sbalit a nekam zdrhnout a byt spolu, nebo sejmout toho kdo se do nich sral.
O chápání mentality, které musí vycházet z její historické podmíněnosti, už psal Adevr. Takže jen dodávám: co když někdo z těch dvou třeba vážně věřil v boha a "lásku, čistou lásku, která je jen jedna", a proto nechtěl nikoho "sejmout"? Byli to přece "jenom" lidé "barbarského a pověrčivého" středověku. (Vlastně renesance, ale to teď nechme stranou.)
„Člověk se nadchne ještě i netečným paprskem nejvzdálenější hvězdy. Proto začíná teorie pohledem k nebi.“
Ludwig Feuerbach, „Podstata člověka"
Ludwig Feuerbach, „Podstata člověka"