Rozhovor s asexualem - DVTV

[Jul-diskusni-forum-iana]

Ilmatar: Jé, děkuji moc. Dává to smysl.

Otázkou je, jestli daný pocit smyslu vychází z korelační asociace, nebo v něm opravdu figuruje kauzalita.

No, bylo by potřeba udělat průzkum, zda všichni, kdo mají létací sny, byli v dětství vyhazováni do vzduchu. Pokud ne, tak víme, že tudy cesta nevede. Zároveň by Freudova hypotéza naznačovala, že létací sny mají i lidoopi, protože také oni jsou jako mláďata zvedáni do vzduchu. Ale nevím, jak něco takového ověřit. (Viděla jsem pokusy se zvířaty, jimž vědci odstranili část mozku a ona pak byla "náměsíčná" - dělala skutečně to, o čem se jim zdálo, například pobíhala po místnosti. Ale asi bych nechtěla vidět gorilku s chirurgickým zákrokem na mozku, která se ve snu snaží létat. Nejsem Pavlov, Harlow ani jiné cynické hovado.) Pak by to také vyžadovalo vysvětlení, proč se naše techniky létání ve snu liší (někdo se odráží rukama, někdo pluje samovolně, někdo leží vodorovně, jiný šlape vzduch, ...). A především Freudova myšlenka nevysvětluje, k čemu je nám tahle vzpomínka (opakující se a rozšířená téměř po celém lidstvu) prospěšná.

Mě napadlo hledat v létacích snech fylogenetické vzpomínky na doby, kdy jsme byli raně čtvrtohorními primáty žijícími v korunách stromů. Ale nevím, jestli by to bylo vůbec možné (zkušenost je vlastnost získaná během života jedince, a tudíž pravděpodobně nedědičná - alespoň u mnohobuněčných organizmů). Možná by to ale přece jen nějak šlo, viz tento článek o novém objevu v epigenetice. 

V každém případě Freudův závěr je první přijatelné (tj. ne na úplně hlavu padlé) zdůvodnění, kterou jsem zatím slyšela. Mimochodem mně se první létací sen v životě zdál asi před měsícem a spustila ho četba Karla Čapka, respektive povídky, v níž se létá. Nikdy předtím se jsem ve snu neletěla.