07. 07. 2019, 00:17:54
(05. 07. 2019, 11:41:44)peter.lacey Napsal(a):(04. 07. 2019, 23:39:01)Juliana Napsal(a): To chápu, mně třeba připadá přemrštěná kategorie "panromantiků". Ona je ta rozbujelá taxonomie vlastně zbytečná, protože stejně nemůže nahradit osobní charakteristiku daného asexuála a k základní orientaci stačí klasické schéma hetero-/homo-/bi-/aromantik.
Přesně tak. Když mi bylo 15, v Československu žili jenom normální lidé, pár nemocných teploušů a špetka exhibicionistů. V biologii jsem se pak dověděl ještě o nemocných fetišistech, pedofilech, gerontofilech, zoofilech a nekrofilech. V 18 letech jsem si myslel, že už znám všechny úchylky na světě a najednou jsem v různých časopisech četl o metrosexuálech, bisexuálech, transsexuálech a různých jejich odstínech a kombinacích ... Dá se to všechno vůbec zapamatovat?
Podle mě není důležité, jestli si to někdo pamatuje nebo jestli toho už není moc (přeci jen co člověk, to originál), ale že se pode toho každý může najít a přestat si připadat "nenormální". Kdyby se bývalo skončilo u termínů homo a hetero, tak si všichni, co jsme tady, lámeme hlavu s tím, co je s námi špatně, a buď se trápíme v sexuálním vztahu, nebo uvažujeme o sebevraždě. Takže když už byla objevena a pojmenována asexualita, proč nepátrat dál a nepomoct s posílením identity dalším lidem?
Proto i termín pansexualita je v mých očích důležitý; existují nebinární osoby, které se nepovažují ani za ženu, ani za muže, a taky si přece zaslouží lásku a možnost nalézt svou totožnost.