Zdravíčko lidičky

[Jul-diskusni-forum-iana]

A pro ty méně  chápavé...zkuste si to třeba představit, pokud někdo z vás někde veřejně  vystupoval, přednášel, a oslovil obecenstvo:,, Ahoj lidičky... "  nemyslíte že je to alespoň trochu dehonestujicí?

To mi něco připomnělo. Učí mě jistý docent, křestním jménem František. Jednou přednášel na konferenci, kde spolu s ním byl jiný akademik, jeho přítel z dětství. Když můj docent skončil svůj příspěvek o tereziánských válkách, založený na dlouholetém pramenném výzkumu v německých archivech, vyzval obecenstvo k diskusi. Druhý akademik se postavil a řekl: "Já bych si dovolil nesouhlasit s tou Fanďulákovou tezí, že strukturální změny za vlády Karla Albrechta..." Publikum zařvalo smíchy a pramenný výzkum byl diskreditován. Od té doby Fanďulák potírá používání hypokoristik i v oficiální diskusi mezi studenty. (A podotýkám, že on sám je člověk s velkorysým smyslem pro humor.)

Mně ale nepřijdou zdrobněliny vždycky znevažující. Záleží na kontextu a na osobě. Někteří lidé k nim mají neodolatelný sklon a nemyslí to vůbec nijak, zdrobňování je pro ně jako dýchání. Kdyby mi řekl "lidičky" (resp. "človíčku") někdo takový, asi bych se nad tím nepozastavila, i když chápu, že to adevrovi vadí. Je to stejné jako tykání, to taky neskousnu od každého.

Když jsme u oslovení, Meadow by se třeba mohla rozčilovat, adevre, že ji tituluješ "paní". Ve 21 letech by na to měla právo. Já osobně tedy nesnáším, když mi někdo říká "paní", protože mám dojem, že mě tím postaršuje a pomyslně "provdává". Vadí mi to tak moc, že jsem kvůli tomu opravila ředitele katedry těsně před zkouškou, které předsedal. Ale Meadow to bere sportovně. Jistě, je dobré se nad oslovením zamyslet, jak jsi řekl. A také dává smysl dělat určitou typologii lidí na základě výraziva, které používají, třeba i podvědomě - v tom by byli zajedno Karel Čapek i Pavel Eisner. Jenže upozornit na nevhodné oslovení lze i maličko mírumilovněji, zdá se mi.