10. 10. 2018, 16:56:43
Ahoj všem.
Předem díky, že si můj příspěvek přečtete a napíšete mi třeba i nějaké to rozřešení, protože já sama nevím, jak na tom jsem.
Je mi 22, jsem žena a mám problém se sexem. Ačkoli mám fungující, už téměř čtyřletý vztah, v posledním roce jsme sex vůbec neměli. Předtím to bylo cca 1x měsíčně, ale nikdy ne tak, že bych sex opravdu chtěla, spíš jsem řekla že ho chci, protože jsem se cítila provinile, kdybychom ho neměli. Tohle začlo asi po dvou letech vztahu, s tím jak se u mě projevily psychické problémy - panická porucha, sebepoškozování, deprese. To se mi sex začal vzdalovat čím dál víc a opravdu jsem ho s přítelem měla jen "z povinnosti". Poté jsem se mu svěřila s tím, že s ním nemám sex, protože bych chtěla, ale protože mám pocit, že bych měla. Na to mi on řekl, že to takto nechce a že budeme mít sex až ho budeme chtít oba dva. Když jsem se ho zeptala "A co když to nebude nikdy?" řekl "Tak už nebudeme mít sex nikdy."
Teď tedy sex nemáme, i když já se kvůli tomu pořád cítím provinile a tak se uchyluji (opět s přetvářkou toho, že to chci) k orálnímu sexu a jiným praktikám bez pohlavního styku. Není mi to vyloženě odporné, necítím nic, je to pro mě jako uklízení - nebaví mě to, ale chci to udělat, protože pak mám dobrý pocit z toho, že se to mému příteli líbilo a je šťastný. On mě v žádném případě k ničemu nenutí, slovně ani jinak, ale já sama se cítím obrovsky provinile a jednou za čas si řeknu, že bych mu měla udělat radost.
Co se týče vzrušení, už minimálně dva roky jsem nebyla vzrušená, nemasturbuju, nekoukám na porno, nemyslím na sex. Cítím ale, že svého partnera miluji, to se nezměnilo, toužím po jeho přítomnosti, po blízkosti, mazlení, chci s ním být ve vztahu, žít s ním, atd. Ale nemám absolutně žádnou touhu po sexu - prostě se nevzruším. Jsem schopná užít si sex v jiném slova smyslu - užít si tu blízkost, vzrušení partnera, to, že je mu to příjemné a že má radost. Dosáhnu orgasmu, ale nepřijde mi to jako nic nějak úžasného - zní to cynicky, ale taková příjemná masáž nebo čokoláda je mnohem lepší, nechápu co sakra lidi na orgasmu mají.
Tak já nevím - můžu být asexuál, i když miluju?
Jsem asexuál, nebo je to něco jiného?
A hlavně, můžu na to přijít až takhle "pozdě"? Předtím jsem měla ještě 2 vztahy, sex tam byl, ale takový spíš povinostní, ne nucený, ale nechtělo se mi vysvětlovat, proč ho nechci, tak jsem vždycky řekla hned jo. Nebylo to nepříjemné, to ne, spíš jsem si vždycky říkala, proč ti lidi kolem toho sexu tak strašně nadělají... V současném vztahu jsem byla z intimního života zezačátku nadšená, hlavně z něhy se kterou se ke mně můj přítel chová. Líbily se mi hlavně ty předehry, ten sex potom byl už takový jako... no zase úplně "no a to je teda ten skvělý sex?!".
Achjo. Je těžké vložit to takhle do pár odstavců, aby to nebylo dlouhý jak Zlatý stránky. Kdyžtak se klidně na něco doptejte, ráda na to odpovím, už bych chtěla vědět, jak to se mnou je. Připadám si strašně rozbitá a jako hrozné zklamání. A jako strašná lhářka, že jsem vtáhla partnera do vztahu bez sexu aniž by věděl. Nenávidím se za to. A zároveň ho miluji a nechci ho ztratit.
Pomůžete mi někdo prosím zjistit, jak to se mnou vůbec je a co mám dál dělat?
Předem díky, že si můj příspěvek přečtete a napíšete mi třeba i nějaké to rozřešení, protože já sama nevím, jak na tom jsem.
Je mi 22, jsem žena a mám problém se sexem. Ačkoli mám fungující, už téměř čtyřletý vztah, v posledním roce jsme sex vůbec neměli. Předtím to bylo cca 1x měsíčně, ale nikdy ne tak, že bych sex opravdu chtěla, spíš jsem řekla že ho chci, protože jsem se cítila provinile, kdybychom ho neměli. Tohle začlo asi po dvou letech vztahu, s tím jak se u mě projevily psychické problémy - panická porucha, sebepoškozování, deprese. To se mi sex začal vzdalovat čím dál víc a opravdu jsem ho s přítelem měla jen "z povinnosti". Poté jsem se mu svěřila s tím, že s ním nemám sex, protože bych chtěla, ale protože mám pocit, že bych měla. Na to mi on řekl, že to takto nechce a že budeme mít sex až ho budeme chtít oba dva. Když jsem se ho zeptala "A co když to nebude nikdy?" řekl "Tak už nebudeme mít sex nikdy."
Teď tedy sex nemáme, i když já se kvůli tomu pořád cítím provinile a tak se uchyluji (opět s přetvářkou toho, že to chci) k orálnímu sexu a jiným praktikám bez pohlavního styku. Není mi to vyloženě odporné, necítím nic, je to pro mě jako uklízení - nebaví mě to, ale chci to udělat, protože pak mám dobrý pocit z toho, že se to mému příteli líbilo a je šťastný. On mě v žádném případě k ničemu nenutí, slovně ani jinak, ale já sama se cítím obrovsky provinile a jednou za čas si řeknu, že bych mu měla udělat radost.
Co se týče vzrušení, už minimálně dva roky jsem nebyla vzrušená, nemasturbuju, nekoukám na porno, nemyslím na sex. Cítím ale, že svého partnera miluji, to se nezměnilo, toužím po jeho přítomnosti, po blízkosti, mazlení, chci s ním být ve vztahu, žít s ním, atd. Ale nemám absolutně žádnou touhu po sexu - prostě se nevzruším. Jsem schopná užít si sex v jiném slova smyslu - užít si tu blízkost, vzrušení partnera, to, že je mu to příjemné a že má radost. Dosáhnu orgasmu, ale nepřijde mi to jako nic nějak úžasného - zní to cynicky, ale taková příjemná masáž nebo čokoláda je mnohem lepší, nechápu co sakra lidi na orgasmu mají.
Tak já nevím - můžu být asexuál, i když miluju?
Jsem asexuál, nebo je to něco jiného?
A hlavně, můžu na to přijít až takhle "pozdě"? Předtím jsem měla ještě 2 vztahy, sex tam byl, ale takový spíš povinostní, ne nucený, ale nechtělo se mi vysvětlovat, proč ho nechci, tak jsem vždycky řekla hned jo. Nebylo to nepříjemné, to ne, spíš jsem si vždycky říkala, proč ti lidi kolem toho sexu tak strašně nadělají... V současném vztahu jsem byla z intimního života zezačátku nadšená, hlavně z něhy se kterou se ke mně můj přítel chová. Líbily se mi hlavně ty předehry, ten sex potom byl už takový jako... no zase úplně "no a to je teda ten skvělý sex?!".
Achjo. Je těžké vložit to takhle do pár odstavců, aby to nebylo dlouhý jak Zlatý stránky. Kdyžtak se klidně na něco doptejte, ráda na to odpovím, už bych chtěla vědět, jak to se mnou je. Připadám si strašně rozbitá a jako hrozné zklamání. A jako strašná lhářka, že jsem vtáhla partnera do vztahu bez sexu aniž by věděl. Nenávidím se za to. A zároveň ho miluji a nechci ho ztratit.
Pomůžete mi někdo prosím zjistit, jak to se mnou vůbec je a co mám dál dělat?
