01. 08. 2018, 21:55:49
Kdyby to opravdu bylo tak, jak říkáš (že na decentně oblečenou ženu nebo dívku nebudou muži neslušně zírat), byla bych naprosto spokojená a nezačínala bych debatu o dirigentce. 
Ale obávám se, že ne vždy to tak je.
Na universitě máme oděvní řád (nejmenuje se tak, ale je součástí universitního řádu obecně), který říká, co přesně si student a studentka mohou obléci ke zkoušce. Vyzývavý oděv, stejně jako oděv neformální, řád velmi důrazně zakazuje a musím říci, že se zákaz dodržuje. Pokud student dorazí v něčem, co řádu odporuje, od zkoušky je vyhozen dřív, než se stačí představit, ale obvykle se ho nikdo ani porušit nepokouší. (A když, většinou jsou to kluci, kteří přijdou v tričku a kšiltovce místo v kvádru. Jeden náš milý a elegantní docent je jejich vyhazováním pověstný.) Dělat státnice nebo obhajovat kvalifikační práci by si žádná ze studentek nelajsla ani bez silonek (bez ohledu na to, že je 30 stupňů) - protože ty jsou povinné bez ohledu na počasí -, natož v minisukni a s výstřihem. Nikdo nechce riskovat, že bude vyhozen jen kvůli oblečení.
Také bych ráda upozornila na to, že naše universita neleží v Nigérii, kde se za dobrou známku studentka musí vyspat se zkoušejícím, ani to není nějaká soukromá ekonomka s anglickým názvem, kde to nejspíš funguje dost podobně jako v Nigérii. Máme i vyučující, kteří jsou jistou misogynií proslulí, a studentka s výstřihem by od nich vyletěla už proto, že je okázale pyšná na své ženství.
Odjakživa. Ale až asi v mých patnácti, kdy jsem odešla na internátní školu a sama jsem si mohla určovat stravování, to rodinní příslušníci i přijali a začali respektovat. Do té doby (tedy celé dětství) jsem s nimi absolvovala periodické hysterické scény nad talířem, které mě traumatizovaly a od konzumace masa mě odradily snad ještě přesvědčivěji než původní etické důvody.
Já nevařím - nebaví mě to a nemám na to čas. Jím ve školní mense, kde povinně nabízejí minimálně jedno vegetariánské a jedno veganské jídlo denně. A když nejdu do mensy, vystačím si s čínskou polévkou, suchým rohlíkem nebo konzervou luštěnin. Nebo nejím vůbec, když nemám čas - zvykla jsem si na to a nějak se mi v sobě podařilo zahubit pocit hladu: stejně jako kočky prý nemají pocit žízně. Jsem takový stravovací anarchista.
Proč, ty jsi vegetarián? Protože mi už vážně začíná připadat, že existuje nějaká pozitivní korelace mezi asexualitou a vegetariánstvím.
V tom případě mi to nepřijde jak vlastnost, kvůli které bys měl být nešťastný.
Ale obávám se, že ne vždy to tak je.Na universitě máme oděvní řád (nejmenuje se tak, ale je součástí universitního řádu obecně), který říká, co přesně si student a studentka mohou obléci ke zkoušce. Vyzývavý oděv, stejně jako oděv neformální, řád velmi důrazně zakazuje a musím říci, že se zákaz dodržuje. Pokud student dorazí v něčem, co řádu odporuje, od zkoušky je vyhozen dřív, než se stačí představit, ale obvykle se ho nikdo ani porušit nepokouší. (A když, většinou jsou to kluci, kteří přijdou v tričku a kšiltovce místo v kvádru. Jeden náš milý a elegantní docent je jejich vyhazováním pověstný.) Dělat státnice nebo obhajovat kvalifikační práci by si žádná ze studentek nelajsla ani bez silonek (bez ohledu na to, že je 30 stupňů) - protože ty jsou povinné bez ohledu na počasí -, natož v minisukni a s výstřihem. Nikdo nechce riskovat, že bude vyhozen jen kvůli oblečení.
Také bych ráda upozornila na to, že naše universita neleží v Nigérii, kde se za dobrou známku studentka musí vyspat se zkoušejícím, ani to není nějaká soukromá ekonomka s anglickým názvem, kde to nejspíš funguje dost podobně jako v Nigérii. Máme i vyučující, kteří jsou jistou misogynií proslulí, a studentka s výstřihem by od nich vyletěla už proto, že je okázale pyšná na své ženství.
Odjakživa. Ale až asi v mých patnácti, kdy jsem odešla na internátní školu a sama jsem si mohla určovat stravování, to rodinní příslušníci i přijali a začali respektovat. Do té doby (tedy celé dětství) jsem s nimi absolvovala periodické hysterické scény nad talířem, které mě traumatizovaly a od konzumace masa mě odradily snad ještě přesvědčivěji než původní etické důvody.
Já nevařím - nebaví mě to a nemám na to čas. Jím ve školní mense, kde povinně nabízejí minimálně jedno vegetariánské a jedno veganské jídlo denně. A když nejdu do mensy, vystačím si s čínskou polévkou, suchým rohlíkem nebo konzervou luštěnin. Nebo nejím vůbec, když nemám čas - zvykla jsem si na to a nějak se mi v sobě podařilo zahubit pocit hladu: stejně jako kočky prý nemají pocit žízně. Jsem takový stravovací anarchista.
Proč, ty jsi vegetarián? Protože mi už vážně začíná připadat, že existuje nějaká pozitivní korelace mezi asexualitou a vegetariánstvím.
V tom případě mi to nepřijde jak vlastnost, kvůli které bys měl být nešťastný.
„Člověk se nadchne ještě i netečným paprskem nejvzdálenější hvězdy. Proto začíná teorie pohledem k nebi.“
Ludwig Feuerbach, „Podstata člověka"
Ludwig Feuerbach, „Podstata člověka"