Tak kam....

[Jul-diskusni-forum-iana]

Juliano dívej, záznam bude nejspíš v hd. Záběr by musel být přesně na čumící osobu, pokud by osoba na kterou se dívá byla ve vzdálenosti 10 metrů, pohyb očí mířících hlava - pozadí budou milimetry, na záběru kvality hd neposřehnutelné. Je to tedy její pocit. Nezastávám se těch čumilů, rád znám motivace co vede člověka k jeho jednání a pak dělám závěry.

O těch okolnostech, ano morálka mi zabrání v krádeži, ve znásilnění a zabití, vlastně by mě to ani nenapadlo, za normálních okolností. Dovedu si představit, že bych fyzicky ublížil a považoval za morálně správné, třeba kdybych byl otcem a někdo moji dceru znásilnil. Morálka jedince je přece subjektivní.

Právě jsem myslel, že když nazývaš soulož gymnastikou, maš to právě z pornografie.

"Já jsem já"  je myšleno opravdu, nehledej za tím nic jiného. Vzor je totiž pro mě bezcenný. Nerozumím proč bych chtěl být jako někdo,  chovat se jako někdo, mít cíl jako někdo. K tomu přece aby můj vzor dosáhl toho co na něm obdivuji ať je to úspěch nebo třeba morální zásady vedla jedinečná cesta, genetika, prostředi, zkušenosti, protože každý jsme jedinečný, kopírovat tedy někoho je zbytečné. Předpokládám, že ty budeš vzor chápat jinak a slouží ti jako inspirace třeba.
Ve 14 letech samozřejmě, že jsem ji chápal jen jako uspokojení potřeb. Dnes vím, že byla úžasná právě jako žena ikdyž jako mentor neuměla učit svůj předmět. Učila nás jiným věcem, nutila nás mluvit, používat hlavu, říkat i nepříjemné věci. Byla mím totalním opakem. To vnímání jako ženu z pohledu vnitřího, empatii, něhu.

Jenže ve mně začíná střet logiky a pocitu, kdy logika pocit umlátí. Nejhorší je, že jsem pak schopný říct hnusné věci. Ještě horší ale na tom je, že to nese ovoce. Mě moje práce uspokojuje a naplňuje, a to že ji dokážu dělat, je díky mým vlastnostem, protože mě uspokojuje získávání informací, vymýšlení postupů, ověření postupů. Naprosto nejvíc mě uspokojuje dávání dvou věcí dohromady, které k sobě nepatří. Asi by se to dalo nazvat bádání a to je i můj koníček. Proto mě i zajímá motivace, jsou to další informace.

Dobře. I kdyby jí to konec konců řekl nějaký známý nebo příbuzný v publiku, nechme to stranou. Taky ráda znám motivace - zrovna tahle motivace mě i napadla (není to zase tak těžké). Ale nic to nemění na tom, že (potenciální) čumil ji - alespoň tak to vnímám já - zásadním způsobem zneuznává jako odborníka i jako lidskou bytost. A to je to, co mě štve obecně, nejen u italských dirigentek.

Jistě. Ptám se na to proto, že člověk, který má trochu cti v těle, neciví nikomu na příslušné partie, ani když k tomu dostane příležitost. Kdyby přede mnou nějakému chudákovi sklouzly kalhoty, taky uhnu pohledem. Tím méně mu budu na zadek koukat cíleně.
Ano, morálka je subjektivní, ale jen zčásti. Existují některé evolučně podmíněné imperativy, jejichž dodržování společnost (nebo třeba šimpanzí tlupa) hlídá, třeba "nezabíjej", "nakraď" a "nespi s mojí ženou" - byť se samozřejmě vyvíjejí.

Nemám to z pornografie, je to takové klišé. Možná že autor dotyčného klišé to měl z pornografie.

Ano, já vzor vnímám jinak než ty, konkrétně jako vzor v jednom určitém směru. Dejme tomu George Bernard Shaw je pro mě vzorem jako vegetarián, ale ne už jako socialista. Předpokládala jsem, že bys třeba mohl mít (minimálně v dětství) také nějaký vzor v takovém smyslu.
Hmm, a mužský vzor (nebo prostě někoho, koho jsi obdivoval) jsi neměl?

To, že říkáš lidem nepříjemné věci, není nezbytně důsledek logiky. Buď je to důsledek otevřenosti, upřímnosti, bezprostřednosti, odvahy, zbrklosti nebo neomalenosti, to víš jen ty. Neuškodí ale svoje vrozené vlastnosti korigovat, pokud ti vadí. A naopak v tom, co popisuješ (jako jsou disposice pro tvoji práci), taky dost jasně vidím tvůj typ temperamentu. Má to klady a zápory jako všechno, samozřejmě.