23. 07. 2018, 11:39:15
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 23. 07. 2018, 12:12:25 uživatelem raind-diskusni-forum-ragon.)
To Juliana:
S těmi protestanty zcela souhlasím. Jejich obecným problémem je, že se v mnoha případech upnuli na Starý zákon a Nový v podstatě ignorují, názorově se tudíž vrátili do dob předkřesťanských.
Já toho vlastně o súfismu tolik nevím
a navíc je v každé zemi a v každém historickém období jeho podoba trochu odlišná. Taríqa se překládá jako cesta, v původním smyslu tedy učení. Ve smyslu přeneseném se tím někdy označuje súfijský řád nebo spolek nebo jeho sídlo. Celibát se dodržoval jen jako příprava na obřad kosmického tance. Pokud někdo z věřících žil mimo manželství, je to spíš zvláštní, s historickou vyjímkou, která se týkala potulných dervišů a fakírů. Ti byli známí tím, že nerespektují společenské zákonitosti (a někdy ani fyzikální, spousta z nich koketovala nejen s mystikou, ale i magií 
).
Ještě bych ráda poukázala na jeden důležitý aspekt postavení celibátu ve védantě a mahájánovém buddhismu. Zdrženlivost je v nich chápána ani ne tolik jako ctnost (jako v křesťanství), ale spíš jako ryze účelová technika, která má pomoci k rychlému rozvoji nadsmyslových schopností. Proto bylo (a je) celkem bez problémů dovoleno ji opustit. Pokud mnich zjistí, že jeho touha oženit se je příliš silná, tak prostě opustí klášter a ožení se. Nepůjde k duchovním vrcholům strmou cestou, ale jen pozvolnou a mírnou, nedosáhne osvícení v tomto životě, ale v některém dalším. Je to trochu jiný přístup, než to černobílé rozdělení ctností a hříchů v západním pojetí.
Jinak samozřejmě každý osamělý asketa se musí potýkat s démonkou nebo sukkubem, to už je folklór
.
S těmi protestanty zcela souhlasím. Jejich obecným problémem je, že se v mnoha případech upnuli na Starý zákon a Nový v podstatě ignorují, názorově se tudíž vrátili do dob předkřesťanských.
Já toho vlastně o súfismu tolik nevím
a navíc je v každé zemi a v každém historickém období jeho podoba trochu odlišná. Taríqa se překládá jako cesta, v původním smyslu tedy učení. Ve smyslu přeneseném se tím někdy označuje súfijský řád nebo spolek nebo jeho sídlo. Celibát se dodržoval jen jako příprava na obřad kosmického tance. Pokud někdo z věřících žil mimo manželství, je to spíš zvláštní, s historickou vyjímkou, která se týkala potulných dervišů a fakírů. Ti byli známí tím, že nerespektují společenské zákonitosti (a někdy ani fyzikální, spousta z nich koketovala nejen s mystikou, ale i magií ).Ještě bych ráda poukázala na jeden důležitý aspekt postavení celibátu ve védantě a mahájánovém buddhismu. Zdrženlivost je v nich chápána ani ne tolik jako ctnost (jako v křesťanství), ale spíš jako ryze účelová technika, která má pomoci k rychlému rozvoji nadsmyslových schopností. Proto bylo (a je) celkem bez problémů dovoleno ji opustit. Pokud mnich zjistí, že jeho touha oženit se je příliš silná, tak prostě opustí klášter a ožení se. Nepůjde k duchovním vrcholům strmou cestou, ale jen pozvolnou a mírnou, nedosáhne osvícení v tomto životě, ale v některém dalším. Je to trochu jiný přístup, než to černobílé rozdělení ctností a hříchů v západním pojetí.
Jinak samozřejmě každý osamělý asketa se musí potýkat s démonkou nebo sukkubem, to už je folklór
.
"Všechny zdi, o které si rozbíjím hlavu, jsou v mé hlavě."
zenové rčení
zenové rčení