21. 07. 2018, 16:38:43
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 21. 07. 2018, 16:53:24 uživatelem raind-diskusni-forum-ragon.)
Ráda bych se ještě vrátila k onomu (pro mě osobně zajímavému) tématu, které tady otevřela Juliana, a to k postavení asexuála v různých světových náboženských systémech z hlediska možné diskriminace nebo naopak profitability. Seřadila jsem je následujícím způsobem:
Západní monoteistické systémy:
Křesťanství jsme myslím probraly vyčerpávajícím způsobem
.
Judaismus celibát nezná v žádné podobě, bohužel - tam by to bylo na jasnou diskriminaci.
Islám víceméně rovněž, s drobnou světlou vyjímkou, a tou je jeho odnož súfismus. Když se člen súfijského řádu (říká se jim také tančící derviši) připravuje na obřady, nastěhuje se do sídla své taríqy a tam je povinen se za dodržování celibátu modlit a meditovat, podle některých zdrojů 40 dní, podle jiných tři měsíce. Jinak súfismus je vůbec zajímavý a zvláštní (a v některých ortodoxních muslimských zemích pro jistotu i zakázaný).
Ještě k tomu tvrzení o vztahu muslimů k asexualitě: pochybuji, že by si jakýkoliv muslim dokázal spojit pojmy západní kultura a asexualita. Spíš bych to tipla na to, že západní kultura je pro ně synonymem pro všeobecnou a ničím neomezenou promiskuitu
.
Orientální systémy:
Tady už je to mnohem veselejší. Nejstarší náboženský systém védanta v upanišadách výslovně poukazuje na to, že "ti, kdo žijí v cudnosti trvalé a nepřerušené" , snadno dosahují poznání a moudrosti. (Konkrétně je zmiňována nadsmyslová schopnost ódžas, která svému dosažiteli údajně umožňuje poznat cokoli na světě.) Ještě více vyzvihují zdrženlivost některé velké jógy, zejména rádžajóga, bhaktijóga a džňánajóga.
Ale pozor: je důležité neplést si to s lidovým hinduismem, který je úplně stejně tradicionalistický jako lidové křesťanství (a navíc vylepšený třeba o dětské sňatky, které se myslím praktikují dodnes, a o upalování vdov, které se naštěstí, a díky kolonialismu, už nepraktikuje).
Buddhismus je samozřejmě k asexuálům vůbec nejvstřícnější. Nejenom, že se má za správné, že mniši a mnišky žijí v klášterech (a osamělí asketové i libovolně mimo kláštery), ale v některých zemích jsou i laici nabádáni, aby strávili určitou dobu mimo rodinu a oddávali se cudnosti.
Co nám ještě zbývá? Ohledně taoismu si nejsem jista, myslím, že skutečně praktikující taoisté zmizeli už před tisíci lety. Konfuciánství bylo striktně společenskofilozofický systém, takže ano, manželství povinné. Šintoismus a další animistické systémy toto neřešily, v ideálním případě respektovaly individuální rozhodnutí jednotlivce.
Omlouvám se, že jsem se takto rozepsala, ovšem i tak mám pocit, že mnohé příliš zjednodušuji, nebo jsem na něco zapomněla
.
Západní monoteistické systémy:
Křesťanství jsme myslím probraly vyčerpávajícím způsobem
. Judaismus celibát nezná v žádné podobě, bohužel - tam by to bylo na jasnou diskriminaci.
Islám víceméně rovněž, s drobnou světlou vyjímkou, a tou je jeho odnož súfismus. Když se člen súfijského řádu (říká se jim také tančící derviši) připravuje na obřady, nastěhuje se do sídla své taríqy a tam je povinen se za dodržování celibátu modlit a meditovat, podle některých zdrojů 40 dní, podle jiných tři měsíce. Jinak súfismus je vůbec zajímavý a zvláštní (a v některých ortodoxních muslimských zemích pro jistotu i zakázaný).
Ještě k tomu tvrzení o vztahu muslimů k asexualitě: pochybuji, že by si jakýkoliv muslim dokázal spojit pojmy západní kultura a asexualita. Spíš bych to tipla na to, že západní kultura je pro ně synonymem pro všeobecnou a ničím neomezenou promiskuitu
.Orientální systémy:
Tady už je to mnohem veselejší. Nejstarší náboženský systém védanta v upanišadách výslovně poukazuje na to, že "ti, kdo žijí v cudnosti trvalé a nepřerušené" , snadno dosahují poznání a moudrosti. (Konkrétně je zmiňována nadsmyslová schopnost ódžas, která svému dosažiteli údajně umožňuje poznat cokoli na světě.) Ještě více vyzvihují zdrženlivost některé velké jógy, zejména rádžajóga, bhaktijóga a džňánajóga.
Ale pozor: je důležité neplést si to s lidovým hinduismem, který je úplně stejně tradicionalistický jako lidové křesťanství (a navíc vylepšený třeba o dětské sňatky, které se myslím praktikují dodnes, a o upalování vdov, které se naštěstí, a díky kolonialismu, už nepraktikuje).
Buddhismus je samozřejmě k asexuálům vůbec nejvstřícnější. Nejenom, že se má za správné, že mniši a mnišky žijí v klášterech (a osamělí asketové i libovolně mimo kláštery), ale v některých zemích jsou i laici nabádáni, aby strávili určitou dobu mimo rodinu a oddávali se cudnosti.
Co nám ještě zbývá? Ohledně taoismu si nejsem jista, myslím, že skutečně praktikující taoisté zmizeli už před tisíci lety. Konfuciánství bylo striktně společenskofilozofický systém, takže ano, manželství povinné. Šintoismus a další animistické systémy toto neřešily, v ideálním případě respektovaly individuální rozhodnutí jednotlivce.
Omlouvám se, že jsem se takto rozepsala, ovšem i tak mám pocit, že mnohé příliš zjednodušuji, nebo jsem na něco zapomněla
.
"Všechny zdi, o které si rozbíjím hlavu, jsou v mé hlavě."
zenové rčení
zenové rčení