Tak kam....

[Jul-diskusni-forum-iana]

Podobně tak, když se mi líbí nějaká květina, tak také "čumím" víceméně na květ a snad toto v nikom nebudí pohoršení, doufám .

Ale nemluvě o tom, že zvedání je náročnější činnost než pokládání (pravda, chlapi jsou zase silnější), pokud mám jít na záchod, prkýnko zvedat a pak ještě pokládat a žena už nemusí dělat nic, tak přece jenom, co je tedy více fér? Já se osobně naučil prkénko vždy z úcty pokládat a vůbec neřeším co je férovější, ale jen zmiňuji, co mi teď prošlo hlavou...

    Jak je to tedy vlastně s tím intelektem a jeho významem? Mimochodem, člověk může být hodně inteligentní, přesto se chovat jako ... (takové to zvíře, jak se často říká). Zkrátka pro někoho hlupák, hulvát a podobně. Ale to plyne z rozdílů pohledů na život, rozdílů v názorech pro správné a slušné chování, rozdílů kultur a tak... Z toho důvodu častý požadavek najít někoho inteligentního mi přijde zcela mimo mísu... spíš to chce stejný vkus na správné chování, stejný světonázor. To s inteligencí moc nesouvisí. Vlastně nakonec dost lidí s nižší inteligencí mi přijde srdečnější, ochotnější, milejší, sympatičtější... ale intelektuální hovor s nimi moc nejde, pravda...

Květ je pohlavním orgánem květiny, takže by se třeba přece jen našel moralista, kterého by to pohoršovat mohlo. 

Nad touhle logikou záchodových prkének jsem taky dumala. Došla jsem k závěru, že se tu uplatňuje postulát, že přirozený stav záchodu, definující záchod o sobě, je s prkénkem dole, kdežto zvednuté prkénko je speciální zásah, jejž zase nutno uvést do původního stavu. Když se nad tím zamyslíš, záchody se kupují s prkénkem dole, uklízečky je na veřejných toaletách také upravují s prkénkem dolů a na všech obrázcích, kde právě nemočí muž, se záchody rovněž zobrazují s prkénkem dole.

Chování je pak i o tom, že inteligentní člověk snad
a) vyvodí závěr, že když bude hulvát, nikdo s ním nebude kamarádit, a on je od přirozenosti tvor sociální, tudíž by měl být s ostatními zadobře
b) někde během svého vzdělání nejspíš nasál i pár doporučení od moralistů a pěkných příkladů lidských vztahů z beletrie.
Co se ovšem ne vždy děje.
Myslím, že světonázor s inteligencí souvisí hodně, protože primitivovi v tom světonázoru bude chybět ledacos od politiky přes vědu po filosofii. Navíc nevím, nakolik je "jednoduchý" člověk schopen odvodit třeba vlastní morální zásady nebo zdůvodnit, proč jedná, jak jedná. Hlavně ale vidím rozdíl v tom, že vzdělanec patrně pokládá tyhle "kulturní věci" za dost podstatnou součást sebe a může ho frustrovat, když mu drahá polovička nerozumí a nemůže s ním sdílet dojmy, které formují jeho já. Srdečnější (a hodnější) mnohdy jsou, ale to je otázka kamarádství, asi ne vztahu (milostného nebo přátelského) - ve vztahu je, myslím, třeba hlubokého porozumění, co je ten druhý člověk zač, a smyslu pro jeho uvažování a cítění.
 
K významu slov chytrý, moudrý, rozumný doporučuji povídku Karla Čapka Agathón, pokud jsi ji ještě nečetl. Je celá o tom.