19. 07. 2018, 23:26:46
(19. 07. 2018, 21:30:50)Juliana Napsal(a):(18. 07. 2018, 22:27:00)Grča Napsal(a): Tak, já to právě pochopil pouze jako změnu chování, ne jako změnu fyzickou. Dík za vysvětlení. Co je tedy muž před tím, než z něj žena udělá tvora? Chápu, trochu ho vychová , stejně nerozumím co máte pořád s tím prknem.
Je zajímavé, že píšeš logicky a příjde mi že chápeš vztahům daleko lépe jak já. Je ti jasné, že úchylné pohledy zjištují velikost tukových zásob, dostatečnou šířku porodních cest a jestli mládě bude mít dostatek potravy( ikdyž tímto ženy muže oblbují).
Já jsem romantická duše ikdyž se to třeba nezdá
Jsem tak trochu dost nespolečenský a mám raději pokleslejší zábavu, než je muzeum, divadlo a plesy.
Určitě ženy excelují v naprosto jiné věci říkat a myslet si něco jiného
Prostě normální muž, ne muž k obrazu ženinu. Tvor, který nechává špinavé nádobí ve dřezu - asi. Nevím, nejsem vdaná panička s manželem a domácností (a špinavé nádobí ve dřezu nechávám taky), vycházím z toho, co kolem sebe slýchám nebo čtu.
Hehe, díky, za to vděčím Schopenhauerově Metafysice pohlavní lásky. Přijde mi to jako takový vztahový slabikář pro asexuály. Jistě, je důležité nezapomínat, že jsme jen primáti, kteří vynalezli vidličku.
Pod slovem romantický si každý představuje něco jiného, protože ti třeba přijde, že se jako romantik nezdáš.
To bylo doporučení adresované především EDW, který projevil zármutek (nebo co to bylo), že nepotkává ženy, jež by ho dokázaly intelektuálně zaujmout. Nikoho nenutím chodit do divadla!
Je logické umivat nádobí až se nahromadi, ne každou uzicku zvlášť ale partner by měl určitě pomoct. Nevidím důvod proč by neměl třeba muž pomáhat i s úklidem, teda jeden vlastně ano ženě se nelíbí kvalita provedených práci.
Představa romantiky, takový ten nesplnitelny ideál, ráno se vzbudit vedle partnerky, která ještě spí a prostě se na ni dívat, pak vztat a jít společně udělat snídani, u toho se bavit a smát se a dělat blbosti, třeba pak vyrazit na výlet, na místo které ji udělá radost a vykouzlí úsměv na tváři(fakt nemyslím obchod ), povídat si spolu, večer vzít deku a jít pozorovat hvězdy , jít spát s vědomím, že osoba co vedle usíná mě miluje.
A k tomu pláči , jaký význam má držet něco takového v sobě, když to potřebuje ven, tak jde to ven. Jinak bylo to romantické anime, bylo to o dvou studentech, kteří se v posledním ročníku sš zamilují, vezmou se, ona otěhotní a při porodu zemře, holčičku vychovávají její rodiče a on se k ní nezná, po dvou letech si najde k dceři cestu a vezme si ji k sobě, dcera má stejnou nemoc jako matka(nějakou slabost) a na ulici mu umírá v náručí. Celé to bylo dělané aby to bylo co nejemotivnejsi. Raději budu k smíchu, než v sobě držet emoce.