Skončím sama?

[At-diskusni-forum-mis]

Já bych to viděl tak, že vždy to nějak dopadne.

Měl jsem to podobně, dokud jsem pouze studoval byl jsem přes týden v Praze na koleji, o víkendu doma u rodičů a s nikým jsem se moc nestýkal. Následně jsem si v Praze pronajal garzonku, ve které je mi dobře a mám tu klid. Pro mě ideál.

Když chce člověk společnost vždy může někam zajít, dnes není díky internetu problém najít akce, kde se scházejí lidé s podobnými koníčky, případně může člověk jít jen tak na blind se někam podívat, někam si sednout a třeba poznat nové lidi. Z tvého textu mám pocit, že jsi povahově podobný typ člověka (... v poznávání povahy lídí sem ale totální poleno, tak to vem s hóóódně velkou rezervou ), takže takovýto styl žívota by mohl být ideální.

Pokud by ti více vyhovovala spolubydlení, teké není problém něco najít, ale jak zde již zaznělo, nebude to nejspíš napořád a třeba pro mě osobně je střídání lidí, tedy zvykání si na nové a přízpůsobování se, konflikty atp. děsivá představa

Long story short (teď si za boha nemůžu vzpomenout na český ekvivalent...): Není se čeho bát, pokud ti nebude styl života v budoucnu vyhovovat, vždy ho můžeš změnit

Je to tak - lepší vždycky vyrazit na průzkum, hledat vhodnou společnost venku a mít možnost vždycky se stáhnout zpátky do úkrytu, kde je klid a bezpečí, než bydlet s lidmi, se kterými si člověk úplně nesedne a nemít tedy kam se schovat.
Moje seznamování s lidmi probíhá tak, že spíš vyčkávám, dokud se mě neujme nějaký extrovert a nebo hodně odvážný introvert  

Long story short - abych to zkrátil?