24. 09. 2017, 12:20:45
Řešila jsem něco podobného. Zatím bydlím s kamarádkou. Ta je sice zadaná, ale on bydlí a pracuje daleko a ona si tu dodělává školu. Plánují se sestěhovat během dvou let, až dokončí školu. Takže v bytě zůstanu sama. Je to byt jejích rodičů, takže buď budu dál v podnájmu u nich a nebo mám takovou vizi jít jednou do menšího baráčku někde v okolních vesnicích. Že ale v každém případě budu sama mi nevadí a počítám s tím. Ono vážně není snadné najít moc lidí, co bych snesla a co by pochopili, jak to mám zažité. Už i teď to mám tak, že se vídám max. se spolubydlící ( ale i ta je samotářka, obvykle se většinu dne nevidíme, obě zalezlé u sebe v pokoji) a s kolegyněmi v práci, sem tam jdu někam s kamarádkou, kterou jsem třeba dlouho neviděla. Jinak si ale vystačím sama. Pořídila jsem si zvířata. Mám fenku, králíka, potkany, mě třeba stačí ta zvířecí společnost. I se zvířaty si pokecám jsou to věrní posluchači, večer se přitulím k psovi... Mě osobně to vůbec neděsí, být dál sama, žít tak, naopak vím, že snesu jen málo koho a hledat někoho, koho bych náhodou snesla je pro mě únavné a i dost nepříjemné. Sama si vystačím.