Spřízněná duše?

[ad-diskusni-forum-evr]

Líbí se mi, že to někdo také tak cítí. To, že pokud jako asexuálové nejsme pod tím neustálým tlakem naplnění fyzické potřeby, tak je to vlastně výhoda, protože se můžeme v klidu věnovat rozvoji intelektu, nejrůznějších zájmů a přátelských vztahů ke svému okolí.

Ani vlastně nevím, co mě na tom tolik těší. S "většinovými" se bavím o podobných věcech, ale u asexuálů pro mě konverzace získává naprosto nový rozměr.

Tohle mi připadne tak trošku až radikální. Vždyť proč?
Já mám hromady kamarádů co nejsouasexuálové a jsou v pohodě, morálně i intelektem... a nemám pocit že by mne při řeči mocí mermo chtěli ojet.
No občas možná ano, ale s tím se dá pracovat... a může to být někdy i zábavné.

Neber to negativně, ale nechápu ten ,,nový rozměr".
Jako že se při debatě s někým, kdo běžně souloží nedokážeš uvolnit? Jako že pořád musíš myslet na to, že ... co vlastně?