20. 05. 2017, 22:31:52
Zdravím, Judito!
Též tu vítám dalšího nováčka. Na úvod, sloh je něco, za co by ses neměla omlouvat, naopak si většinou v dnešní době vyžaduje pochvalu mezi tím vším, s čím se člověk dnes setkává. Ale mimochodem, tvůj úvodní příspěvek osobně nevnímám jako nějaký speciální "sloh" nebo něco takového, přišlo mi to naprosto normální a tak by to mělo být!
Osobně si také na slohu docela zakládám a všichni lidé, kteří se o něj nějakým způsobem zajímají, jsou u mě vítaní .
Je také fajn opět slyšet, třebaže je jasné, že na tomto fóru je takových lidí hodně, že ti záleží zejména na mentální úrovni ostatních více než na jejich zevnějšku. Osobně se v tomto ohledu považuji za obzvlášť velkého "tragéda" (doufám, že tento hovorovější výraz žádného zdejšího "slohistu" neurazí), protože jsem si navykl si lidí kolem sebe téměř nevšímat. Na rozdíl od mé kolegyně, která má snad oči všude. Jdeme třeba společně na oběd a ona říká: "Ta pani, co kolem nás prošla, má pěkně křivý nohy." Já si říkám, cože, kolem nás někdo prošel? Na zevnějšku fakt nezáleží. Hlavně všichni postupně stárneme a s naším zevnějškem to jde akorát jen z kopce. S mentální úrovní spíše naopak a to je na tom to krásné.
A ty se tedy hledáš, čili hledáš, kdo jsi? Či hledáš své vlastní já? To tedy vítej v klubu! Také se v podstatě hledám, ale teď mě napadá otázka, jak člověk pozná, že se našel? Třeba jsem se už našel, jenom o tom nevím . S hledáním ti klidně rád pomohu, bude-li to nějak v mých silách. Mimochodem, zaujala mě tvá formulace "tady mám největší šanci se najít." Myšlenka najít se, respektive možnost najít se na určitém konkrétním místě... hmmm... Moc dobře si umím představit pojem "ztratit se na určitém místě," ale najít se... možná, že se nakonec najdeš právě tam, kde to budeš nejméně čekat, vždyť s něčím obdobným máme zkušenosti snad všichni, v duchu "tady bych to fakt nehledal..."
A pokud se takzvaně potřebuješ "zaškatulkovat do společnosti," tak já osobně jsem to vyřešil více méně tak, že jsem si vytvořil svou vlastní osobní škatulku. Jsem škatulka sama pro sebe. Neznamená to ale, že by se nikdo do ní nemohl přidat .
P. S.: Líbí se mi tvoje definice opravdového přítele, ten tvůj takzvaný podpis. ano, tak by to mělo být, člověk je jinak znechucen tím, jak si představují lidé přátele na různých seznamkách... Avšak! Po dalším zvážení a z osobní zkušenosti, mnoho lidí kolem mne mi dovolí a rozhodně mi nezakazují být sám sebou (vlastně se jich na to neptám, ale kdo mlčí, nejspíš souhlasí), přesto toto samo o sobě neznamená, že jsou mými přáteli, natožpak opravdovými. Je to takzvaná podmínka nutná, avšak nikoli dostačující. Ale řekneme-li, že opravdový přítel je spřízněná duše, která ti kdykoliv, kdy může, pomůže a nijak tě neomezuje ani po tobě nic nevyžaduje na oplátku zpět, pak ano, to už opravdový přítel jistě bude.
Též tu vítám dalšího nováčka. Na úvod, sloh je něco, za co by ses neměla omlouvat, naopak si většinou v dnešní době vyžaduje pochvalu mezi tím vším, s čím se člověk dnes setkává. Ale mimochodem, tvůj úvodní příspěvek osobně nevnímám jako nějaký speciální "sloh" nebo něco takového, přišlo mi to naprosto normální a tak by to mělo být!
Osobně si také na slohu docela zakládám a všichni lidé, kteří se o něj nějakým způsobem zajímají, jsou u mě vítaní .Je také fajn opět slyšet, třebaže je jasné, že na tomto fóru je takových lidí hodně, že ti záleží zejména na mentální úrovni ostatních více než na jejich zevnějšku. Osobně se v tomto ohledu považuji za obzvlášť velkého "tragéda" (doufám, že tento hovorovější výraz žádného zdejšího "slohistu" neurazí), protože jsem si navykl si lidí kolem sebe téměř nevšímat. Na rozdíl od mé kolegyně, která má snad oči všude. Jdeme třeba společně na oběd a ona říká: "Ta pani, co kolem nás prošla, má pěkně křivý nohy." Já si říkám, cože, kolem nás někdo prošel?
Na zevnějšku fakt nezáleží. Hlavně všichni postupně stárneme a s naším zevnějškem to jde akorát jen z kopce. S mentální úrovní spíše naopak a to je na tom to krásné.A ty se tedy hledáš, čili hledáš, kdo jsi? Či hledáš své vlastní já? To tedy vítej v klubu!
Také se v podstatě hledám, ale teď mě napadá otázka, jak člověk pozná, že se našel? Třeba jsem se už našel, jenom o tom nevím . S hledáním ti klidně rád pomohu, bude-li to nějak v mých silách. Mimochodem, zaujala mě tvá formulace "tady mám největší šanci se najít." Myšlenka najít se, respektive možnost najít se na určitém konkrétním místě... hmmm... Moc dobře si umím představit pojem "ztratit se na určitém místě," ale najít se... možná, že se nakonec najdeš právě tam, kde to budeš nejméně čekat, vždyť s něčím obdobným máme zkušenosti snad všichni, v duchu "tady bych to fakt nehledal..." A pokud se takzvaně potřebuješ "zaškatulkovat do společnosti," tak já osobně jsem to vyřešil více méně tak, že jsem si vytvořil svou vlastní osobní škatulku. Jsem škatulka sama pro sebe
. Neznamená to ale, že by se nikdo do ní nemohl přidat .P. S.: Líbí se mi tvoje definice opravdového přítele, ten tvůj takzvaný podpis. ano, tak by to mělo být, člověk je jinak znechucen tím, jak si představují lidé přátele na různých seznamkách... Avšak! Po dalším zvážení a z osobní zkušenosti, mnoho lidí kolem mne mi dovolí a rozhodně mi nezakazují být sám sebou (vlastně se jich na to neptám, ale kdo mlčí, nejspíš souhlasí), přesto toto samo o sobě neznamená, že jsou mými přáteli, natožpak opravdovými. Je to takzvaná podmínka nutná, avšak nikoli dostačující. Ale řekneme-li, že opravdový přítel je spřízněná duše, která ti kdykoliv, kdy může, pomůže a nijak tě neomezuje ani po tobě nic nevyžaduje na oplátku zpět, pak ano, to už opravdový přítel jistě bude
.