15. 04. 2017, 14:45:47
Ahoj, je mi skoro 40 a mam zrejme vazny problem, se kterym si sama neporadim. Snazila jsem se a dosla k tomu, ze snaha nestaci. Nikdy jsem nebyla sexualne nijak zvlast aktivni. Kdyz proberu jeden muj vztah za druhym, tak jsem sex delala vzdy, protoze chtel ON, protoze to delali ostatni, protoze jsem HO nechtela zklamat, ranit, nastvat, ztratit... Z pocitu, ze MU to dluzim, ze si to zaslouzi... Pokud doslo k sexu z me iniciativy, bylo to vzdy, kdyz ON (uz) to nechtel a ja se bala, ze me opusti, nebo uz nekoho ma a ja ho chtela zaujmout a nad tou pripadnou zenskou vyhrat, priznavam, ze mi velelo me ego. Mela jsem dva dlouhodobe vztahy (12 a 8 let). Oba partneri byli starsi a dominantni, vrstevnici mi nikdy neimponovali, potrebovala jsem byt pod nadvladou silneho mocneho uspesneho muze. Ja v obou vztazich tedy k muzi vzhlizela, poslouchala ho a byla v roli subinky az po krajni mez, spis ale bez jakekoliv meze. Obema muzum jsem v zaveru vztahu porodila syna a ma ochota "podrzet" totalne zmizela. Prestala jsem vzhlizet, poslouchat a zacala mit sve nazory. Stejne jako prvni, tak ted i druhy muz, toho ma dost. Opet po dvou letech meho odmitani sexu speje muj vztah s partnerem ke konci. Vyhrozuje, ze si nekoho najde. Ja ho chapu. Vnitrne i citim v teto moznosti sve vysvobozeni. Rozum mi rika, ze bych se mela snazit a sex vydrzet. I kvuli detem a budoucnosti. Cim vic si domlouvam, tim vic mi sex prijde odporny, smesny a trapny. Navic predstava bakterii, ktere na me prejdou z druheho tela, mnou otrasa hnusem a nedokazu neco takoveho dopustit. Nejde to, neumim to v sobe zlomit. Muze uz ani neobejmu, protoze si to vykladal jako vyzvu k sexu. Nedam mu pusu a nedokazu na nej byt hodna a dokonce cilene tloustnu, abych se mu nelibila. A planuju, jak shodim hned az nebudu sexualnim objektem. Doslo to az tak daleko, ze mi prijde sex zvrhly nenormalni a pro cloveka nedustojny. Na jednu stranu se chci lecit, na druhou je mi to proti srsti, cpat se lekama, abych se stala otrokem zvireciho pudu, ktery komplikuje vztahy a je pro me nepochopitelny. Mela jsem muze, ktereho jsem milovala (miluju?) a obdivovala, pro ktereho bych udelala vsechno na svete, ted ho vidim jako nadrzeneho pejska s vyplazenym jazykem, ktery od rana do vecera onanuje s plysovym medvedem. A nechci chapat, ze je tak prizemni a chce ho strkat do jineho cloveka. Kdyz si to muze udelat v tichosti sam. Pocitove. Rozumove vim, ze normalni jeho potreby jsou a ze to tak jako on ma vetsina lidi v produktivnim veku. Je mi to strasne moc lito, jeho mi je lito, on si to nezaslouzi. On je stejny, ja jsem totalne nekdo jiny nez driv. V jeho ocich kazdopadne. Neprijde mi ale, ze bych se pred tim pretvarovala, prijdu si prirozena pred tim i ted. Nechapu, co se mi deje. Kdybych se dokazala pretocit zpatky, mela bych relativne bezstarostny zivot. Pokud zustanu takova, budu mit dokonce velke problemy. Jsem zmatena. Vim, ze mam blaznive myslenky, ze to neni normalni. Nevim si rady, nevim, co mam delat, jak to resit, od ceho se odrazit.
