14. 01. 2017, 21:17:53
Můžu ti nabídnout jen pokus o pár obecných vět, které by snad mohly aspoň částečně vystihnout situaci více než jednoho asexuála, ale rozhodně ne všech.
1. Co se Vám honilo hlavou, když jste měli někdy sex? Jaké to ve vás vzbuzovalo pocity?
Snad každému se honí hlavou především myšlenka na to, kdy už to skončí a aby to měl rychle za sebou.
Milující člověk, který se přemáhá pro svého partnera, bude v takové chvíli taky asi bojovat sám se sebou a přesvědčovat se tom, že to není tak hrozné / že to bude rychle hotové / že to pro svého partnera chce udělat / že tím napomáhá tomu vztahu / že to partnerovi dluží / že je to způsob, jak se stát zase normálním člověkem / že je to přece normální a přirozené a dělají to všichni, tak to musí zvládnout i on...
To je jen takový namátkový výběr.
2. Cítíte někdy vzrušení (sexuálního charakteru, nebo jak to napsat)?
Tohle opravdu záleží na každém člověku zvlášť. Já třeba vzrušení sexuálního charakteru cítím (taky se nepovažuji za úplně čistou asexuálku), ale v jiných situacích než většina lidí. Ale především ho nemám potřebu nějak uspokojovat. Rozhodně ne s dalším člověkem!
Jedním z ilustračních příkladů těch 'jiných situací' může být třeba to, že pokud už mě osoba opačného pohlaví (fyzicky) přitahuje, tak oblečená. Nahota mívá přesně opačný efekt. Věřím, že v tom mi tu taky pár lidí dá za pravdu.
3. Jaké jsou Vaše hranice, kam až jste u fyzického kontaktu ochotni/schopni zajít?
Nejen, že tohle má každý člověk nastavené jinak, ale dokonce to může mít nastavené jinak i pro různé lidi. A tím nemyslím jen rozlišení partner / kamarád / bratr apod. Jde o to, že každý člověk se druhých dotýká nějak jinak. Někdo mívá sklon až k hrubosti. Někdo je schopný se druhých dotknout tak lehce, že si ani nemůžete být jistí, jestli se to opravdu stalo. To je (aspoň pro mě) opravdu velký rozdíl, který hraje významnou roli i v tom, kam až tomu člověku dovolím zajít.
Myslím, že většina lidí tady nemá problém s objímáním a líbáním. Jak se fyzický kontakt začne přibližovat partiím od pasu dolů, začíná to být problém.
1. Co se Vám honilo hlavou, když jste měli někdy sex? Jaké to ve vás vzbuzovalo pocity?
Snad každému se honí hlavou především myšlenka na to, kdy už to skončí a aby to měl rychle za sebou.
Milující člověk, který se přemáhá pro svého partnera, bude v takové chvíli taky asi bojovat sám se sebou a přesvědčovat se tom, že to není tak hrozné / že to bude rychle hotové / že to pro svého partnera chce udělat / že tím napomáhá tomu vztahu / že to partnerovi dluží / že je to způsob, jak se stát zase normálním člověkem / že je to přece normální a přirozené a dělají to všichni, tak to musí zvládnout i on...
To je jen takový namátkový výběr.
2. Cítíte někdy vzrušení (sexuálního charakteru, nebo jak to napsat)?
Tohle opravdu záleží na každém člověku zvlášť. Já třeba vzrušení sexuálního charakteru cítím (taky se nepovažuji za úplně čistou asexuálku), ale v jiných situacích než většina lidí. Ale především ho nemám potřebu nějak uspokojovat. Rozhodně ne s dalším člověkem!
Jedním z ilustračních příkladů těch 'jiných situací' může být třeba to, že pokud už mě osoba opačného pohlaví (fyzicky) přitahuje, tak oblečená. Nahota mívá přesně opačný efekt. Věřím, že v tom mi tu taky pár lidí dá za pravdu.
3. Jaké jsou Vaše hranice, kam až jste u fyzického kontaktu ochotni/schopni zajít?
Nejen, že tohle má každý člověk nastavené jinak, ale dokonce to může mít nastavené jinak i pro různé lidi. A tím nemyslím jen rozlišení partner / kamarád / bratr apod. Jde o to, že každý člověk se druhých dotýká nějak jinak. Někdo mívá sklon až k hrubosti. Někdo je schopný se druhých dotknout tak lehce, že si ani nemůžete být jistí, jestli se to opravdu stalo. To je (aspoň pro mě) opravdu velký rozdíl, který hraje významnou roli i v tom, kam až tomu člověku dovolím zajít.
Myslím, že většina lidí tady nemá problém s objímáním a líbáním. Jak se fyzický kontakt začne přibližovat partiím od pasu dolů, začíná to být problém.
"Možná to byla chyba... ale stejně jsem ráda, že jsem to udělala!" (Ilmatar)