20. 11. 2016, 09:33:17
Také tě zdravím a vítám, Honzo!
I když trochu se zpožděním. Začal jsi tady velice zajímavou diskusi a děkuji ti za ni. Přiznám se, chvíli mi trvalo rozluštit, co se tady vlastně řešilo a nakonec jsem došel k závěru, že se tu prolínaly dvě věci. Jednak co je úkolem partnerského vztahu a jednak co spojuje dva partnery v takovém vztahu, nebo lépe, co by je mělo v ideálním případě spojovat, protože v realitě to často bývá jinak.
Co je úkolem takového normálního partnerského vztahu? Asi to, co chtěla příroda, když nás utvářela, čili vlastně vytvořit prostředí a podmínky pro narození a výchovu potomstva. Nic víc v tom nejspíš nebude. Bohužel příroda vytvořila i lidi jako jsme my a my máme trochu jiné potřeby a představy o těchto vztazích. Ale i tak, pokud mám odpovědět za sebe, zůstanu nadále u biologie a řekl bych, že úkolem jakéhokoliv partnerského vztahu je symbióza. Asi jsme se všichni ve škole učili, že symbióza je vzájemně prospěšné soužití dvou nebo více organismů. Tím víc mě překvapilo, po čtení o symbióze na Wikipedii (ten článek vřele doporučuji), že se ve skutečnosti jedná o jakýkoliv vztah mezi organismy a vzájemně prospěšné soužití je vlastně mutualismus. Tímto začíná asi každý partnerský vztah, avšak mnohokráte se to změní v poněkud jiný vztah jako je amenzálismus, parazitismus a možná snad i kompetiční symbióza. Zajímavé je, že takzvanou neutralistickou symbiózu Wikipedie označuje jako teoretický vztah, ale přijde mi, že právě k té v praxi dochází nakonec nejčastěji
.
Co by dva partnery mělo spojovat? Jak se tu řeklo, měla by to být ta společná vlna, ta správná aura, já bych řekl vzájemné sympatie, což je asi všechno totéž. A otázkou bylo, jak to pochopit, čili porozumět, jak to vzniká a na základě toho pak dále jednat. Na to asi doposavad nikdo nepřišel a pokud ano, nechal si to pro sebe. Možná na to někdy někdo přijde a podělí se o to s ostatními, pak jistě vznikne i univerzální, na sto procent spolehlivě fungující algoritmus, který dokáže určit, jestli se ti dva k sobě hodí nebo ne a pak budeme mít konečně na sto procent fungující seznamku, tedy za předpokladu, že vhodný protějšek bude vůbec existovat. A protože chování a potřeby člověka se často mění v čase, měl by ten algoritmus umět i předpovídat budoucnost, aby mohl určit, jak spolu ti dva dlouho vydrží. Možná by měl umět předpovídat i myšlenky pro případ, že se jeden náhle rozhodne odejít, i když to oběma spolu může dobře vyhovovat. Předpovídání zatím lidem moc spolehlivě nejde, takže návrh takového algoritmu bude asi ještě na dost dlouho.
Přírodní vědy v řešení tohoto problému zatím selhávají, ale pořád tu máme vedle nich i esoteriku a duchovno a jejich teorie se silou myšlenky, které tvrdí, že stačí si jen přát (správně!) a ono se to splní. Tak proč se snažit něco pochopit, že ano. Jsou již i knihy jako například "Jak si správně přát", abychom věděli jak na to, můžeme to zkusit.
Ještě bych dodal... nic nového to není, dva partneři by měli mít vskutku podobné názory a představy o životním stylu a bydlení, budou žít přeci společně. Podobné koníčky, alespoň částečně, také nejsou k zahození. Ale rozhodně by neměli být úplně stejní. Bylo by to jako představa mít za partnera sám sebe. Hm... děsné. V mém případě spíš sebe v ženské podobě. Možná ještě horší. Partneři by měli mít i něco rozdílného, aby se vzájemně doplňovali, něco, vlastnost nebo schopnost, kterou má ten druhý, já bych ji také rád měl, ale bohužel nemám. Třeba já bych rád bydlel v hezky vypadajícím bytě. Ale můžu se klidně desetkrát postavit na hlavu nebo zkusit kdo ví, co, stejně se mi nikdy nepovede navrhnout byt tak, aby se mi líbil. Ale můj partner na to bude mít nadání a navrhne opravdu krásně uspořádaný byt. A to může být to, proč ho budu obdivovat a říkat si, právě díky tomu s takovým člověkem chci být, právě proto si ho vážím a mám ho rád, protože mi dává něco, čeho se mi bez něj nedostává... A myslím, že naprostá většina z nás někoho hledá právě z tohoto důvodu, protože ten, kdo má všechno, ten přeci hledat nebude .
Hodně zdaru, Honzo, při zpracování těch podnětů, které jsme ti tu dali. Snad tě to posune zase někam dál, tam, kde chceš být ty.
I když trochu se zpožděním. Začal jsi tady velice zajímavou diskusi a děkuji ti za ni. Přiznám se, chvíli mi trvalo rozluštit, co se tady vlastně řešilo a nakonec jsem došel k závěru, že se tu prolínaly dvě věci. Jednak co je úkolem partnerského vztahu a jednak co spojuje dva partnery v takovém vztahu, nebo lépe, co by je mělo v ideálním případě spojovat, protože v realitě to často bývá jinak.
Co je úkolem takového normálního partnerského vztahu? Asi to, co chtěla příroda, když nás utvářela, čili vlastně vytvořit prostředí a podmínky pro narození a výchovu potomstva. Nic víc v tom nejspíš nebude. Bohužel příroda vytvořila i lidi jako jsme my a my máme trochu jiné potřeby a představy o těchto vztazích. Ale i tak, pokud mám odpovědět za sebe, zůstanu nadále u biologie a řekl bych, že úkolem jakéhokoliv partnerského vztahu je symbióza. Asi jsme se všichni ve škole učili, že symbióza je vzájemně prospěšné soužití dvou nebo více organismů. Tím víc mě překvapilo, po čtení o symbióze na Wikipedii (ten článek vřele doporučuji), že se ve skutečnosti jedná o jakýkoliv vztah mezi organismy a vzájemně prospěšné soužití je vlastně mutualismus. Tímto začíná asi každý partnerský vztah, avšak mnohokráte se to změní v poněkud jiný vztah jako je amenzálismus, parazitismus a možná snad i kompetiční symbióza. Zajímavé je, že takzvanou neutralistickou symbiózu Wikipedie označuje jako teoretický vztah, ale přijde mi, že právě k té v praxi dochází nakonec nejčastěji
.Co by dva partnery mělo spojovat? Jak se tu řeklo, měla by to být ta společná vlna, ta správná aura, já bych řekl vzájemné sympatie, což je asi všechno totéž. A otázkou bylo, jak to pochopit, čili porozumět, jak to vzniká a na základě toho pak dále jednat. Na to asi doposavad nikdo nepřišel a pokud ano, nechal si to pro sebe. Možná na to někdy někdo přijde a podělí se o to s ostatními, pak jistě vznikne i univerzální, na sto procent spolehlivě fungující algoritmus, který dokáže určit, jestli se ti dva k sobě hodí nebo ne a pak budeme mít konečně na sto procent fungující seznamku, tedy za předpokladu, že vhodný protějšek bude vůbec existovat. A protože chování a potřeby člověka se často mění v čase, měl by ten algoritmus umět i předpovídat budoucnost, aby mohl určit, jak spolu ti dva dlouho vydrží. Možná by měl umět předpovídat i myšlenky pro případ, že se jeden náhle rozhodne odejít, i když to oběma spolu může dobře vyhovovat. Předpovídání zatím lidem moc spolehlivě nejde, takže návrh takového algoritmu bude asi ještě na dost dlouho.
Přírodní vědy v řešení tohoto problému zatím selhávají, ale pořád tu máme vedle nich i esoteriku a duchovno a jejich teorie se silou myšlenky, které tvrdí, že stačí si jen přát (správně!) a ono se to splní. Tak proč se snažit něco pochopit, že ano. Jsou již i knihy jako například "Jak si správně přát", abychom věděli jak na to, můžeme to zkusit.
Ještě bych dodal... nic nového to není, dva partneři by měli mít vskutku podobné názory a představy o životním stylu a bydlení, budou žít přeci společně. Podobné koníčky, alespoň částečně, také nejsou k zahození. Ale rozhodně by neměli být úplně stejní. Bylo by to jako představa mít za partnera sám sebe. Hm... děsné. V mém případě spíš sebe v ženské podobě. Možná ještě horší
. Partneři by měli mít i něco rozdílného, aby se vzájemně doplňovali, něco, vlastnost nebo schopnost, kterou má ten druhý, já bych ji také rád měl, ale bohužel nemám. Třeba já bych rád bydlel v hezky vypadajícím bytě. Ale můžu se klidně desetkrát postavit na hlavu nebo zkusit kdo ví, co, stejně se mi nikdy nepovede navrhnout byt tak, aby se mi líbil. Ale můj partner na to bude mít nadání a navrhne opravdu krásně uspořádaný byt. A to může být to, proč ho budu obdivovat a říkat si, právě díky tomu s takovým člověkem chci být, právě proto si ho vážím a mám ho rád, protože mi dává něco, čeho se mi bez něj nedostává... A myslím, že naprostá většina z nás někoho hledá právě z tohoto důvodu, protože ten, kdo má všechno, ten přeci hledat nebude .Hodně zdaru, Honzo, při zpracování těch podnětů, které jsme ti tu dali. Snad tě to posune zase někam dál, tam, kde chceš být ty
.