23. 10. 2016, 02:50:27
Zdravím,
doporučuji si vzít a rozvíjet to pozitivní a radovat se z toho,
co člověk dosáhne a kde za ním místo spálené země zůstane
trocha radosti, něco užitečného.
Když je člověk na dně a řeší to jen utápěním se v žalu
a láhvi, tak když se ohlédne nevidí moc pozitivního.
Že se z tohoto kruhu podařilo vyjít je úspěch a důvod
mít danou "múzu" rád jen za tu inspiraci/důvod na sobě
pracovat. A i pokud není štěstěna nakloněna trvalému
partnerství, tak je škoda, když si zbytečnými nároky
a hádkami zkazíte vzpomínky na to hezké.
Co se týče morálky a vztahů, tak ač sám tíhnu spíš
k představě džentlmenství a kamarádství zmiňovanému
Adverem, tak si myslím, že každý člověk má právo
na svůj názor i na jeho změnu. Smutné je čistě účelové
převlékání kabátů, ale k přiznání změny názoru je potřeba
často odvaha a je to čestnější než hrát nějaké hry.
Zmíněná dívka má nárok hledat partnera pro život
a pokud si myslí/je naděje, že by vám spolu bylo dobře,
ideálně lépe, než ve vztahu, ve kterém je nyní, tak na
tom nevidím nic špatného. Ale měla by to dokázat
přiznat příteli. Nebo i poctivě přiznat oběma, že neví
koho má raději. Pokud je ten druhý slušný, tak by to měl
dokázat unést. A třeba se snažit být lepším a do rozumné
míry soutěžit. Nějak s věkem začínám brát, že to tak
nějak asi příroda chce.
Co pak znám případy kolem sebe, tak při schopnosti
si nějak zachovat "chladnou hlavu" a nešpinit druhého,
tak dokáží i dlouhodobě lidi, co se takto rozešli mít
k sobě kamarádský vztah. Tam, kde se zatlouká a lže
ať již ze sobeckých důvodů, strachu z nepříjemností,
nebo i proto, aby nebyl zraněný ten druhý, tak vniknou
záště a zbytečná nepřátelství.
Takže přeji, ať se vám podaří si tu krátkou, delší nebo
i celoživotní cestu užít a nekazit si vzpomínky.
Ono nakonec nejvíc zla, ubližování a ničení je způsobených
vlastně ze strachu a někdy i (naopak) přílišné snahy neublížit.
doporučuji si vzít a rozvíjet to pozitivní a radovat se z toho,
co člověk dosáhne a kde za ním místo spálené země zůstane
trocha radosti, něco užitečného.
Když je člověk na dně a řeší to jen utápěním se v žalu
a láhvi, tak když se ohlédne nevidí moc pozitivního.
Že se z tohoto kruhu podařilo vyjít je úspěch a důvod
mít danou "múzu" rád jen za tu inspiraci/důvod na sobě
pracovat. A i pokud není štěstěna nakloněna trvalému
partnerství, tak je škoda, když si zbytečnými nároky
a hádkami zkazíte vzpomínky na to hezké.
Co se týče morálky a vztahů, tak ač sám tíhnu spíš
k představě džentlmenství a kamarádství zmiňovanému
Adverem, tak si myslím, že každý člověk má právo
na svůj názor i na jeho změnu. Smutné je čistě účelové
převlékání kabátů, ale k přiznání změny názoru je potřeba
často odvaha a je to čestnější než hrát nějaké hry.
Zmíněná dívka má nárok hledat partnera pro život
a pokud si myslí/je naděje, že by vám spolu bylo dobře,
ideálně lépe, než ve vztahu, ve kterém je nyní, tak na
tom nevidím nic špatného. Ale měla by to dokázat
přiznat příteli. Nebo i poctivě přiznat oběma, že neví
koho má raději. Pokud je ten druhý slušný, tak by to měl
dokázat unést. A třeba se snažit být lepším a do rozumné
míry soutěžit. Nějak s věkem začínám brát, že to tak
nějak asi příroda chce.
Co pak znám případy kolem sebe, tak při schopnosti
si nějak zachovat "chladnou hlavu" a nešpinit druhého,
tak dokáží i dlouhodobě lidi, co se takto rozešli mít
k sobě kamarádský vztah. Tam, kde se zatlouká a lže
ať již ze sobeckých důvodů, strachu z nepříjemností,
nebo i proto, aby nebyl zraněný ten druhý, tak vniknou
záště a zbytečná nepřátelství.
Takže přeji, ať se vám podaří si tu krátkou, delší nebo
i celoživotní cestu užít a nekazit si vzpomínky.
Ono nakonec nejvíc zla, ubližování a ničení je způsobených
vlastně ze strachu a někdy i (naopak) přílišné snahy neublížit.
