22. 10. 2016, 20:42:21
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 22. 10. 2016, 21:05:02 uživatelem er-diskusni-forum-ko.)
(22. 10. 2016, 10:21:15)adevr Napsal(a): To je celé špatně... slečna která má přítele s kterým chce zůstat a podvádí jej s tebou.
Ty si k tomu přístupný, i když víš že to nemá smysl a budoucnost...
To, že tě v dětství šikanovali mělo jistě svůj důvod, vždycky se vybírá očividně odlišný nebo nejslabší kus...
Samozřejmě vím že ti největší šikanisté mívají většinou velké problémy doma a trpí citovou deprivací..., ale nikdy si jako oběť nevyberou někoho kdo je na stupnici vnímání hodnot okolí, brán jako normální.
Nevím jestli jsi tedy introvert či asexuál, nebo kombinace obého, ale mám pochyby o tom, zda máš srovnané životní hodnoty a priority.
Už je to, že takhle poskytuješ té záletné dívce jakousi službu intimní něžnosti. mě v tom poměrně utvrzuje.
Možná i to může být ten problém že nemáš přátele.
Samozřejmě tě neznám, a soudím jen dle toho co jsi o sobě napsal, a na co jsi v textu kladl důraz, a já si v tom ohledu nečiním nárok na nějakou psychoanalýzu. Jen vycházím z textu a svých zkušeností a morálních hodnot.
Zdravím tě,
ano, celé je to špatně hned z několika důvodů, slečna má totiž také své vlastní problémy, jeden z těch hlavních problémů je třeba to, že se nechá hodně manipulovat svým okolím a není schopna dělat sama rozhodnutí a pramení to také z toho, že slečnu její první přítel mlátil, držel doma etc
Její vztah není ideální, partner je dominantnější, ona si doma nic neprosadí, je vše tak, jak on chce, nechce s ní spát, je ironický, sobecký a vidí jen hlavně sebe, ale zase není na ni nějak zlý, nemlátí ji, když se pohádají, je to prý on, kdo druhý den se přijde omluvit, ale zase, slibem neurazíš, moc slibuje a skutek utek.
Důvod, proč jej ona nechce opustit je tlak okolí, jeho a její rodiny.
Já byl tak, jak jsem zvyklý a naučený jen hodný, naslouchal, radil, podporoval, stál při ni, když bylo třeba a lásku si člověk nevybírá. Můžete mě klidně soudit, že nemám ty správné morální hodnoty, ano, avšak vždy je tu nějaké ale. Kdybych věděl, že slečna má ideální vztah a jde ji jen o úlet, nikdy bych něco takového neudělal.
Na druhou stranu ano, jsem rád za to, že jsem si našel kamarádku, spřízněnou duši, lásku, člověka, kterému věřím, možná trošku sobecké, ale nebyl v tom žádný úmysl. City byly oboustranné, začalo to vše v době, kdy to právě vypadalo na rozchod, ale ona neměla odvahu ten krok udělat...
Co se týče mé šikany v dětství, ono se ví, proč a jak to začalo. Jako dítě jsem byl veselý, živý, mluvný, společenský. Měl jsem nejlepšího kamaráda ve třídě, který babičce doma ukradl šest tisíc, já, jakožto nejlepší kamarád, jsem dostal celou tisícovku, on si nechal další a zbytek po pětistovce rozdal dalším svým kamarádům. Doma jsem měl říci, že jsem to našel na ulici. Jenže, máma nebyla hloupá a neuvěřila mi tuto historku, zatlačila na mě a šlo se to řešit do školy, od té doby si na mě on a zbylí kamarádi, co dostali po pětistovce a doma to u nich nikdo neřešil, zasedli a ono bránit se přesile nejde a děti jsou prostě děti, když vidí většinu, že něco dělá, tak se přidá a já byl tak celou základní školu otloukánek. Pocházím z malého města, kde se vše rychle rozkřikne, kde každý zná každého, a tak i se sousedy, vrstevníky začaly problémy.
Co se týče životních hodnot a priorit, kdo z nás pevně může říci, že v tom má jasno. Ano, možná to vypadá, že mám trošku jiné hodnoty a věrnost mi nic neříká, možná ano, možná ne, je nutné znát podrobnosti, než někdo začne soudit. Pravdou je, že v tuto chvíli nejsem schopen na toto odpovědět...
(22. 10. 2016, 13:31:29)kex!k Napsal(a): Normální to úplně není. Je vidět, že máš nízké sebevědomí a všechno si moc bereš. Co se sexu týče, těžko říct, ale opravdu myslíš, že to jindy, jinde, za jiných okolností nemůže být lepší? Musíš zkusit a uvidíš. Jedna má kamarádka říkala, že na sexu má ráda "to okolo", než samotný sex.
Ale jinak netuším, co poradit. Psychologa? Potřeboval bys zapracovat na sebevědomí, nebát se s holkama normálně mluvit. Já s tím měl kdysi taky problém, ale časem to nějak samo přešlo. Zjistil jsem, že holky nejsou něco nadpřirozeného, ale lidská bytost jako já jen s jiným pohlavním orgánem a trochu jiným způsobem přemýšlení. A docela jsem o ně ztratil zájem, nepotřebuju je. :P
Je pravdou, že si moc nevěřím a vše si moc beru a vše v sobě až moc řeším, jsem typická ryba. Jako domnívám se, že si uvědomuji a dokáži najít, v čem je u mě problém, ale nevím, jak to změnit, možná mi chybí i ten jiný úhel pohledu, někoho nezaujatého.
Naivně jsem se domníval, že když začnu dělat nějaký sport, v mém případě to byl bojový sport, neboť mi kolektivní sporty nikdy nešly a kvůli tomu jsem nikdy nezapadl a vždy jen seděl na střídačce, že se to nějak podepíše na mé psychice, na tom, že si budu alespoň trošku více věřit, bohužel nemám dojem, že by to mělo nějaké pozitivní dopady na mé nitro.
A komunikace s opačným pohlavím?? to je pro mě jedna velká neznámá, když dostanu čas a prostor pomalu nenuceně nějakou poznat a znám ji třeba půl roku a čas od času prohodíme nějakou tu větu, tak pak to časem přijde, že se rozpovídám, ale oslovit ženu, kterou vůbec neznám, tak vnitřně má dušička úplně křičí a jsem tak strašně nejistý, že uvnitř začnu zmatkovat a prostě konec všeho...
A sex?? Co se týče výkonu, tak nevím, pokud to není nějaká porucha, tak to bude rychlovka spíše nezkušeností, ale celkově spíše jde o ten pocit, že mě to nějak vnitřně neuspokojilo, nic mi to neříkalo, neměl jsem pocit, že bych to chtěl zkoušet znovu, spíše naopak, měl jsem pocit, že se bez této činnosti obejdu.
(22. 10. 2016, 06:28:16)d-kun Napsal(a): Zdravím, erko!
Páni, ty jsi také jeden z těch, ve kterém se mé pocity a můj život docela hodně zrcadlí. Napsal jsi to docela přehledně, to neměj starost
No co, hele, klidně to ještě párkrát zkus, ale pak budeš muset s pravdou ven. A když to holt dopadne špatně, tak tady na těch stránkách je jistě dost lidí, které o to jedno zájem nemají a třeba časem najdeš
Každopádně hodně zdaru!
Zdravím Tě,
osobně si nemyslím, že je mi co závidět, ono teď je to třeba krásné, milujeme se, ale vím, že pokud ji on nenechá, ona jej neopustí, přijde u nich svatba, děti a já zůstanu kdo ví kde, jako říkala, že o mě nechce nikdy přijít, ale víme, jak to v životě většinou chodí, já jen doufám, že o ni nikdy nepřijdu a zůstaneme alespoň kamarádi a budeme si vždy tak věřit a podporovat.
Na druhou stranu děsím se toho, až ta láska nebude a bude buď přátelství nebo nic, jak to vezmu, abych nezačal kvůli tomu zase pít, neuzavřel se ještě více do sebe a zase nezačal sedět doma x měsíců a stranit se světu venku.
NIcméně děkuji za podporu
