21. 10. 2016, 21:44:04
Dobrý večer,
tak nějak nevím, jak začít, ani proč tu jsem. Brouzdal jsem po netu a narazil na tuto stránku a zkusím se tu trošičku vypovídat...
Marně se sám sebe ptám, kdo vlastně jsem? Od dětství, kdy jsem byl v podstatě celou základní školu šikanovaný, neměl žádné kamarády etc, si životem nesu snad jakýsi vnitřní blok, strach z lidí, někomu se otevřít, najít vztah. Vytvořil jsem si nepropustnou hradbu kolem sebe, kterou, když chce někdo překonat, musí mít hodně velkou snahu a trpělivost. Mám strach lidem věřit, když už se někomu otevřu a dalo by se říci, že mě zná z nějaké části, vždy na to tvrdě doplatím a dotyčný to využije proti mě a já tak s mnoha pocity, s pocitem ublížení, křivdy, nespravedlnosti, se dál uzavírám více a více do svého nitra a mám stavy, kdy se doma o samotě opíjím a lituji se se svoji věrnou flaškou vodky, která mi také v podstatě lže, protože s každým vyspáním večerní pocit pohody mizí a já opět narážím na tvrdou realitu.
Když už navážu nějaký kontakt s někým, třeba by to mohlo vypadat i na kamarádství a já už se odhodlám, že pojedu na akci s lidmi, které sice moc neznám, ale oni mají zájem mě poznat a dávají mi šanci, tak se to vždy nějak pokazí.
Jednou jsem jel s bandou, se kterou jsem se seznámil přes internet, na jednu akci, takhle po internetu to bylo super a první léto - týden na dovolené s nimi, úplně super, za x let mé nejšťastnější období, i když z počátku bych to bez flašky asi nedal... život šel dál, rok s rokem se sešel a bylo tu opět léto a opět čas jet na dovolenou. Tentokrát si někteří vzali sebou své dívky a tu nastal problém...
Sem skromný, nesmělý, slušně vychovaný kluk, který nikdy neměl žádný vztah a tak nějak nevím kloudně, jak se s dívku bavit, vždy, když s nějakou jsem sám a mám si povídat, vždy se mi sevře v krku, v hlavě úplně vygumováno a já nevím, o čem se bavit, i když po internetu to jde samo a kolikrát nevím, kdy končit.
Ale zpět k dovolené a k jedné dívce, tak nějak jsme si padli do oka, dle jejich slov nejsem žádný namachrovaný frajírek, jsem citlivý, vnímavý, ohleduplný, prostě typický introvert a vznikalo pomalu mezi námi silné přátelství, cítil jsem, že ji mohu věřit a že ona věří mě a i když jsme se viděli všeho všudy 2x, její přítel na mě začal žárlit, což já osobně vůbec nechápal, jak někdo na mě může žárlit, na nesmělého kluka, který nikdy neměl vztah a tak kamarádství s touto bandou skončilo rychleji, než vůbec začalo.
S touto dívkou jsem však stále udržoval kontakt alespoň přes sociální síť, kde jsme se jeden druhému svěřovali, ona pomáhala mě a já zase ji s trápeními, které jsme oba měli, ji to ve vztahu neklapalo, protože její přítel je tvor, který sex k životu nepotřebuje, stále se vymlouvá, jak je unavený a sex mají buď, když už se pohádají a ona mu řekne, že má vztah úplně na nic a nebo sex mají tehdy, když má dovolenou a není tedy unaven.
Čím více jsme se poznávali, tím silnější pouto mezi námi vznikalo a začali jsme oba k sobě něco cítit, kvůli ní jsem přestal kouřit i pít, protože to byly dvě věci, které ji na mě odrazovaly a když už jsem půl roku neměl žádnou tu závislost a my se začali postupně oťukávat, jestli to, co cítí jeden, cítí i ten druhý, přišla řeč na téma, jestli nechci dojet a vidět se?
Marně jsem hledal nějaký logický důvod, proč nejet a i když jsem neřekl přímo, že nepojedu, ona to vycítila, že nechci jet a také mi to řekla na rovinu, že to cítí, to mě dohnalo k tomu, sednout do auta a jet za ní. Naše první setkání, kdy jsme byli sami dva, bylo úplně to nejlepší setkání s člověkem, který jsem kdy zažil, drželi jsme se za ruce, objímali, hodiny si povídali, ale k ničemu dalšímu nedošlo. Když jsem od ní odjížděl, úplně jsem litoval, že jsem ji nepolíbil...
Slečna je stále se svým přítelem a my se jednou do měsíce vídáme, jsou to úplně krásné chvíle s ní, dokonce jsem se odhodlal i k polibku, jenže je tu jedno ale???
Sex!!!
Jednou jela sama bez přítele k rodičům a já byl zvaný k nim domů, protože měla celý barák jen sama pro sebe a já věděl, že tam k tomu sexu s ní dojde a také došlo... Náhle se ty nejkrásnější pocity s ní změnily v nejhorší pocity, nejen že jsem v sexu nebyl žádný vytrvalec, ale spíše sprinter, tak navíc mi na sexu nepřišlo nic tak skvělého a ptal jsem se sám sebe, proč z něj všichni tolik šílí???
Slečna je to velmi krásná, nádherná, jen lehce stydlivá, doteky, polibky, vše mě vzrušuje, jen ten sex mi nic neříká. Můj počáteční neúspěch bere tak, že si myslí, že jsem to dlouho nedělal a už jsem to zapomněl, že příště to bude lepší. Ale ono to lepší nebude a dostávám se tak na stejnou úroveň, jako její přítel, který sex také moc nepotřebuje a kvůli čemu jim to ve vztahu neklape...
Jsem do slečny šíleně zamilovaný, je to první dívka, které jsem se otevřel více, než komukoliv jinému, i když ne úplně, první žena, která má o mě zájem a se kterou jsem měl první chození za ruku, první líbání, první sex... Vím, že slečna je zadaná a že přítele nehodlá opustit, tudíž tu žádný nový vztah nevznikne, i kdyby vznikl, tak si nejsem jist, jestli by nenastal stejný problém, jako s jejím přítelem, tedy problém v sexu. Nevím, jestli je to tím, že to byl můj první pohlavní styk v životě, proto trval velmi krátce a proto mě sex nějak nebavil a nic neříkal nebo je to prostě proto, že sex je mi vlastně cizí...
Takže kdo jsem vlastně??? Jsem introvert, ale jsem i asexuál???
Mám v hlavě moc myšlenek, přijde mi, že píšu moc zmateně, snad je to však nějak k pochopení.
Takže takový je můj příběh, tohle jsem
tak nějak nevím, jak začít, ani proč tu jsem. Brouzdal jsem po netu a narazil na tuto stránku a zkusím se tu trošičku vypovídat...
Marně se sám sebe ptám, kdo vlastně jsem? Od dětství, kdy jsem byl v podstatě celou základní školu šikanovaný, neměl žádné kamarády etc, si životem nesu snad jakýsi vnitřní blok, strach z lidí, někomu se otevřít, najít vztah. Vytvořil jsem si nepropustnou hradbu kolem sebe, kterou, když chce někdo překonat, musí mít hodně velkou snahu a trpělivost. Mám strach lidem věřit, když už se někomu otevřu a dalo by se říci, že mě zná z nějaké části, vždy na to tvrdě doplatím a dotyčný to využije proti mě a já tak s mnoha pocity, s pocitem ublížení, křivdy, nespravedlnosti, se dál uzavírám více a více do svého nitra a mám stavy, kdy se doma o samotě opíjím a lituji se se svoji věrnou flaškou vodky, která mi také v podstatě lže, protože s každým vyspáním večerní pocit pohody mizí a já opět narážím na tvrdou realitu.
Když už navážu nějaký kontakt s někým, třeba by to mohlo vypadat i na kamarádství a já už se odhodlám, že pojedu na akci s lidmi, které sice moc neznám, ale oni mají zájem mě poznat a dávají mi šanci, tak se to vždy nějak pokazí.
Jednou jsem jel s bandou, se kterou jsem se seznámil přes internet, na jednu akci, takhle po internetu to bylo super a první léto - týden na dovolené s nimi, úplně super, za x let mé nejšťastnější období, i když z počátku bych to bez flašky asi nedal... život šel dál, rok s rokem se sešel a bylo tu opět léto a opět čas jet na dovolenou. Tentokrát si někteří vzali sebou své dívky a tu nastal problém...
Sem skromný, nesmělý, slušně vychovaný kluk, který nikdy neměl žádný vztah a tak nějak nevím kloudně, jak se s dívku bavit, vždy, když s nějakou jsem sám a mám si povídat, vždy se mi sevře v krku, v hlavě úplně vygumováno a já nevím, o čem se bavit, i když po internetu to jde samo a kolikrát nevím, kdy končit.
Ale zpět k dovolené a k jedné dívce, tak nějak jsme si padli do oka, dle jejich slov nejsem žádný namachrovaný frajírek, jsem citlivý, vnímavý, ohleduplný, prostě typický introvert a vznikalo pomalu mezi námi silné přátelství, cítil jsem, že ji mohu věřit a že ona věří mě a i když jsme se viděli všeho všudy 2x, její přítel na mě začal žárlit, což já osobně vůbec nechápal, jak někdo na mě může žárlit, na nesmělého kluka, který nikdy neměl vztah a tak kamarádství s touto bandou skončilo rychleji, než vůbec začalo.
S touto dívkou jsem však stále udržoval kontakt alespoň přes sociální síť, kde jsme se jeden druhému svěřovali, ona pomáhala mě a já zase ji s trápeními, které jsme oba měli, ji to ve vztahu neklapalo, protože její přítel je tvor, který sex k životu nepotřebuje, stále se vymlouvá, jak je unavený a sex mají buď, když už se pohádají a ona mu řekne, že má vztah úplně na nic a nebo sex mají tehdy, když má dovolenou a není tedy unaven.
Čím více jsme se poznávali, tím silnější pouto mezi námi vznikalo a začali jsme oba k sobě něco cítit, kvůli ní jsem přestal kouřit i pít, protože to byly dvě věci, které ji na mě odrazovaly a když už jsem půl roku neměl žádnou tu závislost a my se začali postupně oťukávat, jestli to, co cítí jeden, cítí i ten druhý, přišla řeč na téma, jestli nechci dojet a vidět se?
Marně jsem hledal nějaký logický důvod, proč nejet a i když jsem neřekl přímo, že nepojedu, ona to vycítila, že nechci jet a také mi to řekla na rovinu, že to cítí, to mě dohnalo k tomu, sednout do auta a jet za ní. Naše první setkání, kdy jsme byli sami dva, bylo úplně to nejlepší setkání s člověkem, který jsem kdy zažil, drželi jsme se za ruce, objímali, hodiny si povídali, ale k ničemu dalšímu nedošlo. Když jsem od ní odjížděl, úplně jsem litoval, že jsem ji nepolíbil...
Slečna je stále se svým přítelem a my se jednou do měsíce vídáme, jsou to úplně krásné chvíle s ní, dokonce jsem se odhodlal i k polibku, jenže je tu jedno ale???
Sex!!!
Jednou jela sama bez přítele k rodičům a já byl zvaný k nim domů, protože měla celý barák jen sama pro sebe a já věděl, že tam k tomu sexu s ní dojde a také došlo... Náhle se ty nejkrásnější pocity s ní změnily v nejhorší pocity, nejen že jsem v sexu nebyl žádný vytrvalec, ale spíše sprinter, tak navíc mi na sexu nepřišlo nic tak skvělého a ptal jsem se sám sebe, proč z něj všichni tolik šílí???
Slečna je to velmi krásná, nádherná, jen lehce stydlivá, doteky, polibky, vše mě vzrušuje, jen ten sex mi nic neříká. Můj počáteční neúspěch bere tak, že si myslí, že jsem to dlouho nedělal a už jsem to zapomněl, že příště to bude lepší. Ale ono to lepší nebude a dostávám se tak na stejnou úroveň, jako její přítel, který sex také moc nepotřebuje a kvůli čemu jim to ve vztahu neklape...
Jsem do slečny šíleně zamilovaný, je to první dívka, které jsem se otevřel více, než komukoliv jinému, i když ne úplně, první žena, která má o mě zájem a se kterou jsem měl první chození za ruku, první líbání, první sex... Vím, že slečna je zadaná a že přítele nehodlá opustit, tudíž tu žádný nový vztah nevznikne, i kdyby vznikl, tak si nejsem jist, jestli by nenastal stejný problém, jako s jejím přítelem, tedy problém v sexu. Nevím, jestli je to tím, že to byl můj první pohlavní styk v životě, proto trval velmi krátce a proto mě sex nějak nebavil a nic neříkal nebo je to prostě proto, že sex je mi vlastně cizí...
Takže kdo jsem vlastně??? Jsem introvert, ale jsem i asexuál???
Mám v hlavě moc myšlenek, přijde mi, že píšu moc zmateně, snad je to však nějak k pochopení.
Takže takový je můj příběh, tohle jsem
