04. 09. 2016, 12:40:29
Přeji všem zde krásný den,
vzhledem k tomu, že jsem zde nová, chtěla bych se představit a také se trchi svěřit se svým trápením. Nevím zda jsem opravdový asexuál, ale v pořádu na 100% nebudu, když ve svém věku za sebou nemám jedinou seuální zkušenost ani žádný pořádný vztah. Velice se tím trápím a stydím se za to. Připadám si jako méněcenná osoba, jako podřadný člověk, který nemá na tomto světě pro nikoho a pro nic žádný význam. Snad to kdysi spustila brutální školní šikana. Od té doby jsem se začala uzavírat do sebe do svého světa a zároveň se z toho "ulity" pokouším léta vyhrabat, ale daří se to jen částečně. A v intimní oblasti je to stále tragické, přitum fantazie mi běží na plné obrátky jako šílená, ale v reálném životě jsem nule. Přesto jsem se pokoušela a poukouším o seznámení přes různé seznamky, zatím bohužel neúspěšně, asi na mě byla ta moje ostuda příliš vidět a také jsem extrémní introvert, skouzávám ke chronickému samotářstí. Přitom bych tak ráda u sebe měla nějakou spřízněnou duši a časem i rodinu, vždyť i moje kamaráda věčně bojující se silnou nadváhou uspěla a našla si partnera, tak proč já nic? Proč já jsem pořád za tu, která nikam nazapadá ? A nebo jsem opravdu taková zrůdička ? Anebo jsem nemocná? Nebo jsem se narodila asexuální a bylo mi souzeno dožít v samotě ? Já stále doufám, že někde zbývá jikřička naděje.
Předem děkuji všem co v sobě najdou sílu toto přečíst a rozumně odpovědět
Evulína
vzhledem k tomu, že jsem zde nová, chtěla bych se představit a také se trchi svěřit se svým trápením. Nevím zda jsem opravdový asexuál, ale v pořádu na 100% nebudu, když ve svém věku za sebou nemám jedinou seuální zkušenost ani žádný pořádný vztah. Velice se tím trápím a stydím se za to. Připadám si jako méněcenná osoba, jako podřadný člověk, který nemá na tomto světě pro nikoho a pro nic žádný význam. Snad to kdysi spustila brutální školní šikana. Od té doby jsem se začala uzavírat do sebe do svého světa a zároveň se z toho "ulity" pokouším léta vyhrabat, ale daří se to jen částečně. A v intimní oblasti je to stále tragické, přitum fantazie mi běží na plné obrátky jako šílená, ale v reálném životě jsem nule. Přesto jsem se pokoušela a poukouším o seznámení přes různé seznamky, zatím bohužel neúspěšně, asi na mě byla ta moje ostuda příliš vidět a také jsem extrémní introvert, skouzávám ke chronickému samotářstí. Přitom bych tak ráda u sebe měla nějakou spřízněnou duši a časem i rodinu, vždyť i moje kamaráda věčně bojující se silnou nadváhou uspěla a našla si partnera, tak proč já nic? Proč já jsem pořád za tu, která nikam nazapadá ? A nebo jsem opravdu taková zrůdička ? Anebo jsem nemocná? Nebo jsem se narodila asexuální a bylo mi souzeno dožít v samotě ? Já stále doufám, že někde zbývá jikřička naděje.
Předem děkuji všem co v sobě najdou sílu toto přečíst a rozumně odpovědět
Evulína