Jak na rodiče?

[An-diskusni-forum-ne]

ahoj, jsem tu nová (ale asexuál neoficiálně jsem už 2 roky).
Problém s rodiči nemusím řešit, protože se o mě až tak nezajímají a asi bych jim to ani neřekla. Nejsou moji vlastní a nemám s nimi takový vztah. Mě teda připadá trochu divné, že by tvoje mamka očekávala vztah už v tak mladém věku (já jsem věřící, tak pro mě platí: až po svatbě). I když, jestli je prostě taková "moderní", tak ti to ani trochu nezávidím.

Máma není moderní....nebo není až tak moc moderní.
On je problém i v tom, že ona mi nerozumí(jasně, vím tohle říkají všechny děti, ale mi jsme opravdu velmi rozdílné a ty rozdíly způsobují, že se občas hádáme a vlastně ty rozdíly používáme jako chyby a důvody k hádce). Já nejsem společenská, mám i trochu strach z lidí, štítím se lidského doteku, nechci děti, svatbu, velký dům atd, atd. No, a ona je úplný opak.
A k tomu očekávání vztahu v tak mladém věku(mimochodem až tak mladá si nepřijdu), tak asi takhle. Ono když okolo mě mladé holky(včetně mích kamarádek) randí o sto šest, tak mámu chápu, že má třeba strach, jestli jsem normální, když o to vlastně nemám zájem. Proto jí to chci říct, aby jsme si to mezi sebou ujasnili a přestaly ty řečičky o tom, jestli se někdy vdám, nebo otázka typu: A co chlapci?

---

Hmmm, to vypadá jako celkem slušný problém - pokud matka začala aktivně "dohazovat" v době, kdy jiní rodiče ještě běžně říkají "máš na kluky čas" nebo "až doděláš školu", nejspíš se jí asexualita moc zamlouvat nebude. Být to o dva roky později, tak bych doporučoval jít s pravdou ven, ale za těchto okolností by se mohlo stát, že se s tím matka nejen nespokojí, ale že bude aktivně pokoušet asexualitu "vyléčit" a výsledek by byl, eufemisticky řečeno, nedobrý pro obě dvě strany.

Takže je tu buď druhá ChildFreeManova alternativa (tj. "Kluci jsou telata, počkám až zmoudří"* a/nebo "Jsem zodpovědná dcera, nebudu randit, dokud nedodělám školu"), nebo si najít nějaký (nejlépe matkou podporovaný) koníček, který "sežere" veškerý volný čas, takže ani matka se nebude divit absenci randění.

Ještě mne napadají drsnější metody, ale ty byly moc náročné nebo by nejspíš ani nefugovaly. Snad jediná vyjímka, která by mohla fungovat, je vysvětlit jí, jak ponižující, znechucující a psychicky deptající je její chování, ale musel by se vystihnou okamžik, kdy bude "dohazovat" v okruhu blízkých příbuzných, a postupně jí dovést k "Prozření" (tj. okamžiku, kdy sama pochopí, jak špatně se v tomto ohledu vůči své dceři chová). Ti příbuzní jsou nutní - o samotě nebo před cizími lidmy by to nefungovalo, protože zpětná vazba od okolí je nezbytně nutná součást.

Minimálně u mně to (dočasně) fungovalo pokaždé, když to otec (který mněl neustále trapné řeči o tom, jestli už někoho mám) zkusil před mou tetou, která ho vždy zpražila tím, že v tomto ohledu nikdo nemá nikoho do ničeho nutiit a že každý má svoje potřeby nastavené různě. Bohužel otec se k "Prozření" nikdy nedostal (nebo dostal, ale úspěšně ho ignoroval), ale na ty v tomto ohledu více vnímavé to fungovat může.

*Někteří nezmoudří nikdy

To mě napadlo jako první důvod proč jí(proč nikomu)nic neříkat. Strach z toho, že by mě dotyčný chtěl léčit. Ble! Jinak, já se dobře učím(páni znělo to namyšleněji, než jsme čekala), takže varianta, že bych si hrála na super slušnou dcerušku, padá, nebot taková jsem a rodiče vědí že chci vystudovat.
Najít si nějaký koníček, není špatný nápad, jen nevím kam bych ho do svého nabytého programu vtěsnala. Budu upřímná, ono to během školního roku, není tak hrozné, ale ted o prázdninách, kdy jsou všude mladistvé skupinky a zamilované párečky....nic moc.