Ahoj

[Magr-diskusni-forum-amal]

... Trvalo mi dlouho si to přiznat, ale čím víc o asexualitě vím, tím víc chápu, že nejsem "rozbitá" nebo divná, a vlastně se mi dost ulevilo, že existuje víc lidí jako já.

Když tak o tom přemýšlím, tak přesně tohle je to, co by asexuálům, kteří zatím ještě nevědí, že vlastně jsou asexuálové, pomohlo asi nejvíc - pokud by se každý dozvěděl, že není "rozbitý", pokud nechce sex jako ostatní. A to nejen asexuálům samotným, ale i těm ostatním, co například skončí jako oběťi neúspěšných vztahů (resp. pokusů o vstah), protože pak by nemuseli obviňovat jak partnera, tak sebe (zvrhlou logikou stylem "nechce mít se mnou sex" -> "nemiluje mně/má někoho jiného/už se mu nelíbím/...").

Bohužel, jediný (relativně) spolehlivý způsob, který mně napadá, je to, aby se alespoň zmínka o existenci asexuality dostala do učebic. Pří dnešním stavu školství to sice vypadá poměrně chmurně a tudíž nepravděpodobně (viz např. toto vlákno), ale vzhledem k tomu, že školství a příbuzné obory jsou stále více pod vlivem rozličných, ehm, "genderově uvědomělých" živlů, není to zdaleka nemožné (dokonce i v historicky krátké době). Pokud se totiž pustí do unifikace sexuální výchovy (či jak se to pak bude jmenovat), tak pokud by asexualitu z libovolného důvodu nezařadili do učebních textů, bude relatvině jednoduché zatlačit na ně, aby tento omyl napravili, jinak si by si média mohla následně smslnout na tom, jaké to ze sebe na ministertstvu udělali pokrytce a "sexuální šovinisty"


PS: Minulý odstavec neberte zas tak vážně, neboť autor je poněkud rozjařen pozitivními zprávami ohledně své druhé "menšinové orientace", hlavně touto (zde je její česká, poněkud zbulvarizovaná verze, ve které samozřejmě nechybí místně oblíbená fráze o "zamrzání pekla" ).