Co jsem?

[Magr-diskusni-forum-amal]

Nestává se mi často, že bych našla člověka, kterého bych nazvala hezkým nebo k není cítila touhu. Vždy mně jen člověk okouzlí tím, co děla nebo talentem. Mám na ploše telefonu zpěvák nejmenované kapely. Dle všech vypadá "přitepleně", "jako buzík" nebo je podle nich zkrátka ošklivý. Mně se však líbí jeho hlas a to je vše, nemám zapotřebí komentovat jeho vzhled.

Existuje poddruh aseuxality nazývaný sapiosexualita, kde je vzhled a pohlaví nepodstatný detail a dotyčného zajímá pouze mysl samotná.

PS: V některých hudebnních žánrech je "vypadat jako buzík" součást image, v extrémních případech dokonce ani nejde poznat, jakého pohlaví členové kapely vůbec jsou

Mimo to se děsím jakéhokoli doteku. Potřeseno ruky, objetí, Pusa na tvář ze slušnosti nebo tak. Jako bych se toho štítila. Vlastně kvůli tomu nejezdím ani MHD nebo nechodím do školní jídelny, abych se nemusela mačkat ve frontách nebo autobusech.

Hmmm, nejsem sice psycholog, ale tipuju, že tohle není jen asexualita, respektive že asexualita bude jen jedna z částí celku, bohužel bez dalších informací můžu jen odhadovat ... nicméně doporučuju najít si na webu něco o tzv. "poruchách" osobnosti, konkrétně schizoidní (tu sám mám), vyhýbavé a poruchách autistického spektra.

Jinak vyhýbání se davům ve školdní jídelně a MHD bohužel není dlouhodobně výhodné řešení (takoví lidé pak končí jako agorafobici nebo, bohové a kami chraň, hikikomori), protože bohužel život v civilizované společnosti čas od času vyžaduje vyskytovat se v místě se zvýšenou koncetrací ostatních lidí. Lepší řešení je pomalu si zvykat (budovat si pozitivní zpětnou vazbu), případně, s dostatečnou dávkou sebevědomí a asertivity, se rovnou naučit stát ve frontě nebo cestovat v MHD bez zbytečného mačkání se (i když uznávám, že pro dospělého muže s pohledem schopným rozplakat malé děti je to o dost jednodušší než pro křehkou sedmnáctiletou dívenku) a vyhýbat se pouze případům, kdy se mačkání už nejde vyhnout (např. tím, že počkám na další spoj).