Vztah se sexuálem?

[Magr-diskusni-forum-amal]

... a hlavně cítím, že je na mě vyvíjen tlak, ačkoliv to partner popírá! Tlak tam přece je, protože je ode mě prostě něco očekáváno.

Očekáváno ... kým? Společností? Veřejným míněním? Státem? Pokud jde o to, co dělají či nedělají dva dospělí lidé dobrovolně ve svém soukromí (tedy pokud nikoho neobtěžují a neporušují žádný zákon), tak se mohou Společnost, Veřejné mínění i Stát jít vycpat.

Kdyby lidé dělali jen to, co je od nich očekáváno, svět by byl velmi nudné a ponuré místo.

Pokud se někdo něčeho bojí tak to tím strachem často přivoláv ... strach svazuje, kazí to hezké a vede člověka k tomu, že se chová o něco málo jinak a tím to co si nepřeje sám vyvolá.

Přesně tak, strach například vyvolává stres a ten způsobuje, že člověk reaguje jinak než normálně, například je podrážděnější a reaguje i na podněty, které by za normálních okolností v klidu přešel. Obecně, stav toho, jak se cítíme uvnitř, ovlivňuje to, jak vnímáme okolní svět (filosoficky řečeno, sami sobě jsme Platónovou jeskyní) a pokud očekáváme špatné věci, přestáváme vnímat ty dobré.

A i pokud se při tomto přístupu lidé rozejdou, tak si stejně odnesou větší obohacení než pokud pak vzpomínají na to, jak měli strach a nakonec to, čeho se báli, přišlo.

Ano, je hloupé si strachem a obavami zničit krásné zážitky. I když vztah skončí, můžeme na něj stále mít krásné vzpomínky (slovy hrdiny filmové klasiky, "Vždycky budeme mít Paříž.").