29. 09. 2014, 23:56:41
Ahojky všem,
zrovna jsem přemýšlela, jaká je ten internet úžasná věc. Já jsem si vážně dlouhou dobu myslela, že jsem divná. Je mi 22 a pořádně jsem do teď s nikým nechodila. Což samozřejmě neuniklo pozornosti mojí drahé maminky, která je vážně hrozně fajn, ale touží po vnoučatech. Na to že jsem zřejmě asexuální (a že vůbec něco takového existuje) jsem přišla teprve nedávno. Vlastně to nevím úplně jistě, protože vím, že bych jednou moc chtěla mít rodinu (ale co si budeme povídat, to už jde dnes zařídit i jinak, než "přírodní" cestou). Taky bych chtěla mít partnera, ale prostě bez sexu. Četla jsem už pár příspěvků o tom, že si musí člověk počkat až se zamiluje, ale můj názor je, že tohle prostě ví. Kvůli neustálým poznámkám svých rodičů, jsem se rozhodla jim o tom říct. Napadlo mě ale, jestli nevíte o nějakém šetrném způsobu, ze zkušenosti, jak tohle někomu vysvětlit. Jsou chápaví a milující, prostě vzor rodičovství, ale opravdu nevím, co tohle s nimi udělá. Takový ten klasický obrázek rodiny, je u nich na prvním místě. A jak už jsem se zmínila na začátku, mamka na mě začala tlačit ohledně dětí(to je ironie, já ještě ani nenatáhla hodiny, a ona už je slyší tikat
). Nechci to vykládat všem na potkání, ale myslím, si, že si zaslouží vědět, proč jsem taková, jaká jsem. Upřímně nečekám od vás rozhřešení, ale moc se mi ulevilo, že se mám komu svěřit. Tohle člověk ze sebe u kafe jen tak nevysype Zatím papa Audry
zrovna jsem přemýšlela, jaká je ten internet úžasná věc. Já jsem si vážně dlouhou dobu myslela, že jsem divná. Je mi 22 a pořádně jsem do teď s nikým nechodila. Což samozřejmě neuniklo pozornosti mojí drahé maminky, která je vážně hrozně fajn, ale touží po vnoučatech. Na to že jsem zřejmě asexuální (a že vůbec něco takového existuje) jsem přišla teprve nedávno. Vlastně to nevím úplně jistě, protože vím, že bych jednou moc chtěla mít rodinu (ale co si budeme povídat, to už jde dnes zařídit i jinak, než "přírodní" cestou). Taky bych chtěla mít partnera, ale prostě bez sexu. Četla jsem už pár příspěvků o tom, že si musí člověk počkat až se zamiluje, ale můj názor je, že tohle prostě ví. Kvůli neustálým poznámkám svých rodičů, jsem se rozhodla jim o tom říct. Napadlo mě ale, jestli nevíte o nějakém šetrném způsobu, ze zkušenosti, jak tohle někomu vysvětlit. Jsou chápaví a milující, prostě vzor rodičovství, ale opravdu nevím, co tohle s nimi udělá. Takový ten klasický obrázek rodiny, je u nich na prvním místě. A jak už jsem se zmínila na začátku, mamka na mě začala tlačit ohledně dětí(to je ironie, já ještě ani nenatáhla hodiny, a ona už je slyší tikat
). Nechci to vykládat všem na potkání, ale myslím, si, že si zaslouží vědět, proč jsem taková, jaká jsem. Upřímně nečekám od vás rozhřešení, ale moc se mi ulevilo, že se mám komu svěřit. Tohle člověk ze sebe u kafe jen tak nevysype Zatím papa Audry