15. 05. 2014, 10:46:35
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 15. 05. 2014, 10:52:45 uživatelem base-diskusni-forum-life.)
(15. 05. 2014, 10:29:55)Morwen Napsal(a):(15. 05. 2014, 06:55:08)Incomplete Napsal(a): Jenže co na iluzi nestojí? Nechci partnerské vztahy asexuálů nijak shazovat, ale záleží na konkrétní dvojici a jejich náhledu na vztah, protože asexuální partnerství je, více či méně, jistou formou přátelství, řekl bych. Avšak opět zdůrazňuji, že vyjadřuji jen a pouze svůj názor, v žádném případě si netroufám tvrdit, že je to pravda. A naivní jsem až hanba. Kdyby to byl jediný zdroj mé omezenosti, to bych si pískal.
To je zásadní problém všech vztahů (nejen partnerských a je jedno sexuálů nebo asexuálů, přátelských, kamarádských, rodinných...). A základ pro tvorbu iluzí vychází podle mého názoru z toho, že máme iluze hlavně sami o sobě a hrozně těžko se jich vzdáváme... je jednodušší "obvinit" někoho jiného.
A největší problém je, že v podstatě neznáme nic jiného, protože "všichni to dělají takto" (= s iluzemi) a když se někdo pokusí to udělat jinak, považujeme to za "výjimku potvrzující pravidlo"... a čekáme, že "si stejně nabije hubu"... protože ten "idealista" by měl k vytvoření vztahu blížícímu se něčemu takovému - ideálnímu, někde vyhrabat někoho podobného sobě... někoho, kdo je už schopen trochu s iluzemi pracovat a hlavně komunikovat, komunikovat, komunikovat (nejen sdělit informaci, ale pokusit se získat i reakci a na tu pak reagovat atd., tímto je možné dojít k nečekaným závěrům)... a tím iluze pokoušející se vzniknout likvidovat nebo aspoň omezovat jejich vznik...
A největší iluzi si vytváříme tehdy, když zapomínáme, že zvláště vztahy se vyvíjejí... je velmi těžké se s tím smířit, ale změna je nejzákladnější a určující prvek života... prostě to tak je, ať se mi líbí nebo nelíbí (a jistě mi snadno uvěříte, že se mi to často nelíbí)
Na tenpolakis/baselife (člověče ty mě mateš) jsem reagovala tak, jak jsem reagovala, protože mi jeho rozpoložení, úvahy a směřování přišly hodně známé a blízké... tedy jsem aplikovala svoje osobní zkušenosti s tím, že by mu mohly pomoct, když se nachází ve velmi podobném stádu vývoje
bych toto (a vůbec většinu svých zkušeností či znalostí) použít nemohla a ani nechtěla... jeho "vývojové stádium" je naprosto jiné než moje a nejspíš i proto pro mne také velmi zajímavé...
to Morwen...jsem rád,že píšeš tak jak to vnímáš , cítíš..spoustu lidí tu píše za každou cenu s často úplně jiným smyslem než jaký by měl být...a to soucítit se v obdobných případech a zkušenostech..a potom připadně vyjádřit svůj názor, popřipadě poradit...
(15. 05. 2014, 10:46:35)baselife Napsal(a):(15. 05. 2014, 10:29:55)Morwen Napsal(a):(15. 05. 2014, 06:55:08)Incomplete Napsal(a): Jenže co na iluzi nestojí? Nechci partnerské vztahy asexuálů nijak shazovat, ale záleží na konkrétní dvojici a jejich náhledu na vztah, protože asexuální partnerství je, více či méně, jistou formou přátelství, řekl bych. Avšak opět zdůrazňuji, že vyjadřuji jen a pouze svůj názor, v žádném případě si netroufám tvrdit, že je to pravda. A naivní jsem až hanba. Kdyby to byl jediný zdroj mé omezenosti, to bych si pískal.
To je zásadní problém všech vztahů (nejen partnerských a je jedno sexuálů nebo asexuálů, přátelských, kamarádských, rodinných...). A základ pro tvorbu iluzí vychází podle mého názoru z toho, že máme iluze hlavně sami o sobě a hrozně těžko se jich vzdáváme... je jednodušší "obvinit" někoho jiného.
A největší problém je, že v podstatě neznáme nic jiného, protože "všichni to dělají takto" (= s iluzemi) a když se někdo pokusí to udělat jinak, považujeme to za "výjimku potvrzující pravidlo"... a čekáme, že "si stejně nabije hubu"... protože ten "idealista" by měl k vytvoření vztahu blížícímu se něčemu takovému - ideálnímu, někde vyhrabat někoho podobného sobě... někoho, kdo je už schopen trochu s iluzemi pracovat a hlavně komunikovat, komunikovat, komunikovat (nejen sdělit informaci, ale pokusit se získat i reakci a na tu pak reagovat atd., tímto je možné dojít k nečekaným závěrům)... a tím iluze pokoušející se vzniknout likvidovat nebo aspoň omezovat jejich vznik...
A největší iluzi si vytváříme tehdy, když zapomínáme, že zvláště vztahy se vyvíjejí... je velmi těžké se s tím smířit, ale změna je nejzákladnější a určující prvek života... prostě to tak je, ať se mi líbí nebo nelíbí (a jistě mi snadno uvěříte, že se mi to často nelíbí
Na tenpolakis/baselife (člověče ty mě mateš
to Morwen...jsem rád,že píšeš tak jak to vnímáš , cítíš..spoustu lidí tu píše za každou cenu s často úplně jiným smyslem než jaký by měl být...a to soucítit se v obdobných případech a zkušenostech..a potom připadně vyjádřit svůj názor, popřipadě poradit...
..někdy mi to tu přijde ..jako kdyby se tu určovali, různé směry..a ty si pak vyber..jako ve škole....znát všechno,ale vlastně nevědět potom nic...ale možná je dobré znát všechny náhledy....ale zas má člověk v tom zmatek, takže těžko řict takhle z hlavy.....
