...najít sám sebe...je hodně těžké..

[base-diskusni-forum-life]

Hm , má to na mě až příliš akademický, vědecko-sociálně-psychologický teoretický náhled, ovšem každý člověk je jiný a nejlépe se mi dýchá, zvlášt v takto závažných věcech, když si řekneme, jak to bylo a je , než se nadále trápit a vědět, že to je nevyřešené, nehledě na to, že v podstatě jsme to chtěli ukončit oba, akorát, protože jsem byl taktnější a v něco jsem doufal, nechal jsem jak to vyplyne..a ona ten krok k rozchodu udělala, pár hodin, před mojím chtíčem jí to dát nějak najevo a nëmějte obavy..to že se něco děje cítí oba..aniž bychom si něco řekli, protože v takovýchto situacích člověk není nikdy upřímný jak k sobě, tak druhému..takže asi tak...a nyní už v podstatě ani nemám co ztratit, ale z mého pohledu spíš získat a to dobrého přítele ,zakládat nějaké hypotézy ...tipu co-by , kdyby....v tom se fakt nechci štourat...Rozchod byl neštastně vyřešen...a já mám tu potřebu dát to do roviny alespoň neutrálu..protože časem se vše vyřeší...
Riziko překvapení to, že si s ní promluvím ,tak jak to vlastně bylo, bude u ní velké..o tom jsem přesvědčen , ale protože jsem s vlastní osobou a uvědoměním taky někde jinde, domnívám se, že to bude nejlepší řešení...a ruku na srdce nikdo ať je jaký-koliv nechce skončit sám i s přesvědčením, že si myslí že je v pohodě sám se sebou--není..a nikdy nebude, protože vždy přijdou momenty v životě, kdy si člověk řekne...pořád je lepší mít dobrého přítele než tu zůstat sám..teď tím myslím ne ve vztahu soužití...ale prostě mít kolem sebe lidi, s kterými je nám přijemně..
....a ta naděje, že by třeba tolerovala tu malou nuanci v intimitě..je minimální, ale možná...