03. 04. 2014, 18:41:05
Přeju všem krásný večer,
již nějaký čas pasivně navštěvuju tento web a chvíli mi trvalo, než jsem se osmělil a řekl si, že bych se měl také představit a rozšířit zdejší mozaiku lidí a osobností.
Nejsem si zcela jistý, že jsem úplný asexuál, ale mám k asexualitě určitě blízko, či přinejmenším jevím o sex minimální zájem. Měl jsem x partnerek, dokonce mám za sebou dvě manželství, obě skončily zcela stejně, pro nedostatek sexu z mé strany. Obě mé ženy mě svým způsobem opouštěly nerady a byli jsme nadále kamarády. Všechno, zejména v tom druhém, bylo super, jen kdyby nemusel být ten sex.
Můj problém je však v tom, že se mi ženy líbí, jsem rád v jejich společnosti a aby toho nebylo málo, mám zjevně určitý sexappeal či charisma a přitahuji je a ony chtějí mne v očekávání něčeho, co bohužel nikdy nepřijde. Rád s nimi chodím do společnosti, třeba začneme spolu i chodit, všemožně však oddaluji onen kritický moment. Byl jsem tak rád za svou druhou ženu, která byla v tomto směru velmi tolerantní a měli jsme spolu přes čtyři roky skvělý vztah, založený na něžnostech, vzájemné podpoře a sdílení volného času, aktivit a zájmů. Vychutnávali jsme si všechny radosti, které život přináší s jednou jedinou výjimkou, a totiž sexu. Troufám si tvrdit, že v určitou dobu jsme měli úžasný vztah, který nám celé okolí závidělo. Pořád však doufala, že se to zlomí a že to přijde… No a nepřišlo…
Nemám k sexu odpor, jsem ho i schopen, jen mi přijde jako hrozně zbytečná aktivita, nebaví mě, nemám z něj žádný požitek a přijde mi i do jisté míry degradující (vůči ženě). Za vyjádření lásky a citu mnohem víc než vykonávání určitých pohybů považuji třeba objetí, pohlazení, vyslyšení toho druhého, jemný dotyk, určité gesto, sdílení všeho možného až po banality, že třeba uvařím oblíbené jídlo k večeři, tedy momenty, které – jsem si vždy naivně myslel – ženu potěší mnohem více, než kdybych jí někde jen „sklátil“.
Mám svůj věk a po dvou manželstvích, které zanechaly určité šrámy, jsem už hodně opatrný. Děsí mě však představa, že bych byl do konce života sám. A tak jsem tak nějak doputoval až sem. Při čtení řady příspěvků člověk získá určitou perspektivu, pocit sounáležitosti, že není se svým „problémem“ sám, za což jsem vděčný. Bohužel jsem konfrontován se svým okolím. Mám netradiční práci, v níž denně jednám s lidmi, jsem hodně komunikativní, živím se slovem a písmem, jsem výrazný extrovert, cestuji po světě a mou prací je s lidmi navazovat kontakt a komunikovat s nimi. O to spíš mé okolí nechápe, proč jsem sám, proč mě opouští jedna žena za druhou, když mám „všechno“ a vedu tak „úžasný“ život. Bohužel si mě lidé nemohou zaškatulkovat do kolonky „ten je divnej“, „ten je teplej“ apod., naopak řeší, proč nemám děti, proč nemám ženskou, když jsem tak „skvělá“ partie. Je to hodně únavné. Začínám si připadat jak schizofrenik, protože vedu jakýsi dvojí život, navenek jsem nějak vnímán a do jisté míry i tak musím vystupovat, přitom jsem někdo úplně jiný. A nejsmutnější je, že to je jen kvůli sexu. Jako kdyby to měla být alfa a omega všeho. Asi je.
Díky za vyslyšení.
již nějaký čas pasivně navštěvuju tento web a chvíli mi trvalo, než jsem se osmělil a řekl si, že bych se měl také představit a rozšířit zdejší mozaiku lidí a osobností.
Nejsem si zcela jistý, že jsem úplný asexuál, ale mám k asexualitě určitě blízko, či přinejmenším jevím o sex minimální zájem. Měl jsem x partnerek, dokonce mám za sebou dvě manželství, obě skončily zcela stejně, pro nedostatek sexu z mé strany. Obě mé ženy mě svým způsobem opouštěly nerady a byli jsme nadále kamarády. Všechno, zejména v tom druhém, bylo super, jen kdyby nemusel být ten sex.
Můj problém je však v tom, že se mi ženy líbí, jsem rád v jejich společnosti a aby toho nebylo málo, mám zjevně určitý sexappeal či charisma a přitahuji je a ony chtějí mne v očekávání něčeho, co bohužel nikdy nepřijde. Rád s nimi chodím do společnosti, třeba začneme spolu i chodit, všemožně však oddaluji onen kritický moment. Byl jsem tak rád za svou druhou ženu, která byla v tomto směru velmi tolerantní a měli jsme spolu přes čtyři roky skvělý vztah, založený na něžnostech, vzájemné podpoře a sdílení volného času, aktivit a zájmů. Vychutnávali jsme si všechny radosti, které život přináší s jednou jedinou výjimkou, a totiž sexu. Troufám si tvrdit, že v určitou dobu jsme měli úžasný vztah, který nám celé okolí závidělo. Pořád však doufala, že se to zlomí a že to přijde… No a nepřišlo…
Nemám k sexu odpor, jsem ho i schopen, jen mi přijde jako hrozně zbytečná aktivita, nebaví mě, nemám z něj žádný požitek a přijde mi i do jisté míry degradující (vůči ženě). Za vyjádření lásky a citu mnohem víc než vykonávání určitých pohybů považuji třeba objetí, pohlazení, vyslyšení toho druhého, jemný dotyk, určité gesto, sdílení všeho možného až po banality, že třeba uvařím oblíbené jídlo k večeři, tedy momenty, které – jsem si vždy naivně myslel – ženu potěší mnohem více, než kdybych jí někde jen „sklátil“.
Mám svůj věk a po dvou manželstvích, které zanechaly určité šrámy, jsem už hodně opatrný. Děsí mě však představa, že bych byl do konce života sám. A tak jsem tak nějak doputoval až sem. Při čtení řady příspěvků člověk získá určitou perspektivu, pocit sounáležitosti, že není se svým „problémem“ sám, za což jsem vděčný. Bohužel jsem konfrontován se svým okolím. Mám netradiční práci, v níž denně jednám s lidmi, jsem hodně komunikativní, živím se slovem a písmem, jsem výrazný extrovert, cestuji po světě a mou prací je s lidmi navazovat kontakt a komunikovat s nimi. O to spíš mé okolí nechápe, proč jsem sám, proč mě opouští jedna žena za druhou, když mám „všechno“ a vedu tak „úžasný“ život. Bohužel si mě lidé nemohou zaškatulkovat do kolonky „ten je divnej“, „ten je teplej“ apod., naopak řeší, proč nemám děti, proč nemám ženskou, když jsem tak „skvělá“ partie. Je to hodně únavné. Začínám si připadat jak schizofrenik, protože vedu jakýsi dvojí život, navenek jsem nějak vnímán a do jisté míry i tak musím vystupovat, přitom jsem někdo úplně jiný. A nejsmutnější je, že to je jen kvůli sexu. Jako kdyby to měla být alfa a omega všeho. Asi je.
Díky za vyslyšení.