Pocit

[Bl-diskusni-forum-ues]

Ahoj, protože jsem prožívala něco podobného jako ty, mohu říci, že jsi asexuálka. Na rozdíl ode mne sis přítele vzala, já se se svým po šestiletém vztahu rozešla, protože jsem už dál nemohla. Ještě dnes si vybavuji, jak moc se mi hnusil, když se jako normální chlap snažil dostat mě do postele a jak jsem se vymlouvala, popř. pohádala, aby k tomu nemuselo dojít. Také jsem ho měla velmi ráda, měli jsme podobný náhle na život, četli stejné knihy, poslouchali stejnou hudbu a hodně se nasmáli, velmi jsem ho milovala, když mě jen obejmul bez jakýchkoli postranních úmyslů. Rozešla jsem se s ním poté, co jsem zjistila, že právě mám ještě velkou část svého života před sebou a když jsem se podívala na přítelova otce, který byl čilý ještě v šedesáti, tak jsem si uvědomila, že nejsem schopná ani ochotná snášet další část života v přetvářce a sebezapírání. U tebe jsou bohužel děti, což ti naprosto neulehčuje jakékoli další rozhodování, ale jakmile jsi ve stádiu, že se ti v určitých chvílích hnusí, bude se to stupňovat a buď to se podřídíš a ztratíš tak samu sebe, nebo odejdeš. Jiná možnost, než tyto dvě se ti nenabízí, protože muž se zřejmě ve svých nárocích a potřebách jako chlap v produktivním věku nezmění. Ještě jednou radím, podívej se na jeho otce, jak dlouho cca bude mít tvůj muž apetit. Bohužel se nelze svěřit nikomu z okolí, to znám, ale tady jsi správně, hlavu vzhůru, nejsi v tom sama .