Pocit

[car-diskusni-forum-evna]

S čím přesně nesouhlasíte,prosím?Já se jen snažím sama v sobvě zorientovat a najít odpověď na můj vnitřní znepokojivý pocit...snad nedojdu k závěru,že jsem si to všechno měla dál pěkně dusit v sobě jako už tolik let a nebude mě ta odvaha se sem zapojit mrzet...myslela jsem,že tu najdu někoho,s kým bych to mohla všechno pomalu rozebrat,najít odpovědi,snad i pomoc...nemůžu přece z jednoho vypsání střepat tíhu nasbíranou za mnoho let,stručnost pak vytváří komunikační šum
...děkuji za pochopení

Ale já to nemyslel nijak špatně, pouze jsem popsal očividnou skutečnost.
Psaní jako terapie skutečně funguje...ale vy jste plná negace a máte pocit že když jste s něčím pro Vás niterním vyšla najevo, tak každá odpověď kterou jste si nepředstavila a nepřinese Vám kýžené pohlazení po duši, je útokem.
Není tomu tak...myslím naopak že Vaše vyznání a hledání bylo sympatické, jen zde očekávejte i jistou otrlost.
Jsem toho příkladem.

Moc se omlouvám,není to tak,že bych nedovedla přijmout kritiku nebo,že když mi někdo neřekne přesně slova,co čekám,tak je zle...možná je to vnitřní vztahovačnost částečně jako povahový rodinný rys a částečně jeden z projevů lehké panické poruchy.Samozřejmě,že když už jsem se odhodlala tu odhalit svou duši,tak jsem ráda za všechny názory.Citát pod čarou mě zmátl.Život mi moc pohlazení nedává,tak už je asi pak neumím příjmat...ale jinak jsem dost citlivá až labilní duše s velmi bohatým vnitřním životem,pak něco tak realistického jako sex ani nepotřebuji,nemusím mít všechno,ach joo...pořád se snažím uchopit nějak racionálně.co cítím,jak to cítím a snažím se přijít na to,co je špatně...ale není nic špatně,kdybych neměla pořád v podvědomí,že je sex běžná součást života,tak budu mnohem klidnější,pohodovější,šťastnější...bohužel partner by to měl nejspíš přesně naopak...není to jednoduché

---

To pod čarou je jen jeho podpis pod každým článkem - citát. Není to k tomuhle vláknu.

Přečet jsem si o tvém problému a rozumím mu. Já zažívám něco podobného, ale v mnohem menším měřítku a nejde o klasickou soulož a z druhé strany (ten co něco chce). Snažil jsem se to omezovat, neotravovat tím přítelkyni, ale pak jsem zjistil, že je to pro mě hrozně těžké, že to potřebuju, jinak mě to nutí na to pořád myslet a přemýšlet, jak jinak to uspokojit, aniž bych ji s tím zas otravoval. A jsem pak docela nešťastný. Sebeuspokojení mi nestačí, když bydlím s někým, koho miluju. Ale ta potřeba je menší a snažší než v tvém případě, tak se udělá nějaký kompromis a jde to.

V tvém případě to není lehké. Myslím, že možnosti jsou jak říkáš - buď se bude uspokojovat nějak s někým jiným určeným jen pro tohle, nebo zkusit utlumit jeho potřebu. Když je ti to přímo nepříjemné, tak to asi není dobré se stále nutit a přemáhat. Ale nevím jak jsou tyhle možnosti realizovatelné... Ta první pak záleží i na důvěře a pochopení obou.

...děkuji,děkuji moc.Trošku mě překvapilo,že je tu někdo s normálním přístupem,ale jsem za to ráda...i když se trošku stydím.Některé věci bych takhle manželovi říct nedokázala jak jsem je tady napsala,abych ho neranila,aby to správně pochopil,aby to vůbec chtěl pochopit.Vím,že je to těžké pro obě strany.Nechce se mi,aby jednou utekl za nějakou jinou,pak objeví třeba i jiné klady a odejde úplně,takže v rámci zachování harmonie se snažím nevyhrotit situaci.Ale když jsme začali mít problém a nsažili se třeba si pěkný večer připravit a udělat,tak už i nachystané svíčky nebo přeplá TV na písničkový kanál mě uvnitř stáhly negativně,protože jsem věděla co se chystá.Někdy to nepomohlo,vycítil to,pohádali se a bylo po akci.Jindy jsem naopak sama vyhrotila večer,kdy jsem naopak uraženě vyrýpla,že není nic nachystáno,co by mě po celém náročném dni měla navnadit a zase bylo hotovo.Ale mě se ulevilo,že nemusí být nic.Nebo dny,kdy žena nemůže,parádní vynález,ale manžel to naopak bere jako schválnost,musím ho na to připravovat,že už se to blíží,pak každý den dokola vysvětlovat,proč to ještě mám a místo,abych si odpočinula a užila klid,tak jsem vystresovaná,že to chci mít a přitom mě nervuje,že to ještě mám.Hnus.Manžel je normální mazlivý tip a já chladná tvrdá necita.Ani do koupelny nechci aby mi chodil,pohladil mě.když projde,polaskal ňadro,plácl po zadku.Když si uvědomím,že jsme se třeba za celý den neobjali,tak to samozřejmě napravím,je příjemný pocit.když mě jen tak drří pevným objětím,pohupuje se mnou,ale nic víc,když mě dlaněmi neohlazuje po celém těle.Omlouvám se,že se tak rozepisuji,ale zrovna dnes asi nastane ta chvíle tolik významná a nedaří se mi ádt do pohody,spíč přemýšlím,jak to jemně a nenápadně ještě o jeden den posunout,aby nikdo nebyl nijak frustrovaný...

---

Tady na foru je vícero žen, který se považujou za asexuálky a zároveň jsou vdaný/rozvedený a maj děti, takže úplná výjimka rozhodně nejsi.
Spíš je zvláštní, že píšeš, že nechceš ani pohladit nebo obejmout, ale sex jako občas přežiješ. Tady to maj spíš všichni přesně naopak.

Proto se snažím přijít na to,jestli mezi vás taky patřím.Cítím,že ano,ale můžu se mýlit...