ahojky

[ad-diskusni-forum-evr]

Slovo panic vzniklo podle mě následovně:

"Tak co Jožine, pořád nic?"
"Ba, nic."

Akorát časem se b změnilo v p.

Kupodivu to nemá ani nic společného s panickým strachem nezkušeného asexuála, před setkáním s obnaženým ,,očekávajícím" opačným pohlavím.
Ale hledal bych to v dávnějším výrazivu a mluvě.
Ve středověku byla například celkem velká urážka, říci někomu ,,chlape", a nazvat pak nějakou dámu ,,chlapyní", bylo už hodně drsné.
No ale vycházejíc z toho, je jasné že slova označující charaktery lidských bytostí potřebují téměř vždy dva ekvivalentní výrazy.
Proto bylo nutno nějak nazvat i samečka od panny...
A tak vznikl ctný panic.

ještě tu založíme klub asexuálních zájemců o slovotvorbu

dovolím si ovšem polemizovat s vaším odborným stanoviskem, kdyby panic bylo přechýlený od panny, dělilo by se to pan+ic, nikoliv pa+nic, jak maj uvedený v jazykové příručce. Navíc bezpříznakový (výchozí) je rod mužský, takže se vždy přechyluje od mužů k ženám a ne naopak.

já si vždycky říkal, jestli tam není nějaká souvislost se slovem paňáca (kašpar) ...jakože panic je všem pro smích... Navíc se penisu taky říká kašpárek, viz to pořekadlo o divadlu, žejo

myslím ale, že nejblíž pravdě se dostala Asiel

Panictví se považovalo v dřívějších dobách za ctnost, takže ,,paňáca" určitě není žádným předobrazem, pouze poukazuje na směr vašich myšlenek.
Jinak vznik, čili historie, lidové slovotvorby je poněkud mimo od současných jazykových příruček.
A kdybych ,jen tak z nudy, šel do důsledků a zabýval bych se vtípkem od Asiel, jako faktem, tak už jen ,,Jožin" či ,,ba" je tak výrazně krajově omezené, že by se takto vzniklé slovo nemohlo v době svého vzniku a sta let po něm jakkoli rozšířit. Ale to je záležitost nejen znalostí ale i logiky, a tu najdete na Wikipedii a apod . pouze pod heslem.
Každopádně nemám zájem o zakládání klubu o slovotvorbu, ať už asexuální či ne, pouze jsem napsal svůj názor.