ahojky

[kirma-diskusni-forum-kX6on]

Slovo panic vzniklo podle mě následovně:

"Tak co Jožine, pořád nic?"
"Ba, nic."

Akorát časem se b změnilo v p.

Kupodivu to nemá ani nic společného s panickým strachem nezkušeného asexuála, před setkáním s obnaženým ,,očekávajícím" opačným pohlavím.
Ale hledal bych to v dávnějším výrazivu a mluvě.
Ve středověku byla například celkem velká urážka, říci někomu ,,chlape", a nazvat pak nějakou dámu ,,chlapyní", bylo už hodně drsné.
No ale vycházejíc z toho, je jasné že slova označující charaktery lidských bytostí potřebují téměř vždy dva ekvivalentní výrazy.
Proto bylo nutno nějak nazvat i samečka od panny...
A tak vznikl ctný panic.

ještě tu založíme klub asexuálních zájemců o slovotvorbu

dovolím si ovšem polemizovat s vaším odborným stanoviskem, kdyby panic bylo přechýlený od panny, dělilo by se to pan+ic, nikoliv pa+nic, jak maj uvedený v jazykové příručce. Navíc bezpříznakový (výchozí) je rod mužský, takže se vždy přechyluje od mužů k ženám a ne naopak.

já si vždycky říkal, jestli tam není nějaká souvislost se slovem paňáca (kašpar) ...jakože panic je všem pro smích... Navíc se penisu taky říká kašpárek, viz to pořekadlo o divadlu, žejo

myslím ale, že nejblíž pravdě se dostala Asiel