Tak to jsem já

[Ne-diskusni-forum-la]

Luci, jenom ve stručnosti. Neznám vás oba osobně, proto nebudu rozebírat do hloubky...Podstatné je jedno, ze Tvého přiznání zde nevyplývá, že by stav, který zde nyní popisuješ, musel být nutně trvalého rázu. Svůj osobní vztah k sexu a sexualitě popisuješ jako proměnlivý ( viz na začátku jsem ještě nebyla úplně bez chuti, nyní je mi to odporné, hnusí se mi to atp. ). Zkus si ještě sama pro sebe zanalyzovat svůj citový vztah k současnému partnerovi, tady můžeš najít velkou nápovědu pro řešení Tvého problému. Víš, u žen ( heterosexuálních žen ) je to většinou tak, že chuť/nechuť na sex se odvíjí od citového vztahu k partnerovi nebo jinak řečeno od stavu spokojenosti/nespokojenosti ve vztahu. Jsou i výjimky, ale nejsou převažující, ženská sexualita je odlišná od mužské. Proto je i ženská nevěra nebezpečnější pro stabilitu vztahu, protože zde více než u mužů hrozí citové zaangažování ve vztahu k dalšímu partnerovi. Čili muži dokážou více oddělit sexuální uspokojení a city než ženy...Ty jsi navíc zřejmě prošla také určirými traumatizujícími zážitky, které formují Tvůj současný vztah k sexualitě ( zklamání ve vztahu s prvním partnerem, zklamaná důvěra i ve druhém vztahu, nátlak k sexu atd. ), to se není čemu divit, že Tě sex odpuzuje, toto bývá po dlouhodobém nátlaku zcela obvyklá, přirozená reakce...Nejsi výjimkou. Zřejmě budeš mít nižší potřebu než je "norma", to ale nemusí znamenat, že jsi vrozeně asexuální. Ano, "asexuálem" se člověk může stát i v průběhu života a to právě v důsledku negativních zážitků v této oblasti a ve vztazích. Sexualitu je rovněž možno potlačit i sublimovat, člověk je natolik složitý tvor, že psychika vždy hraje rozhodující roli. Luci, já bych to viděla následovně : máš dvě možnosti, buďto se pokusit změnit svůj vztah k sexu a sexualitě a to znamená návštěvu odborníka ( psychologa z oblasti manželského a rodinného poradenství nebo sexuologa, což může a nemusí být psycholog, může to být i psychiatr ) nebo se dále netrápit ve vztahu, který potlačuje Tvé osobní potřeby ( a dlouhodobé přizpůsobení jednoduše nefunguje, to by vedlo pouze k frustracím ) a pokusit se tedy hledat partnera, se kterým byste se v této oblasti víceméně shodli. Ale tato varianta je obtížná, to zdejší členové fóra jistě sami vědí. U Tvého partnera mne zaujal jeho přístup k Tobě v době Tvého těhotenství, i když devět měsíců je dlouhých pro heterosexuálního muže, přece jenom, pokud není sobec a ignorant a svoji ženu miluje, měl by vědět, že její potřeby a potřeby JEJICH dítěte jsou prioritní. Tedy měl by se naučit ovládat či ten "přetlak" řešit jinak, třeba cestou autoerotiky či sex se svou ženou praktikovat nekoitálním způsobem. Sex není pouze soulož...Když je žena zcela zdravá a těhotenství bezproblémové, neměl by nijak zvláště vadit ani ten pohlavní styk, nicméně, podle mého názoru to není úplně optimální varianta uspokojení v tomto období. První tři měsíce se nedoporučují vůbec, jelikož to se rozvíjí životně důležité orgány plodu a ke konci těhotenství zase děložní kontrakce a vzestup hladiny určitých hormonů při sexu může vyvolat předčasný porod. Pak je tu další věc, tím, že jsme do svého života pozvali další život, tudíž za něj přebíráme zodpovědnost, měli bychom se cvičit i v určitém sebeovládání, protože tak to bude již téměř po celý život. Partneři už tu zkrátka nejsou a nikdy nebudou jen sami pro sebe a je to i určitý projev úcty k tomu dítěti...Partner, který si " vynucuje" pro mne zkrátka není znakem vyrovnaného dospělého jedince, neboť se chová jako děcko, co najednou ztratilo svou hračku a přitom kope vzteky kolem sebe...Tedy zvaž tuto svoji záležitost z co nejvíce možných hledisek, Luci. Nikdo z nás není zdaleka dokonalý, ale pokud je vůle, je možno se tomu ideálu poplatně našim schopnostem alespoň přiblížit. POKUD JE VůLE...Pokud se rozhodneš pro návštěvu sexuologa, věz, že existuje něco jako partnerská sexuální terapie. Ta spočívá v aplikaci určitých postupných kroků, které by vás oba měly naučit lépe poznat a procítit vaše sexuální reakce ve vzájemnosti, což znamená spolu, a tak prohloubit i vaši vzájemnou empatii ( vcítění se ) do druhého. Má-li k tobě partner vztah a jde-li mu o jeho zachování, jistě tuto pomocnou ruku neodmítne. Pokud odmítne, není vůbec čeho litovat, Luci. Luci, můj názor je, že sex jako takový není špatný ( kromě určitých nepřirozených praktik, ale když to ti dva dělají dobrovolně, tak je to jejich věc...), je přirozené ho chtít a mít, jako je přirozené pro asexuály ho nechtít a nemít. Problém nastane jen tehdy, když se sejdou dva lidi s naprosto odlišnou sexuální potřebou. Nutit nelze nikoho a jít proti své přirozenosti nic kladného nepřináší. Obecně je to tak, že ve vztahu by se měl partner s vyšší potřebou přizpůsobit tomu s nižší potřebou, nikdy ne opačně. Vztah dvou lidí přece netvoří jen sex. Nicméně nelze nutit heterosexuálního partnera, aby se natrvalo vzdal jakéhokoliv projevu sexuality, nejen že by to bylo sobecké, ale také neúspěšné. Je však možno alespoň se pokusit o vzájemné kompromisní řešení. K tomu by mohl dopomoci sexuolog. Ať se, Luci, rozhodneš jakkoliv, přeji hodně štěstí.