Výlevka...........

[Ne-diskusni-forum-la]

Situace došla tak daleko, že z mé malé potřeby se nakonec stala nepotřeba.

Beo, to není nic neobvyklého a je to naprosto logický "výsledek" naléhání. Smutné je, že téměř všechny postupy v sexuální a partnerské terapii jsou zaměřeny především na "napravení" partnera s nižší potřebou, jako kdyby na tom bylo něco špatného, jako kdyby tedy "on/ona byl/a kvůli tomu ten/ta odlišná/ný, a proto patologická z hlediska pojetí normy a normality. Jako kdyby sex byl téměř manželská povinnost ( ještě v dobách ne toliko vzdálených se díky tomuto pohledu ani znásilnění v manželství nebralo vcelku nijak vážně ), ale já se potom ptám, kam se potom vytrácí ta vzájemná proklamovaná láska mezi partnery, po které mnozí volají a na kterou odkazují ? Nyní mám na mysli zdejší dotazy sexuálních partnerů, kteří ač tvrdili, jak své partnerky/ry milují a jak jim na nich záleží, přesto v převažující většině dokázali hořekovat pouze sami nad sebou a nad svým neukojeným sexuálním pudem....Nikde jsem neviděla alespoň snahu o empatický pohled na celou záležitost očima svého partnera/ky, pouze neustálé mluvení o sobě....mně vadí to či ono, on/ona je takový a makový atd. Ale proč je právě takový ( ve zřejmé opozici ) to už neřešili (jakou by asi pociťovali motivaci ke změně oni sami po takovém nátlaku... ). Skutečná láska je vzájemné přijetí a akceptace, nikoliv nátlak ( sobectví ). A jen z ní může vzejít přijatelné řešení (kompromis ) pro obě zúčastněné strany, jinak práce sebelepšího odborníka nemá šanci na úspěch. Naši práci za nás nikdo neodvede a ve vztahu to platí dvojnásob...Tedy hlavní problém bych osobně neviděla ani tak v odlišné potřebě sexu a sexualitě, ale hlavně nedostatku empatie mezi partnery( na obou stranách ) a z toho plynoucích problémů....Toto tedy považuji obecně za převažující problém a skoro heslo dneška -žít, užít, urvat pro sebe co nejvíce a po mně klidně potopa...Jenom naivní člověk si může myslet, že takové myšlení neinfiltruje i do mezilidských vztahů, to je právě paradox dneška, o co více konzumujeme ( a máme se lépe ), o to více se odcizujeme ( cítíme se hůře....), vždy je něco za něco. Proč by vlastně měl být ten partner s nižší potřebou horší a ten s vyšší lepší či naopak ? Všichni jsme lidé a dokud se nenaučíme toto akceptovat ( a chovat se podle toho ) sebeúčinější terapie nás neochrání...Empatii či alespoň asertivní jednání ( pro ty, co mají potíže s hypoafektivitou ) je možno cvičit. Ale to vyžaduje úsilí, které něco stojí ( redukce egoismu ) a to je obvykle bolestné. Snad máme ještě čas. Ale stal-li se opravdu sex láskou a láska sexem, tak lidstvo svou šanci již bohužel promarnilo....