03. 03. 2009, 22:58:52
Dobře si vzpomínám na den, kdy jsem otevřela tohle fórum a s úžasem zjistila, že se cítím fyziologicky podobně.
Přišlo něco jako úleva s pocitem "krytých zad".
S určitým odstupem času však rovněž zjišťuji, že s vědomím "nejsem na tomto světě sama" (řečeno obrazně), to prostě končí.
A tady to končí také pro ty, kteří mají svého života plné zuby a ostatních taky, protože přijde výlevka.
Člověk, se kterým žiji sedmým rokem, se v mém životě objevil v době, kdy jsem tolik stála o oporu, že jsem si zakrývala oči i
uši před tím, co jsem vidět a slyšet prostě nechtěla. Pokud malinko vidíte do numerologie, pak je i snažší vysvětlení, že jsem
plavala v roce číslo šest (pro ty, co nevědí, jsou čísla 2 a 6 v numerologii jako stvořená pro osudová setkání), což znamená kromě
jiného, že po seznámení s osobou opačného pohlaví růžové brýle prostě nesundáváte. Nosila jsem je poctivě dva roky (obvyklá doba
zamilovanosti), pak mi začaly být těsné a tehdy jsem udělala fatální chybu. Místo, abych je odhodila a srovnala myšlenky, pouze
jsem je zvedla na hlavu. Když přišly krize, vracela jsem je zpátky na oči. Neodhodila jsem je, protože v době, kdy vstoupil tento
člověk do mého života, bylo v mém světě docela malé dítě. Těžko se mi vysvětluje, že tentýž člověk zajistil (a činí tak nadále) mému
dítěti poměrně slušný komfort, který bych sama poskytnout nemohla, ač jsem výdělečná. A nyní by mohla přijít pointa celého příběhu.
Od prvních "lehánek" jsem měla tušit, že budeme mít zcela jinou potřebu v sexu. Žel, nedokážu se přetvařovat, že se těším večer na
muže, když to takhle prostě není, přestože vím, jaká atmosféra po odmítnutí nastane. Situace došla tak daleko, že z mé malé potřeby
se nakonec stala nepotřeba. Jenže také vím, že k takovému extrému nemuselo dojít, kdybych to poctivě vyřešila v úplném začátku.
Navrhuji slovo KDYBY vymazat ze slovníku....bea
Přišlo něco jako úleva s pocitem "krytých zad".
S určitým odstupem času však rovněž zjišťuji, že s vědomím "nejsem na tomto světě sama" (řečeno obrazně), to prostě končí.
A tady to končí také pro ty, kteří mají svého života plné zuby a ostatních taky, protože přijde výlevka.
Člověk, se kterým žiji sedmým rokem, se v mém životě objevil v době, kdy jsem tolik stála o oporu, že jsem si zakrývala oči i
uši před tím, co jsem vidět a slyšet prostě nechtěla. Pokud malinko vidíte do numerologie, pak je i snažší vysvětlení, že jsem
plavala v roce číslo šest (pro ty, co nevědí, jsou čísla 2 a 6 v numerologii jako stvořená pro osudová setkání), což znamená kromě
jiného, že po seznámení s osobou opačného pohlaví růžové brýle prostě nesundáváte. Nosila jsem je poctivě dva roky (obvyklá doba
zamilovanosti), pak mi začaly být těsné a tehdy jsem udělala fatální chybu. Místo, abych je odhodila a srovnala myšlenky, pouze
jsem je zvedla na hlavu. Když přišly krize, vracela jsem je zpátky na oči. Neodhodila jsem je, protože v době, kdy vstoupil tento
člověk do mého života, bylo v mém světě docela malé dítě. Těžko se mi vysvětluje, že tentýž člověk zajistil (a činí tak nadále) mému
dítěti poměrně slušný komfort, který bych sama poskytnout nemohla, ač jsem výdělečná. A nyní by mohla přijít pointa celého příběhu.
Od prvních "lehánek" jsem měla tušit, že budeme mít zcela jinou potřebu v sexu. Žel, nedokážu se přetvařovat, že se těším večer na
muže, když to takhle prostě není, přestože vím, jaká atmosféra po odmítnutí nastane. Situace došla tak daleko, že z mé malé potřeby
se nakonec stala nepotřeba. Jenže také vím, že k takovému extrému nemuselo dojít, kdybych to poctivě vyřešila v úplném začátku.
Navrhuji slovo KDYBY vymazat ze slovníku....bea